Military ||Larry Stylinson||

Díl 7.

Harry

Ten strop ještě před měsícem nebyl tak popraskaný. Mohl bych to opravit, to bych ale potřeboval jet do města, abych nakoupil potřebné věci. Bylo by to tady ale hezčí, netrávím tady ale až tak moc času. Co kdybych tady ale více času trávil? To bych chtěl mít hezký strop.

,,Harry? Máš na moment čas? Dneska, jak jsi dal těm třem klukům trest, potřebuju ho jít s nimi splnit ven, mohl by jsi pohlídat moje kluky. Jsou celkem zlobiví a nechci, aby dělali ostudu na večeři."

,,Jasně, ty tvoje zmetky klidně vykastruju. Oni nepůjdou na večeři?" Jak jsem říkal, on si nedokáže získat respekt. Já jsem s tímto velmi v klidu a lidi ví, co mají dělat dřív, než vejdu do místnosti. Nakonec... stejně mám dneska službu u večeře, takže bude klid a nikdo si nedovolí ani jednou vykřiknout, nebo se hlasitě zasmát. Tak se mi to líbí.

,,Ne, to je součást trestu."

,,Aha, ok. Tak se na mě spolehni, že ani neceknou." Zle jsem se zašklebil a už vstal. Mohl bych překvapit Louise, jestli má čisté boty a poskládané oblečení, a pak bychom spolu šli rovnou na večeři, ho o ni neošidím, ještě by se mu zmenšil zadek a to by nebylo dobré.

,,O tom nepochybuji." Zakřenil se na mě nazpět a už odešel. Já jsem se rychle převlékl do více nadřazeného oblečení, abych působil líp a autoritativněji. Na večeři sice nebude moc vojáků, ale důvody mám.

Pevně jsem si zavázal boty a zhlédl v zrcadle, než jsem vyšel ven. Šel jsem pomalu a užíval si toho klidu, který tady panoval. Je tady tak málo lidí, miluju víkendy. Zastavil jsem se až u jeho dveří. Koukal jsem se na to číslo 28 a pomalu, ale jistě, se stávalo mé nejoblíbenější. Vždycky ťuknu jen jednou a rázně, než vtrhnu dovnitř, ale tentokrát jsem zaťukal třikrát a dokonce celkem jemně, než jsem vkročil dovnitř.

,,Ahoj Louisi." Slušně jsem ho pozdravil a zavřel za sebou dveře. Asi jsem ho vyrušil, jelikož si četl zakutaný v posteli. Oh bože, proč je tak roztomilý...

,,Ahoj Harry." Nevině se na mě usmál a odložil knihu bokem. Přešel jsem k němu blíž a rozhlédl se po pokoji, jen tak, ani nebyl důvod tady slídit. ,,Ehm... potřebuješ něco?" Uchechtl se po celkem dlouhém tichu, kdy jsem tady prostě stál.

,,Jdu zkontrolovat, jestli máš čisté boty a vzorný komínek." Usmál jsem se na něho a už se těšil, až spolu budeme mít trest. Znovu se zaculil a sundal ze sebe deku. Oh kurva. Pozorně jsem sledoval každý jeho pohyb. Je jen ve velké mikině a trenkách. Nic. Víc. Šokovaně jsem tam stál a ani se nehnul.

,,Tak tady je komínek," Otevřel skříň, kam jsem se na moment koukl a opravdu tam byl vzorný komínek. ,,a boty... ty jsem si dal myslím pod postel." Jak na podpatku se otočil a mířil zpět k posteli. Už vím co přijde, oh bože... Padl na kolena a hned na to se ohnul. Nijak se s tím nesral a vystrčil ten svůj dokonalý zadek přímo na mě. Tak perfektně mu ho ty trenky obepínají. Mikina mu sjela výš, takže odhalila jeho uzounký pas i s jemnou pokožku, které bych se chtěl dotknout asi stejně moc, jako té prdelky.

Netuším jak dlouho to trvalo, možná jen pár sekund, možná minutu, dvě minuty, tři, pět, deset, hodinu, ale mně přišlo, že to trvalo tak setinu. Teorie relativity. Podával mi vyčištěné boty, já jsem ale nemohl přestat koukat na ta kulaťoučká stehna, která ke mně šla. Pod bradou jsem najednou ucítil jeho prst, kterým mi zavřel pusu, kterou ani nevím, že jsem měl otevřenou, a taky mi tím zvedl pohled z jeho stehen k jeho přenádherným, modrým očím, kterýma se na mě hluboce koukal. Pohled jsem mu stejně opětoval a jen na setinku se podíval na ty boty, které stále držel přede mnou. Vzal jsem mu je z rukou a hodil je na zem, kam s hlasitým zaduněním dopadly.