Military ||Larry Stylinson||

Díl 1.

Louis

,,Neboj mami, všechno bude v pohodě." Uklidňoval jsem svou maminku, jelikož přímo šílela, že jdu dobrovolně na vojnu. Má o mě strach, bojí se, že nezvládnu nátlak a přijedu jako úplně jiný člověk. Asi přijedu jiný, ale v dobrém slova smyslu. Budu silný a konečně se dokážu ubránit, kdyby mě chtěl někdo znovu šikanovat. Třeba se na vojně odnaučím nosit ženské oblečení a bude ze mě konečně syn, jakého si každá matka přeje. Budu silný chlap, kterého nepoloží nic psychického ani fyzického. Budu konečně silný.

Vysedl jsem z auta, vyndal všechna svá zavazadla a naposledy se objal s mámou. Nechal jsem doma všechno mé růžové oblečení. Všechny mé sukně a šaty jsou zamknuté ve skříni, stejně jako péřové kožichy, lesklé kozačky, nebo všechny mé lodičky na vysokých podpatcích. Kalhotky jsou v šuplíku, i když jsou tak pohodlné a krásné, tady je mít nesmím. Ani jsem si nenalakoval nehty, nenavoněl se sladkým a svůdný parfém, nemám ani můj oblíbený jemný make-up, nejsem to ani já, kdo sem přijel. Mám na sobě velkou černou mikinu a volné, černé, teplákové rifle s plno kapsami a železnými řetězy na ozdobu. Na nohy jsem si obul špinavé komisňáky, neboli skoro až vojenské boty, taky černé barvy, abych nevypadal tak slabě hned na první dojem.

Směr budovu, kde teď zažiju doslova vojnu, jsem vyšel sebevědomě a jistě. Postavil jsem se do řady, kde už stáli nějací kluci, snad všichni byli vyšší než já a to ne zrovna o málo. Vypadají tak tvrdě a nepřístupně. Kdybych měl na sobě své bolérko, asi by se na mě sletěli jako supy na mršinu. Kdyby mi ale chtěli něco udělat, třeba je uplatím na solidní kuřbu, kterou jejich holka neudělá nikdy líp. Chovám se jako děvka, ale nevadí mi to. Mám rád doteky a pozornost v tom více sexuálním směru. Mám rád, když dokážu někomu udělat dobře, třeba si tak nahnu u vedoucího poručíka naší čety, mohl bych být jeho oblíbenec i kdyby jen po nocích.

,,Hey mladej, tady máš číslo 28. Tady máš tašku s oblečením, další budeš mít na pokoji, stejně jako tvůj spolubydlící." tvrdě mi ohlásil nějaký muž, který má asi po krk to každému říkat, ale je to jeho práce, tak ať dělá aspoň to co má a pořádně.

Vzal jsem si tedy klíč a poněkud těžkou tašku. Už teď mi dělalo problém unést vlastní věci a ještě s další těžkou taškou navíc umírám. Jsem silný. Zatnul jsem zuby a nesl to do pokoje. 28 znamená druhé patro, no super, musím do schodů...

Prudce jsem vletěl do pokoje a na zem hodil všechny své zpropadeně těžké věci. Svalil jsem se na postel a to jsem si ani nevšiml, že už tady nejsem sám.

,,Ale nazdar, ty budeš nejspíš můj spolubydlící." Upozornil na sebe onen kluk a šel ke mně k posteli. Jen jsem k němu stočil pohled a napřáhl ruku. ,,Liam." představil se a hraně se uklonil. ,,Jo jo, já jsem Louis." Svoji energii jsem si radši uschoval u sebe a neplýtval ji na něm. Pokud by chtěl, klidně mu vykouřím, ale na slova mě opravdu neužije.

,,Měl by ses už chystat. Za chvilku jdeme do hlavního sálu, aby nás přivítal i ředitel této cvokárny. Navíc nám ukážou naše velitele." Zní tak nadšeně. Jsem rád že jsem tady, ale být udělaný z něčeho takového? Ne díky. Radši jsem ho ale poslechl. Do tašky jsem se šel podívat na svoji výstroj. Celou dobu jsem měl strach, že mi bude velká a já se budu zbytečně rozčilovat ještě i s tímto. Když jsem ale všechno vytáhl, nevypadá to tak velké, jako třeba to Liamovo.

Ustrojil jsem se a musím uznat, že v tom mám luxusní prdel. Na nohách to mám volné, ale zadek mi to dokonale obepíná. Tak na tohle musím svést nějakého plukovníka.

,,Liame, jsi hotový?" Křikl jsem na něj, jelikož se stále nějak upravoval v obrovském zrcadle a asi nemínil přestat.

,,Jo, už jdu- oh shit." Pozvedl jsem jedno obočí aby vysvětlil svou reakci. To on však udělal ještě dřív, než zvedl pohled k mému obličeji. Přišel až ke mně, stále jsem k němu bokem, takže mě stačilo jen trochu otočit, abych se mu ukázal přímo zezadu. ,,Ta tvoje prdel by se dala dobře zřídit." Zmáčkl obě mé půlky a přirazil proti ní svými boky. Ten na to jde rychle.

