Military ||Larry Stylinson||

Díl 17.

,,Tak jo lásko, seď tady, ano?" šeptl ke mně Harry, když mě doprovodil k lavičce. Tak moc jsem odolával si ho nestáhnout do polibku, z toho víkendu jsem tak nadržený, a tak moc majetnický.

,,Jako... budu tady, ale cítím se dobře, tak se k vám možná projdu."

,,No, jak chceš, ale byl bych radši, kdybys tady zůstal."

,,V klidu kotě, nebolí to až tak moc." Zakřenil jsem se na něho a sjel si ho od hlavy až k patě. V uniformě mu to tak sekne... Nejlepší ale stejně bylo to, když se otočil a odcházel k ostatním, neboť jsem mohl pozorovat ten jeho šukatelný zadek.

Sledoval jsem, jak se rozcvičují a následně si zkouší pochodování se zbraněmi. To je taková nuda tady jen sedět... Se zívnutím jsem protočil oči dozadu a snažil se zabavit zkoumáním, z čeho byla lavička, na které sedím, vyrobena.

,,A dost. Padesát kliků Arthure, hned!" zařval najednou Harry, až jsem se i já, padesát metrů od něho, lekl. Nejsem zvědavý, ale chtěl jsem jít za Hazzym, proto jsem se s trochou té bolesti postavil a o berlích kulhal za nimi. Arthur dělal kliky a Harry stál přímo před ním, tak, že pokaždé, kdy byl Artur v kliku dole, měl Harryho boty přímo v ksichtu.

Tázavě jsem se na Harryho podíval a hned jsem poznal, že je opravdu naštvaný. Vím, že nemá rád, když mu někdo skáče do řeči, nebo si prostě šeptá, když on mluví, což bylo i tentokrát.

,,Tak, ještě někdo si tady chce povídat, když má držet hubu!" křikl a nastalo hrobové ticho. Bohužel ale zazněl i malý šepot.

,,Fajn, všichni do jednoho běžte na ovál a kdo do pěti nula nula nebude mít patnáct koleček, bude je běhat místo večeře. Všichni hned!" křikl znovu naštvaně. Je o dost přísnější od toho, co mě postřelili. Sám ale řekl, že to tak bude, proto se trochu bojím, až se vyléčím, že mě Harold zničí. Já ho ale na oplátku zničím v posteli a uvidíme, jak přísný bude další den.

Mezitím, co všichni klusem pospíchali na ovál, jsem Harryho nepozorovaně pohladil po zádech, ale hned na to jsem šel na lavičku, kde bude sedět i Harry, když bude všem počítat kolečka.

,,Lou?" Oslovil mě ještě, než jsem se vůbec rozešel plánovaným směrem. ,,Mohl bys zatím napsat tady na papír seznam jmen. Někde mám jejich seznam, ale asi v pokoji."

,,Jo, rozhodně. Kam teď jdeš?"

,,Hned budu zpět." řekl jen, když odešel k základně. Nejsem ten typ, co potřebuje vědět vše do detailu, proto jsem ho nechal odejít a sám jsem i s papíry kulhal k lavičce. Všichni se hned rozeběhli a já rychle sepisoval jejich jména. Už si je pamatuju skoro všechny, ty co ne, tak jsem napsal jejich popis, aby ho Haz poznal.

Než Harry přišel, měla většina odběhnuté jedno kolo. Hned ale co si všiml, že někteří nemají ani jedno kolo, začal běhat za nimi a popohánět je. Pobaveně jsem ho sledoval a málem až zapomněl zapisovat další kola, která ostatní uběhli.

,,Kdo to nestihne, bude to běhat do noci úplně celé! Pohyb, pohyb!" křičel, když běžel za posledním, aby si pohnul. Už se těším, až budu moct znovu cvičit. Kdybychom aspoň měli teorii, ale zatím máme jen fyzickou aktivitu, kterou nemůžu praktikovat.

,,Ty to s nimi fakt budeš běhat večer?" zeptal jsem se ho, když se za mnou vrátil.

,,Ani náhodou, jen chci, aby se snažili." uchechtl se a koukl na mě. Hned se ale odtrhl, asi aby to nebylo nápadné. Chtěl jsem trochu zaprovokovat, proto jsem ruku nenápadně dostal za něho a prstem vjel pod lem jeho kalhot. Hned se celý narovnal, ale snažil se na mě nepodívat. Vykasal jsem mu tričko a polechtal ho jemným dotekem na bedrech. Myslel jsem, že bude proti, ale on se nenápadně posunul blíž ke mně. Položil jsem dlaň na jeho bok a palcem ho jemně hladil.