Military ||Larry Stylinson||

Díl 15.

Harry

Byl jsem malinko nervózní z Louiho návštěvy mého bytu. Mám strach, že tam je bordel a prostě neútulno, to tam asi bude, jelikož můj spolubydlící, Niall, je opravdu prase. Je teď na výšce a školu má blízko Jsme kamarádi od školky, tak bych ho přeci nevykopl, když mě tak prosil, jelikož nic nemohl najít. Jezdím tam jen výjimečně, jelikož většinou jsem tady na základně, a když už někam jedu, tak navštívit svoji rodinu, ten byt je jen takové útočiště, abych si nepřipadal držený na základně, ale většinu času tam je Niall sám. Malinko nervózní jsem ale i teď, jelikož Lou si měl s taškou kráčet "na vlak", aby nikomu nebylo divné, že spolu někam jedeme. Chudák má prostřelenou nohu, sotva jde o berlích, a ještě k tomu má na zádech batoh. Musel jsem ho ale nechat dojít dost daleko, kde nás nikdo neuvidí, tam už jsem ho dojel a zastavil, aby si mohl za mnou sednout. 

,,Že mě ani nepřekvapuju, že i to auto máš vojenské." Uchechtl se, když za sebou zavřel dveře a já mohl zase jet. 

,,Mám rád ten motiv, nic víc." Automaticky jsem dlaň položil na jeho zdravé stehno, mám rád takový kontakt, hlavně když položil ruku na tu mou a následně ji vzal do té své. Kdyby jen věděl, jaké mám teď motýlky v břiše. Zmáčkl jsem mu ruku a hned si s ním propletl prsty. 

Cesta odtud do právě bytu kde bydlím nám zabere tak půl hodiny, což se mi teď najednou zdá nějak málo. Měl jsem si tam uklidit. Jak jsem ale mohl tušit, že sbalím, nebo budu sbalen, vlastním vojínem. Panebože, to není vůbec dobrý nápad. Někdo nás někde uvidí a je to v prdeli. Louiho vyloučí a mně seberou licenci. Už od dětství jsem chtěl být voják a momentálně žiju svůj sen, nechci aby se mi tyto sny rozplynuly. Chtěl bych být někdo výš, třeba až generál. Sni dál chlapče. 

,,Haz, dobrý? Jsi nějak zticha." Znovu mi Lou zmáčkl ruku a tím mě i dostal myšlenkami znovu do auta. 

,,Jo, promiň, jen jsem se zamyslel." Letmo jsem se na něj podíval a usmál, abych ho ujistil, že je vše ok. Projeli jsme už pár městy i vesnicemi a rychle se blížíme ke mně. 

U něco jako paneláku, ale ne velkého, který hezky zapadá do Anglického stylu, jsem zastavil na příjezdové cestě, kde parkují i mí sousedi. Oba jsme si pobrali věci a ničím se dál nezdržovali. Batoh jsem mu samozřejmě vzal a pomohl mu. Ve výtahu jsem zmáčkl trojku a už jen doufal, že se tento staře vypadající výtah neposere. 

,,Zlato, říkal jsem ti o mém spolubydlícím?" Vyděšeně jsem se na něj podíval a i on se na mě díval dost překvapeně. Když natočil hlavu na bok, došlo mi, že jsem se nezmínil. 

,,Oh, promiň, zapomněl jsem. On, no... je to můj dobrý kamarád. Studuje, a požádal mě, jestli tady může bydlet se mnou. Je naprosto v pohodě, asi si nás nebude ani všímat. Hlavně když bude mít dost jídla, tak dá pokoj. Vadí ti to?" Nervózně jsem se zasmál a zkoumal jeho reakci, snad nebude naštvaný. 

,,Samozřejmě, že mi to nevadí. Jen jsem to nečekal." Zaculil se a udělal ke mně krok, aby si mě stáhl do polibku. Líbání se ve výtahu je tak klasické, že to nemohlo chybět. Pustil jsem svoji malou tašku, ve které jsem měl jen nezbytnosti a plně se vložil do polibku i doteky. Třetí patro ale bohužel není tak vysoko, takže nás výtah přerušil s tím, že jsme na místě. 