,,Moje prdel je svatá, do té se nedostane jen tak někdo. To samé ale nemůžu říct o mé puse." Otočil jsem k němu hlavu, ale dál si užíval těch měkkých přírazů přes hrubou látku oblečení. ,,Jo? Tak to abych ji večer vyzkoušel." Zavrněl a chtěl mě políbit, ale to taky patří jen vyvoleným osobám. Musel mu stačit můj obří zadek, myslím, že si nemá na co stěžovat.

Provokativně jsem jím zavrtěl a více přirazil proti jeho rozkroku, který se začíná zvětšovat. Teď už jsem zadkem vtěl a třel se o jeho tvrdou bouli.

,,Ty jsi tento problém způsobil, ty ho i napravíš." Zavrčel ke mně. Rázem byl kamarádský Liam pryč a nahradilo ho toto nadržené hovado. Chytil mě za boky, aby mě otočil k sobě čelem. Pak mě ale bolestivě chytl za vlasy a shodil na kolena. Bolestně jsme zaúpěl, ale něčím to bylo i trochu vzrušující.

Chytil mě za týl hlavy a přitlačil ji na svůj rozkrok. Teď začal přirážet boulí do mé pusy. Už to chci mít za sebou, proto jsem se rychle vrhl na sundání jeho vojenských kalhot, což nebylo úplně snadné. Jakmile jsem mu stáhl obě oblečení najednou, přes obličej mě najednou plácl jeho obří penis, který z kalhot přímo vyletěl. Vykuleně jsem si ho prohlížel a už mu začal automaticky honit.

Chtěl jsem mu ukázat tu nejlepší kuřbu, proto jsem se ho snažil pojmout co nejhlouběji a mu se to evidentně líbí. Při mých rychlých pohybech hlavou mu neustále cuká v penisu a k tomu hlasitě vzdychá. Už jsem si myslel, že za chvilku bude, on ale začal být krutý.

Vysunul se z mé pusy a za vlasy mě dotáhl až ke zdi, před kterou mě znovu postavil, samozřejmě na kolena. ,,Otevři pusinku, krásko." Zašvitořil a já poslušně pusu otevřel. Rovnou ho do mě strčil až po kořen. Chtěl jsem uhnout, abych se nepozvracel, on ale nebral ohledy a místo toho, aby mě nechal uhnout, přitlačil mou hlavu na zeď za námi a doslova mi šukal hubu. Snažil jsem si na to zvyknout, dýchat nosem, ale nic nepomohlo. Dobrým tréninkem je můj dávící reflex už vycvičený a zvyklý, ale když mi ptáka strká až do krku, tak ani trénink nepomůže.

Už několikrát mi naplo, takže se vysunul aspoň do půlky, ale hned byl zase zpátky. Za chvilku se pobliju. Snažil jsem se ho odstrčit, on mě ale jen pevněji uchopil za vlasy a zasunul ještě hlouběji. To byla poslední kapička. Silně jsem ho chytil za ptáka a odtáhl, teď už poslechl. Nahnul jsem se stranou a fakt se málem poblil. Nakonec to skončilo jen u odplivnutí mnoha slin a žaludeční šťávy.

Liam se jen uchechtl a hned, jakmile jsem se na něj znovu podíval, pokračoval.

,,Jsi tak šikovná děvka. Kurva, žádná holka toho nevydržela tolik. Už chápu buzny." Už zase přiráží tak hluboko, ale cítím, že brzy bude. Radši jsem ignoroval tu urážku, stejně mi právě znásilňuje pusu.

Znovu jsem byl na hraně, když konečně dovršil svého. Ani mě nijak neupozornil a rovnou se mi vystříkal na jazyk. Zase mi ho strčil až do krku a já se začal dusit jeho spermatem, které mi nekontrolovatelně teklo krkem. Konečně se ze mě vysunul. Z mojí pusy se táhla slina, spojená se sperma, až k jeho ptákovi, který je celý červený a opuchlý. Dobrý blowjob.

Utřel mi pusu a sperma, které mi z ní vytékalo, mi do ní vrátil zpátky i s tím, abych mu ocucal prst.

---

,,Tak jsme tady další rok a mezi námi jsou další dobrovolní vojáci, kteří chtějí bránit naši zemi a položit za ni klidně i život. Obětovat svou krev, pro nás všechny. Doufám, že letošní chlapci budou lepší, než ti loňští." Vnímal jsem jen tak naoko. Spíše mě zaujali vojáci s různými hodnostmi vedle právě mluvícího dědy. Stáli tam v pozoru, dokonce i se zbraní. Měli tvrdé a nic neříkající pohledy. Taky jsme stáli v pozoru, pro mé oči to ale neplatilo a mohl jsem si je všechny prohlédnout. Páni, jsou tak namakaní a mužní. Od toho kudrnatého bych si nechat tu prdel klidně zničit. Je sexy. Vysoký, svalnatý a moc hezký. Díval jsem se do jeho očí, on jimi ale skoro ani nepohnul, asi jsou mu jedno vojíni před ním. No co, budu se snažit, myslím si ale, že můj zadek odvede práci za mě.