Military ||Larry Stylinson||

Díl 2.

Harry

Další malí sráči si přijeli zvyšovat ego, já jim ho ale hezky rychle pošlu zase zpátky dolů. Nebudu se s nimi srat, šli na vojnu dobrovolně, tak budou i dobrovolně trpět. Hned dnes jim začíná výcvik a já jsem plukovník jedné ze skupin těchto maníků.

Rozkročeně jsem stál a hleděl do jednoho místa, abych se třeba zamyslel a tady ten každoroční proslov byl brzy za mnou. Poté se chaoticky všichni rozřadí do početných skupin a k nim přidělí nás, takže konečně budu něco dělat.

,,Nebudu to dále prodlužovat. Chlapci, přeji vám hodně štěstí, pevně nervy a především dost síly, abyste to dotáhli až dokonce. A teď už předám slovo McBantovi, aby vás rozřadil do tří skupin." Zahlásal děda a dal slovo tomu skrčkovi, který si myslí, jak vysoké má postavení. I tak jsem ho ale poslouchal. ,,Skupinu číslo jedna povede plukovník Styles, druhou Keogh a třetí Cahill." Super, zase mám jedničky. Třeba si jako vždy budou myslet, že jsou opravdu jedničky a budou se více snažit.

Spolu s dalšími plukovníky jsme přešli na svá místa, kde byla místa pro založení mé a jejich čet. Četla se jména mé skupiny s pět-a-dvaceti vojáky. Postupně jsem si je všechny prohlédl, abych si je i trochu zapamatoval. Všichni byli stejní, zároveň každý úplně jiný. Ten má velký nos, ten zase obří čelo. Tomuto budu muset nařídit, aby se oholil a tomuto poručil, aby se přestal tak agresivně parfémovat. Zarazilo mě ale, když do mé skupiny kráčel malý brunet, ten bude mít problém s nějakými překážkami, jsou prostě vysoké. Celého jsem si ho prohlédl a nejlépe si ho zapamatuju díky té jeho obří prdeli. Tento byl pihatý a tento má nesouměrně krátké nohy oproti tělu. Panebože, to budeme skupina...

,,Pozor!" Zahřměl jsem hlasitě, stejně jako mí dva kolegové. Hned se všichni zastavili v pohybu a byli v pozoru. Spokojeně jsem si mlaskl a pomalým krokem si obešel kruh, ve kterém neuspořádaně stáli.

,,Fajn, takže. Dneska budeme trénovat povely, abyste poslouchali hned od začátku. Teď půjdeme ven do areálu. Budeme tam sami, takže rozestupy. Teď, pochodem vchod a držte se metr za mnou!" Šel jsem v čele, tak jako vždy. Držel jsem si od nich odstup, aby mi nešlapali na paty, no... aspoň by měli trest a okusili si, co to znamená tady nedodržovat co já řeknu.

Došli jsme až na místo kde jsem prudce zastavil a čekal, kdo do mě narazí, kupodivu nikdo. Dobře.

,,Nástup a v řad nastoupit!" Otočil jsem se k nim čelem a čekal, jak si s tímto povelem poradí. Všichni do sebe strkali a nakonec byli asymetricky od sebe v nějaké kosodélníku.

,,Nevíte co to sakra znamená mít rozestupy?! Diaz, Parker, Cruz, Tomlinson, Mrphy, řada první! Nástup!" Z gučky vojáku se vynořilo těchto pět a mé štěstí přálo, když se tady objevila i prdelka. Prcek jeden. ,,Postavte se vedle sebe a rozpažte, abyste se nedotýkali, ale mezi konečky prtů měli mezi sebou pět centimetrů." Korigoval jsem je. Bylo tak vtipné, že ten malý měl ruce v jiné výšce, než ostatní, takže se orientoval jen od oka. Nechal jsem to být. Jakmile byli správně, mohli jsme pokračovat. ,,Vpravo vbok! Rozapažit! Další řada je mi jedno koho, ale opět pěti vojínů k nim. Stejně jako předtím, pět centimetrů mezi konečky prstů a pohněte si! Máte minutu na to stát tak jak máte, jinak máte všichni váš první trest!" Křikl jsem a koukl na hodinky, abych si odstartoval minutu. Minuta je dost dlouho na to, aby se jen srovnali, takže trest je nejspíš mine.

,,No, s odřenýma ušima, ale trest vás zatím minul. Pozor sakra!" Zařval jsem znovu, jelikož se ti zmetci pořád nějak kroutili. Obzor najednou zrudl, když jsem uslyšel uchechtnutí z druhé řady.

,,Něco k smíchu?" Zavrčel jsem a šel přesně k tomu klukovi. Je tady tolik místa, že k němu můžu prostě dojít a křičet na něj z nebezpečné blízkosti, čímž udělám všechny hodně nervózní a oni pak koktají, za což mají další trest, pokud to tedy není nějaká jejich porucha řeči.