Crimson Kingdom - Kniha první ✔️

Kapitola osmá

Cíl byl přímo před nimi, nalehko oblečený jen v košili, s uzlíčkem věcí a tím velkým vlkem. Dostali jasný rozkaz, najít, zabít a sebrat mapu, popřípadě přivést živého. Žoldnéřská guilda za ní dá majlant a s Gilbertem si každý vydělají na zámek sami pro sebe. Pak se to teprve bude žít po vtažení. 

"Avalene!" přidal na tempu, "Jdem si pro něj?" ozval se Gilbert. 

"Budeme držet vzdálenost, bude to větší zábava..." zašklebil se urostlý žoldák v obsidiánově černé zbroji a prohlédl si leták, který dostali od zadavatele. 

Oba pronásledovatelé drželi stejnou rychlost jako já, nepochybně měli ale lepší koně, protože i přes všechnu zbroj, co na ně navlékli to koně zvládli v klidu. Poklepal jsem Yin po šíji. "Výborně holka, výborně..." Yin pohodila hlavou a k mému překvapení ještě zrychlila. Co to sakra? Zuby nehty jsem se držel v sedle a začal se vzdalovat dvěma překvapeným žoldákům za mnou. Díky zbroji, kterou jejich koně nesli včetně jejich váhy, jsem získal alespoň nějaký náskok. 

Evidentně je bavilo mne štvát jak nějakou zvěř, ale už jsem byl téměř v lese. Pustil jsem uzdu a nechal klisnu ať vede cestu. Za jízdy jsem si rychle projel staty postavy a rozděloval je podle původního plánu, schopnosti jsem si narychlo proletěl a zkusil reset bodů. Do padesáté úrovně to bylo zdarma. Oddechl jsem si a rychle si porozděloval body na stealth a útoky s bonusem z něj. Následovalo pár specialit pro útoky na omráčení a byl jsem hotov. Předělat to můžu v klidu kdykoliv. Zbývalo mi zhruba deset metrů do lesa, ale Yin se spolehlivě vyhýbala i stromům. Rozbalil jsem v sedle balíček od Gliba a vytáhl zbroj. Zůstal jsem v němém úžasu. Byla to kompletní výstroj lehkého hrudního plátu, chráničů holení, nárameníku na pravou ruku, prošívanice, včetně dvou toulců, bot a drobností z celého vycraftěného setu... Zvedl jsem hlavu ke korunám stromů a neslyšně zašeptal své díky příteli i Sylvanovi. Postavil jsem se v sedle, rukou plácl Yin, aby pokračovala dál a vyhoupl se na nejbližší větev. Jakmile jsem na ní stál, začal jsem šplhat výš do koruny stromů, aby mne nebylo zdola vidět a rychle jsem se oblékal do zbroje, co možná nejtišeji. 

Dusot kopyt koní navlečených ve zbroji prehlušoval většinu zvuků kolem. Gilbert sledoval stopy koně a vedl Avalena lesem. "Někde tu musí být, nejsme od něj tak daleko..." láteřil sám pro sebe. 

"Je to lovec, je jasný, že půjde do lesa..." opáčil Avalen otráveně a rozhlížel se kolem. 

Slyšel jsem jak si mezi sebou vyměňují názory, nebyli už tak daleko, měl bych s sebou hodit. Rozhlédl jsem se a zahlédl odlesk slunce od kovu. Byli dál, než jsem si myslel... No jasně, Souznění s přírodou, došlo mi a v tu chvíli jsem zjistil, že u sebe nemám Kuličku. Znovu jsem se rozhlížel po okolí a našel ho přikrčeného opodál v křoví. Ulevilo se mi, že parťák je mi nablízku a prohledal jsem zbytek vaku od Gliba. Našel jsem tam tmavý plášť, černozelený. Pousmál jsem se, navlékl si ho a nasadil si kapuci. Zbýval tam meč. 

Meč z měsíční rudy

Jedenapůlruční meč
Poškození závisí na síle úderu a místě zásahu
Min. úroveň: 35
Bonus: obratnost +15, vyváženost - poškození kritickým úderem se zvyšuje o 30%
Malus: úder tupou částí nezpůsobí poškození HP 

Glib si dal evidentně záležet, meč byl úžasně provedený, s hlavicí ve tvaru lví hlavy a se skvěle vyváženou čepelí namodralé barvy. Upnul jsem si jej i s pochvou na pas, zkontroloval mimoděk upnutí polovičního kyrysu a nárameníku, zakryl je pláštěm a vytáhl luk. Stačilo vyčkat až přijedou blíž.