Střípky minulosti [2/4] ✔

[36. Definitivní rozhodnutí]

prosinec 1994

Esmeé Delacroix si svůj pobyt v Bradavicích patřičně užívala. Slova a také varovaní, které jí kladla na srdce madame Maxime během cesty do Bradavic, nebrala příliš na vědomí a snažila se si letošní neobyčejný rok užít. Pravda, možná částečně toužila potom, aby mohla z Krásnohůlek vypadnout, ale její rodiče byli silně proti jejímu chování, jak si vyslechla z několika huláků, které od konce října, kdy její škola zavítala sem do upršené Anglie.

Ovšem dnes už to vypadalo, že je to přes čáru, když shledala, že v učebně, vyhrazené pro krásnohůlské studenty u krbu postávali dva dospělí lidé. Hnědovlasá žena drobnějšího vzrůstu, zavěšená do muže s tmavými vlasy, jakými se mohla pyšnit i Esmeé. Denise a Jacques Delacroix, ten perfektní a na první pohled ukázkový pár, jindy překypující optimismem a úsměvy, dnes se ve tvářích obou z nich usadil zamračnený výraz, když netrpělivě čekali, až je svou přítomností poctí jejich mladší dcera. Jakmile je dívka, na níž tam oni dva spolu s madame Maxime čekali, věděla, že bude zle.

„Esmeé Jean Delacroix!" zvolala Denise Delacroix a už jen z jejího obvykle klidného a vyrovnaného hlasu bylo znát, že se zlobí. A i to to, že oslovila svou dceru oběma jmény. To nikdy nevěstí nic dobrého, pomyslela si Esmeé. Mluvila francouzky, jako vždy v manželově přítomnosti. Obvykle jen se svým otcem, britem, nebo na své děti sem tam mluvila anglicky. Než stihla byť jen otevřít pusu, aby se začala bránit nějakými pádnými argumenty, vmísil se do hovoru i její otec.

„Musím přiznat, že nás oba velice zklamalo, když nás madame Maxime kontaktovala s tím, co jsi začala vyvádět, Esmeé," začal zachmuřeně Jacques. „Propašovala jsi se bez svolení, či jakéhokoliv slůvka do Bradavic, ale to ti nestačilo. Doufali jsme, že když se ti dostane varování a bude ti hrozit vyloučení ze školy, tak se vzpamatuješ, ale ty jsi dělala problémy dál.

„No tak jsem párkrát nepřišla na vyučování, vždyť doma to dělám běžně a nikdy z toho takové haló neděláte!" bránila se tmavovláska, ale nebyl to dobrý argument. Rozzmrzelá vráska na Jacquesově čele se ještě více prohloubila.

„To je právě ten problém! Děláš problémy ne jen tady, ale i doma ve Francii. Kvůli tvé sestře nám nikdy nepřišla jediná sova s tím, že udělala nějaký průšvih. Během loňska nám jich kvůli tobě přišlo pět během prvních pár týdnů!"

„A proto," navázala na něj Denise, „nás madame Maxime kontaktovala ohledně tvého definitivního vyloučení."

Naprázdno polkla a přemýšlela, co na tohle řekne. Od té doby, co jí madame Maxime řekla, že jí přece jenom dá ještě jednu šanci, počítala s tím, že si to do konce roku rozmyslí a nevyloučí jí, ale zřejmě se mýlila. Ač se úplně nesnažila, aby v Krásnohůlkách zůstala a nepřišla k žádnému postihu, stále doufala, že ji profesorka i rodiče pochopí. Není přece dospělá, nechce se ještě tak chovat a být zahořklá, podobně jako o rok starší Celeste.

„Ale vždyť-"

„Slečno Delacroix, obávám se, že jste nesplnila mé předpoklady o svém chování. Už před několika týdny jsem vás informovala, že jsem ochotná podmínečné vyloučení stáhnout a znovu vás přijmout jako studentku. Bohužel jste mě zklamala a já na vašem vyloučení musím trvat," přerušila ji samotná ředitelka, „s profesorem Brumbálem jsem mluvila. Je ochotný nechat tě se připojit ke čtvrtému ročníku v Bradavicích, budeš také zařazena do koleje, jakmile se dostavíš do jeho kabinetu."

„V-vy s tím souhlasíte?" vykoktala ze sebe překvapeně a zadívala se na rodiče.

„Rozhodnutí madame Maxime je nezvratné, Esmeé," odvětila Denise.