Crimson Kingdom - Kniha první ✔️

Kapitola sedmá

Kolem nás se rozhostilo ticho a zalila nás zář pochodní v síni. Kreatura před námi se pomalu přestala hýbat a my si s úlevou oddechli. Mě zbývalo posledních pět šípů, Kulička byl na deseti procentech života a Glib vypadal dost omláceně. Nabídl jsem pravlkovi malý elixír a ulevil mu tak trochu od zranění. Sice to nedokázalo vyléčit vše, ale na úlevu to stačilo. Kulička mi vděčně olízl ruku a zvědavě očichával mrtvého hobgoblina. 

Povzbudivě jsem se pousmál na Gliba a ukázal na mrtvolu. "Až po tobě..." 

Glib schoval meč a začal šacovat náčelníka tohoto dungeonu. Po pár vteřinách nám v kapsách zacinkaly zlaté a stříbrné mince, obtěžkaly nás zbytečnosti a celkem zklamaně jsme se na sebe podívali. "Nic víc?" zeptal jsem se válečníka a Glib jen pokrčil rameny. "Jenom tenhle klíč..." vytáhl velký dutý klíč a podal mi ho. Vzal jsem do ruky nadměrně velký kus kovu a prohlížel si ho. "Kde je klíč, tam je i zámek..." roztočil jsem klíč na prstu a rozhlédl se. Nikde nic, možná, že něco bude za trůnem. Za trůnem sice byly dveře zapuštěné do zdi, ale nikde ani stopy po klíčové dírce. Prsty jsem si promnul bradu, zatímco Glib, který doteď v zamyšlení stepoval na místě,  ze zvědavosti předjížděl rukou opěradlo tesaného trůnu. Nadzvedl kožešinu, která zakrývala opěradlo a s nadějí v hlase se zeptal, "Co je tohle?". Uznale jsem pokýval hlavou a napasoval klíč do otvoru na který mířil jeho prst. 

Vrzly dveře, vrzly v pantu a otevřela se místnost za trůnem. Zvědavě jsme nakoukli. Nikde nikdo, i Kulička byl v klidu, takže nebylo třeba tahat zbraně. 

Místnost vypadala jako pokladnice a zbrojnice v jednom. Vzadu byla dlouhá chodba, pravděpodobně východ. Všude byly truhly a stojany se zbrojí a zbraněmi. Mrkli jsme po sobě s Glibem, zavřeli jsme dveře a začali rabovat objevenou místnost.

Zatímco já vylamoval zámky truhel, Glib hromadil zbroj a zbraně na tři hromádky. Na jedné byly vzácné a použitelné, na druhé průměr vhodný k aukci a na třetí ten zbytek. Když jsem vybral poslední truhlu a přidal do jeho systému i svůj díl lupu, zaraženě jsem se na něj podíval. Válela se tam opravdu hromada věcí, dokonce vznikly další dvě kupky, kde byly věci na vylepšování, jak mi bylo za pochodu vysvětleno a na té další se válely materiály na výrobu věcí. "Tohle asi opravdu nebylo myšlené jako dungeon pro dva. Co s tím vším budeme dělat? Respektive, jak to odsud dostaneme?" zeptal jsem se. 

Glib nad tím mávl rukou." Naložíme to na koně, dají se díky hernímu systému přetížit." prohlásil s klidem a začal se přehrabovat věcmi na hromadě s pomyslným názvem použitelné, vybral nějaké věci pro sebe, pak se podíval na mne. 

"Co můžeš používat?" zeptal se. 

"Vteřinku..." zamumlal jsem a začal projíždět pasivní skilly. "Máš tam nějakou poloplátovou zbroj?" zeptal jsem se a Glib vrtěl hlavou. "Celý kus tu nemám, ale někde je tu nějaký nákres na takovou zbroj, dokonce na celý set. V popisku stojí, že je to pro hraničáře,..". 

"To je ono..." vypadlo ze mne vcelku automaticky, načež na mne parťák vytřeštil oči. 

"To by leccos vysvětlovalo. Zvládl bych to i vyrobit, když budeš chtít..." řekl nakonec a spiklenecky se usmál. "Mám tu ještě nějaké meče a luky." 

"Ukaž... " lačně jsem natáhl ruku a můj vnitřní pařan zbaven deprese začal jásat. Byl tam jeden luk vyrobený z jasanového dřeva, ale podstatně lepší, než ten co jsem dostal z úkolu u svatyně, takže jsem po něm hned sáhl. Dalším bonbónkem byl meč s bonusem k obratnosti, ten šel rovnou za opasek. Zbytek věcí jsem vrátil na hromadu a kývl na společníka. "Můžeme vyrazit ven, mám všechno co můžu použít."