Střípky minulosti [2/4] ✔

[24. Příběh Aalyiah Malfoyové]

říjen 1993

„Věřím, že máte jistě pádný důvod, proč jste mi takhle spadli k nohám, s obracečem času slečny Grangerové na krku, že, slečno Lupinová, pane O'Neille?"

Delaney polkla a s námahou vstala. Nesnažila se obraceč schovat, když ho ředitel stejně viděl a raději si otřela slzy z tváří.

„Možná se budete divit, pane profesore, ale důvod máme," řekla tiše. Přesně k tomuhle totiž nemělo dojít.

„Tak to si ho rád vyslechnu, slečno Lupinová," odvětil Albus Brumbál a pokynul jim paží, aby ho následovali.

„Chceš mu říct pravdu?" zamumlal směrem ke své sestře Philip, který byl zvyklý problémy nějak zamlouvat.

„Upřímně doufám, že se dozvím pravdu, pane O'Neille," ozval se ředitel.

Delaney nic neříkala po celou cestu do Brumbálovy pracovny. Stále těžko zpracovávala to, co se v minulosti dozvěděli. Než se tam vydala, věřila tomu, že Harry mluví hlouposti a jen chová zášť ke každému ze Zmijozelu, ale teď? S povzdechem se usadila na nabízenou židli, zatímco ředitel se usadil na křeslo za pracovním stolem a složil na něj ruce. Poté se vyčkávavě zadíval na sourozence.

Tmavovlasá dívka si přetáhla řetízek obraceče přes hlavu a odložila ho na ředitelův stůl. „Původně to byl můj nápad, pane profesore. Philip se do toho zamotal víceméně náhodou."

„To není tak-"

„Před pár dny jsem vedla poměrně ostrý rozhovor s Harrym o našich rodičích. A on... Nelíbilo se mi, jak mluvil o naší matce."

„Myslím, že pouhá nelibost k tomu, jak o Aalyiah Malfoyové Harry mluvil, vás do minulosti nedostalo, slečno," poznamenal Brumbál.

„Ne, pane. Chtěla jsem mu dokázat, že moje matka by nikdy nepoužila žádné kouzlo, nebo jakékoliv jiné čáry, aby našeho tátu okouzlila. Tak jsem se chtěla vydat do minulosti, do doby, kdy rodiče studovali a zjistit, jak se dali dohromady, když nikdo nebyl schopný mi to říct," vysvětlila. Třeba by jí k tomu Brumbál mohl něco říct.

„A jak jste se dostala k obraceči slečny Grangerové?"

„Naučila jsem se schopnosti zvěromága," přiznala Delaney a periferně zahlédla, jak Philip vykulil oči, „proměnila jsem se v havrana, dolétla k nebelvírské věži a vzala obraceč z Hermionina pokoje."

„To je obdivuhodné, slečno, jste očividně výborná čarodějka, ale i tak vás budu muset potrestat," řekl vážně ředitel.

„Budete muset tedy potrestat i mě, pane profesore," ozval se Philip, aby v tom Delaney nenechal samotnou, „když jsem zjistil, co má Lana v plánu, tak jsem jí v tom nezabránil, ale šel jsem s ní."

„Budu informovat profesora Lupina, Delaney," podíval se Brumbál na dívku sedící naproti a poté svůj pohled zabodl do Philipa, „a také vaší babičku, kvůli tobě, Philipe. Každému odebírám třicet bodů a doufám, že takhle už odpovědi na otázky nikdy hledat nebudete. Také si celý měsíc odpykáte nějaký vhodný školní trest, ale teď běžte a vy, slečno, vraťte slečně Grangerové obraceč. Poté na to zapomeneme."

Oba sourozenci přikývli a vstali. „Děkujeme, pane," řekla vděčně Lana, která si byla vědoma toho, že to mohlo dopadnout daleko hůř. A třeba to Remuse konečně donutí k tomu, prozradit jí o rodičích víc, ačkoliv teď netušila, jestli potom, co zjistila teď, chce vědět ještě něco dalšího. Zvedla ze stolu obraceč, který pečlivě uschovala do kapsy a spolu se svým bratrem vyšla z ředitelny.