Military ||Larry Stylinson||

Díl 4.

Harry

Upřímně, trest jsem takto mohl dát i ostatním, ale jen s ním jsem si chtěl hrát víc. Všem ostatním jsem řekl, ať to očistí znovu a znovu, jen on má trest.

U večeře jsem se své večeři zrovna nevěnoval. Koukal jsem se po ostatních a jakmile do jídelny přišla prdelka, můj pohled měl jedině on. Sledoval jsem, jak se jeho kulatý zadek pohybuje ve vojenských kalhotách a jak se při každém kroku na té svůdné partii napnou. Jeho hubený pas, zároveň ale kulaťoučké boky vynikly teď víc díky jen černému tričku, které měl podotýkám zakasané v kalhotách, takže mu to opravdu  zvýrazňovalo pas.

Je tak malinký, zároveň ale tak rychlý a obratný, kurva, to je kombinace. Když jsem viděl ty nemotorné žirafy, byl jsem rád, že se na těch překážkách nezabili. Když tam byl ale Louis, byl jsem v šoku jak moc dobře si s tím poradil a když přišla na řadu velká zeď, neodolal jsem a za tu prdel ho musel chytnout, mohl jsem za nohy, ale proč? Je tak měkoučká, nejradši bych ho takto držel déle, klidně pořád, ale to by bylo divné.

Malinko lituju, že jsem mu dal trest, jelikož vypadá dost unaveně a asi by místo trestu šel radši spát, ale teď už to rušit nebudu. Nebudu ho ale nijak trápit. Asi si zajdeme jen na ovál, kde zaběhne kolečko, dvě, ještě i s povely, abych hezky viděl, jak moc pěkně mě poslouchá.

I když už jsem dojedl, počkám až odejde Louis, abych přesně věděl, kdy tam bude a zbytečně tam sám nestál. Zvedl jsem se společně s ním, abych ho ještě doběhl, než půjdeme úplně ven.

,,Hey, Louisi!" Upozornil jsem na sebe, když vycházel z jídelny. Okamžitě se na mě otočil a byl tak napůl v pozoru. Hodný kluk. Jemně jsem ho plácl po zádech a pomalu se rozešel směrem, kam ještě před chvilkou šel. ,,Cítíš se na ten trest dneska? Můžeš si ho odpykat klidně zítra. Přeci jen, jsi na vojně teprve druhý den, máš na to právo." Nikdy, říkám vám že nikdy, jsem trest nerušil ani neposouval, teď najednou říkám tohle. Vždycky jsem měl svou autoritu a nikdo mě neobměkčit dost na to, abych ho nepotrestal.

,,Ne, to je dobrý, radši bych to měl za sebou už dneska. Takže... asi se půjdu přiobléct a už půjdu ven." Zakončil to spíše jako otázku, na kterou jsem mu souhlasil a šel udělat vlastně to samé. My máme pokoje jinde něž tito vojíni, takže jsem ho nechal odejít a nezapomněl se kouknout na tu prdel.

Přioblékl jsem si bundu a obul pořádné boty. Pomalu jsem šel ven, kde Louis už čekal. Jakmile mě spatřil, vzpřímil se v pozoru. Pro sebe jsem se usmál a celého si ho prohlédl.

,,Pohov. Jdeme na ovál a znovu si procvičíš povely." Snažil se to zakrýt, ale já viděl, jak si chtěl otráveně odfrknout. Za tmy jsme kráčeli k osvícenému placu na běh a byli ticho.

,,Dej si svižně jedno kolečko." řekl jsem hned, jakmile jsme byli na místě. Poslechl a utíkal. Stále mě docela udivuje, jak dlouho vydrží běžet takovou rychlostí. Příště, až bude mít trest, dám mu tohle kolečko na plno a na čas, chci vědět, jak moc dobrý je. Tímto zjišťuju, že on by se hodil na ty rychlostní pozice. Je rychlý a mrštný, ve válce by se hodil. Je tak malinký, rychlý, určitě i moc šikovný. Kurva. Teď se neprobouzej H juniore. Ale jen ta představa ho pode mnou, jak tvrdě přirážím do toho jeho velkého zadku a on jak překrásně vzdychá.

Už dobýhal, tak ho rovnou trochu potrápím a já sám se aspoň pokusím tu erekci rozběhat. ,,Běž dál!" křikl jsem, když už byl v cíli. Přidal jsem se k němu a vrhl se na povely, které nepravidelně přicházely. Sledoval jsem, jak se vedle mě kutálí, leží a plní všechno co já řeknu úplně okamžitě. Z toho se mi v kalhotách dělalo ještě těsněji. Kurva. Musel si toho všimnout, když se na mě tak díval. Oh sakra, ten jeho pohled.