Střípky minulosti [2/4] ✔

[51. Nejhorší bolesti]

začátek července 1996

Poslední dva týdny byly pro Philipa jako zlý sen. Sledoval, jak se jeho strýc zmocnil jeho milované sestry, ale nic neudělal. Nedokázal jí ochránit, nedokázal jí z jeho spárů vysvobodit, jen sledoval, jak Delaney vyděšeně vykřikla a potom mu zmizela z očí. Čelit jejímu zmizení, muset se vrátit do Bradavic a následně se podívat babičce do očí s tím, že jí ztratil pro něj bylo nesmírně těžké. V jednu chvíli měl vztek na celý svět, poté zase truchlil a myslel na to, že Lana už vůbec nemusí být naživu. No a pokud jste to sečetly ještě s hádkou s Leslie, která se mezi nimi odehrála krátce po Philipově návratu zpět z ministerstva do Bradavic, dostane se nám jednoduchého výsledku, a toť, že Philip Malfoy rozhodně poslední dobou neprožíval zrovna šťastné období.

„To je doprdele tak těžký zvednout zadek a něco udělat? Kdo ví, co může Laně Malfoy provádět a vy tady jen sedíte a nic neděláte! Vůbec nic neděláte, vůbec se nesnažíte jí najít, nebo jí odtamtud dostat!"

Jeho rozzuřený hlas prořízl ticho, do teď panující v místnosti, stejně jako zvuk toho, jak vztekle uhodil pěstí do desky stolu. Všichni jen prázdně koukali, nikdo se neobtěžoval mu odpovědět. Gianna Lloydová zarudlýma očima hleděla na prázdnou židli, kde ještě před dvěma týdny sedával Sirius, Remus nebyl na schůzi ani přítomný, Ashton kamaráda pohledem vyzýval, aby se trochu uklidnil, ačkoliv plně chápal, proč tak zuří, jeho bývalá profesorka Aline Chernyshevsky si jen tiše povzdechla a přestala se pohupovat na židli, a ostatní přítomní jen něco zamumlali a vyhýbali se Philipovu pohledu.

„To vám na jejím životu tak nezáleží? Je vám jedno, co se jí může stát?" rozčiloval se dál tmavovlasý mladík.

„Poslouchej, Philipe, všem je líto, že Delaney zmizela-" pokusila se ho uklidnit Aline, která měla ale v hlavě spoustu jiných myšlenek, než ty motající se okolo zmizelé.

„Ona ale nezmizela, Aline!" přerušil jí rázně Philip, „Unesl jí náš hajzlovskej děda, kterej jí může bůh ví jak ubližovat, ale nikoho z vás to nezajímá! Co když někde leží, se zlámanými kostmi, nebo krvácí a pomalu umírá?"

„Tak bude jedna z dalších mnoha obětí, které si Voldemortův návrat vyžádá," zamumlala Gianna, po jejíchž slovech Philip zuřivě sevřel ruce v pěst a chystal se Siriusově přítelkyni pořádně vyčinit, dokud ho Molly Weasleyová nevyvedla z místnosti ven.

„Já ti rozumím, že je to pro tebe těžké, Philipe," povzdechla si a uchopila mladíkovu tvář do dlaní, „i mě moc tíží, že je Lana neznámo kde, ale nemůžeš z toho vinit celý Řád. Brzy se určitě někdo vydá Delaney najít, ale zatím nezbývá nic jiného, než čekat, i když to pro tebe bude těžké."

Dlouze vydechl a uvolnil sevřené pěsti, jako by ho konečně opustil vztek a zůstalo jen to smutné já, uvědomujíc si realitu, že Lana je opravdu někde neznámo kde. Paní Weasleyová se na něj jen soucitně pousmála a postrčila ho ke schodům do horního patra. Hlavní štáb Fénixova řádu nebyl ani zdaleka tak hojně obývaný dětmi všech věkových skupin, jako loňské léto, ale jedna osoba, za níž Philip zrovna mířil, tu pobývala stále.

Našel Leslie až úplně nahoře na půdě, kde přebýval hypogrif Klofan, na němž před dvěma lety Sirius po událostech v chroptící chýši uprchl. Protáhla se zaprášeným světlíkem ve stropě až na střechu, kde seděla, nebezpečně blízko kraji. V prstech svírala cigaretu, z níž sem tam potáhla a vyfoukla kouř. Vedle ní ležela krabička cigaret se zapalovačem a popelník, do nějž co chvíli oklepala spálený kousek cigarety. Ve chvíli, kdy toto gesto prováděla znovu a tentokrát už nedopalek cigarety zamáčkla, zvedla hlavu a setkala se s Philipovýma modrošedýma očima.