Střípky minulosti [2/4] ✔

[59. Jak to bude dál]

začátek října 1996

Lana se začínala po měsíci konečně nějak zotavovat. Už se netřásla pokaždé, kdy pomyslela na to, jak byla na tři měsíce uvězněná v sídle své povedené rodiny, dokázala o tom docela klidně hovořit, ačkoliv ne se všemi, a přestala sebou cukat při sebemenším rychlém pohybu rukou, když dotyčný mávl v její blízkosti hůlkou. Víceméně už na ní nebyly znát žádné následky toho, že jí někdo věznil, nebo jakkoli ubližoval. Tedy až na jednu věc.

Pomalu sešla po schodech dolů do kuchyně a pousmála se unaveně na Molly Weasleyovou, která se činila v kuchyni. Byla zachumlaná v modrém svetru s velkým písmenem D na hrudi, který jí paní Weasleyová upletla, aby se cítila pohodlně a připomněla jí, že Weasleyovi tu budou vždy pro ní, jako rodina. Přejela si po měkkém svetru rukou a ucítila zvětšené bříško pod ním, poslední následek věznění v Malfoy manor.

„Copak se děje? Něco potřebuješ, drahoušku?" usmála se na ní paní Weasleyová, když si všimla, že se tmavovláska opřela o jídelní stůl a vypadá trochu nerozhodně.

„Já jen... Jestli bych se mohla na něco zeptat," odvětila váhavě Delaney a na zrzavou ženu před sebou tázavě pohlédla. 

„Jen se ptej, když budu schopná ti odpovědět, udělám to," pobídla ji klidně Molly, načež se opět vrátila k vaření.

Delaney malou chvíli mlčky sledovala, jak hůlkou ovládá celý ten humbuk v kuchyni. Jeden nůž krájel zeleninu, jiný připravoval maso, zatímco na plotýnce už vařečka míchala hrnec v němž vřela voda s těstovinami. Až poté, co Mollyna kouzla na chvíli pominula a všechno náčiní  na chvíli ve své činnosti přestalo, konečně opět promluvila.

„Kolik vám bylo, když jste byla poprvé těhotná?"

Molly se zdála být tou otázkou překvapená, ale s odpovědí neotálela. „Bill se narodil v listopadu sedmdesát, takže mi bylo dvacet a pár týdnů," dala jí odpověď. „Ale proč tě to zajímá, drahoušku?"

Tmavovláska naproti ní si jen skousla ret a znovu se pohladila po břiše. Nebylo potřeba nic říct k tomu, aby to paní Weasleyová pochopila a spráskla ruce. 

„No to se podívejme! A víš to jistě, drahoušku? Kolik je to týdnů?" vyzvídala hned a donutila Lanu posadit se na jednu z mnoha židlí u stolu.

„Když jsem se vrátila, tak jsem věděla, že jsem měsíc předtím nedostala měsíčky," začala trochu stydlivě. „Ale myslela jsem si, že je to jen nepravidelnost, protože jsem byla poslední týdny v takovém stresu. No ale když to nepřišlo ani teď, tak jsem požádala Danelle, jestli by mi nekoupila těhotenský test, až sem za mnou znovu půjde. A když jsem si ho teď udělala..."

„Tak se ti to potvrdilo," odhadla Molly a konejšivě Delaney stiskla ramena. „To nic, to přece není tak strašné, jen... Otcem toho miminka je kdo?"

Vyslovila tu otázku se značným zaváháním. Věděla, co Delaney v Malfoy manor provedli, ale nikdy se zatím nedozvěděla, kdo za to vlastně mohl a udělal to. Lana se jí sice svěřila s tím, co se stalo a proč se to musela stát, ale konkrétní jméno Molly netušila. Doufala, že teď se to dozví.

Lana k ní zoufale vzhlédla a oči se jí zalily slzami. „Barty Skrk mladší. T-to on mě..."

Paní Weasleyová ji vtáhla do mateřského konejšivého objetí a pohladila ji po vlasech. Sama byla překvapená, ale teď bylo hlavní nastávající maminku uklidnit a ujistit ji, že to bude dobré a zvládne to.

„Kolik je to týdnů, drahoušku?" zeptala se, zatímco ji kolébala v náručí.

„M-myslím, že jedenáct," vzlykla Lana a pevněji se k ženě přitiskla. „Ale já nechci, aby to dítě kvůli mně zemřelo. Nechci mu vzít možnost k životu jen proto, že jeho otec je někdo... takový. Ale zároveň nevím, jestli to zvládnu. Moje maminka při porodu zemřela, co když to čeká i mě?"