Military ||Larry Stylinson||

Díl 3.

Louis

Celý den honění se se Stylesem mě dokonale unavilo. Je to teprve první den a já už necítím nohy. Snažil jsem se je ve sprše uvolnit, ale v klučičích sprchách, kde je plno dalších vojáků, to nějak nejde. Všichni mi tady sahají na zadek, neříkám, že se mi to nelíbí, ale teď bych šel radši spát.

Už jsem mířil ven, když mě někdo chytil za boky. Otráveně jsem se otočil a byl tam nějaký neznámý kluk. Chtěl jsem prostě odejít, on mě ale natlačil na chladné kachličky. To je to všem ostatním jedno?

,,Nech mě být. Chci jít spát." Odstrčil jsem ho a kolem pasu si obmotal ručník, abych po chodbě nešel nahý, aspoň tedy ne úplně. Díky mé drobnosti jsem zmizel mezi ostatními nahými kluky a už za sebou ani nezahlédl toho nadržence. Díky bohu, on by byl schopný mě tu klidně i znásilnit!

Nějak se nestydím, proto jsem si hned po příchodu do pokoje sundal ručník a šel ho dát na topení u okna. Liam seděl na posteli a poočku mě sledoval, proto jsem svou chůzi trochu rozhoupal. Zůstal jsem stát u okna a koukal ven na noční areál, kde svítí pár lamp oranžovým světlem.

,,Nechceš si zopakovat dnešek." Uslyšel jsem ho promluvit stále z postele. Hlavou jsem se otočil jen abych viděl, jak ze sebe shodil deku a uchopil svůj opět tvrdý penis, který si sám začal pomalu honit. Jen jsem nad ním protočil očima a šel do své skříně, je mi zima. Oblékl jsem si teplou mikinu a trenky, než jsem se pomalu vydal k Liamovi. Proč bych mu jen nepomohl?

---

,,73, 74, 75, 76!" Nahlas nám Styles počítal každý sedleh a procházel mezi námi. Nevím, jestli se mi to jen zdálo, ale u mé hlavy stál déle než jinde. Vždycky, když jsem šel dolů, jsem s ním spojil pohled, abych mu věnoval svůj svůdný. Je to kus, chtěl bych se k němu aspoň přitulit.

,,100! Dejte si chvilku oddech. Pak půjdeme rovnou na překážkovou dráhu, kde někteří mohou mít menší problém." Se slovem menší se podíval znovu dolů na mě. Skousl jsem si ret, když jsem stále v záklonu koukal na něho za mnou, i když už jsem jen seděl na zemi. ,,Potřebujete něco, Tomlinsone?" Proč je sakra tak vzrušující , když na mě takto mluví.

,,Ne, pane." zavrněl jsem, ale oči z něho nesundal. Když už jsem uznal za vhodné, rozpojil jsem pohled a podíval se před sebe, už mě bolelo za krkem. Poslušně jsem si stoupl a znovu se na něj podíval.

,,Fajn, nevypadáte vyčerpaně. Jdeme!" Poručil a sám se rozešel pryč. Jen jsem se pro sebe usmál a šel, jako všichni, za ním. Přišli jsme až někam k lesu, kde byly vysoké překážky, podlézání pod ostnatým drátem v bahně, lana, pak nějaká extrémně vysoká dřevě překážka, kterou budeme asi skupinově přelézat, protože tohle sám nepřeleze nikdo. Jsou tady i žebříky a něco i ve vodě, no ty vole.

,,Takže, úkol je jasný. Poběžíte dokola, abyste překonali všechno. Ta zeď je skupinová, ale teď vám pomůžu jen já, pak budeme cvičit skupinově, abyste si na sebe zvykli. Mám vám to napřed ukázat, nebo nám to chce ukázat někdo z vás?" S otevřenou pusou jsem vyděšeně hleděl na tohle všechno a začínal litovat, že jsem sem šel. Všichni byli ticho, takže asi začne Styles. Aspoň uvidím jeho vysoké tělo takto krásně v pohybu.

,,Tomlinsone. Půjdete první." Cože prosím? Vyděšeně jsem se teď podíval na něj. Přísně na mě koukal a čekal. U něho nesmím odmlouvat, dal by mi trest a mě se 50 kliků dělat přímo před ním nechce. Udělal jsem k němu jeden nejistý krok a zase se podíval na všechno to, čemu budu čelit.

,,Pojď, neboj, já nekoušu." Chytil mě za rameno a vedl mě k překážkám. ,,Všichni za námi!"

Všichni jsme došli až k tomu a já se Stylesem jsme došli před první zeď.