Celý rudý se ode mě odtáhl a už s pomocí berlí kulhal ven. Když jsem si ale teď tak vzpomněl na Nialla, už se těším až ho zase po takové době uvidím. On snad nikdy nemá špatnou náladu, a když já jo, tak s ním moc dlouho ne. Už zpoza dveří slyším nějakou vůni, vypadá to, že už zase něco vařil nebo si objednal. Pomalu jsem odemknul a než jsem otevřel, tak jsem se ohlédl na krapet nervózního Louiho. 

,,Čau Ni! Jsi doma?" Hned jsem zahlásal do bytu a rozhlížel se kolem, jestli nezahlédnu jeho blonďatou hlavu.

,,Hazza!" Už odněkud křičet, ani jsem nevěděl odkud, dokud ke mně nepřiběhl a neskočil na mě, přímo mi do náruče. ,,Moc jsi mi chyběl, jsem tady tak sám." hraně fňukal a já se musel jen smát. Když jsem si ale všiml načepýřeného Louiho, rychle jsem ho položil. ,,Lou, tohle je Niall. Nialle, Louis." Představil jsem je a Louiho za pas přitáhl blíž k nám. 

,,Oh! Ty jsi ten kus, který mi Harold popisoval přes mobil. Podle toho popisu jsem čekal, že máš tak o dvacet kilo víc, i když... s tím zadkem se nepletl-" ,,Nialle!" Sykl jsem po něm, aby přestat mlet pičoviny. Bohužel jsem ho nezastavil včas a všiml si Louiho ublíženého pohledu na mně. 

,,Niall jen vtipkuje, zlatíčko. Že Nialle?" Zavrčel jsem a Louiho si k sobě přitáhl úplně, abych ho cítil u sebe.     

,,Však jsem neřekl nic hnusného, dokonce jsem mu polichotil-" ,,Zrovna mi ale nelichotí, když mě Harry vidí a s tím i popisuje, jako nějakého buřta." Zaprskal na mě naštvaně a zkřížil ruce na prsou. 

,,To není pravda. Nevím, jak mě Niall pochopil, ale evidentně po svém, nepopisoval jsem tě jako buřta, i když mi baculatí lidi přijdou roztomilí, tak ne, protože ty nejsi sakra tlustý." Plesknul jsem ho přes zadek, aby už přestal, protože on rozhodně není tlustý, má jen dokonale baculatý zadek a stehna. Mám radši větší zadky, než nějaké plošiny, které bych neměl jak chytit. Po tomto prozření jsem ho hned chytl za prdel a pořádně zmáčkl. Rukou, kterou měl kolem mého pasu, mě taky chytil pevněji a v dlani žmoulal moje tričko. 

,,No hoši, asi vás nechám být, abych se náhodou nějak nepřidal do vašeho sporu. Radši si jdu uvařit oběd." S tím se otočil a doslova běžel do kuchyně. Oba jsme se koukali jeho směrem a já už věděl, že teď bude Niall v kuchyni minimálně dvě hodiny, aby pro sebe uvařil porci pro pětičlennou rodinu. 

,,No nic, mezitím bychom mohli jít ven, co ty na to?" Pousmál jsem se a stočil si ho k sobě. 

,,Pokud si náhodou nemyslíš, že takový špek jako já nedokáže ujít pár metrů." Odfrkl si a zase zkřížil ruce na prsou, nevěnujíc mi jeho naštvaný pohled. Koukal se někam vedle, ale asi jsem rád, že se mi takto zle nedíval přímo do očí. 

,,A kdo tady byl vždycky nejrychlejší, hm?" Přitáhl jsem si ho znovu k sobě a vyzvedl si ho rovnou do náruče, takže jsem mohl znovu chytnout jeho velký zadek. ,,A kdo tady byl vždycky nejobratnější a na nic z úkolů si nikdy nestěžoval a zvládl je nejlíp? No kdo?" Nadhodil jsem si ho u sebe a sledoval, jak mu rudnou tváře a zlý pohled už úplně zmizel. 

,,Harry, přestaň. Určitě teď vypadám jak puberťačka." zašeptal, když se ke mně přitulil. To jsem to rychle odčinil.