Crimson Kingdom - Kniha první ✔️

Kapitola pátá

Gunar dorazil přesně jak slíbil. Čas, tedy herní, protože reálný už mě zajímat nemusel a jak jsem o chvíli později zjistil, se shodoval na minutu přesně,.. Bylo lehce po půlnoci, když ulicí zněl klapot podkov jeho koně. Koneckonců, město bylo téměř liduprázdné... Enpécéčka měly noční režim, ulicemi se procházely jen zívající stráže s pochodněmi v ruce. Pařani buď někde zabíjeli příšery, seděli někde u craftingu, nebo si užívali dospělejší zábavy. A ostatní byli v postelích nebo s rodinami v reálu a těšili se do práce.

"Říkal jsem si, jestli tě ještě zastihnu..." pozdravil jsem Gunara a podal mu ruku. Gunar se jen zasmál a ani se neobtěžoval sesedat. "Tak... Potřebuješ koně, jo?" zeptal se a blýsklo se mu v očích. Když jsem kývl a vylíčil mu důvod, chápavě se usmál. "Jo, pěšky je to šílená dálka... Tak nasedej, věci na to mám...".

"Věci na co?" zeptal jsem se zvědavě a vyhoupl se za něj na hřbet koně. "Uvidíš..." zasmál se znovu a pobídl koně.

Po půlhodině jízdy jsme dorazili na rozlehlou louku. Sesedl jsem a protáhl se. Všechno mně bolelo, takže jsem tiše zaskučel a válečník vybuchl smíchy. "Jsi tu ještě nejel jako tandem, co?" smál se a podal mi lano a hrudku cukru. "Na, tohle budeš potřebovat... Hra ti pomůže..." řekl mi a ukázal na louku. "Někde tady pobíhá kůň, většinou je to T4...".

"Té čtyři? Co to znamená..?"

"Máš devět stupňů, něco jako kvalita... Křížením můžeš dosáhnout vyššího stupně..." vysvětloval mi. "Nejvyšší co můžeš chytit volně, je pětka..." vysvětlil mi a ukázal na lano. "Začni tímhle..." poradil mi a posadil se na zem, jako by tím demonstroval, že tu na mně počká. Podíval jsem se na kus lana v ruce a uvázal lasovou smyčku. Když na mě Gunar pochvalně kývl, vydal jsem se hledat koně.

Postupoval jsem pomalu a obezřetně. Bezejmenná louka byla plná kvítí a nebylo tu, kde se schovat, což mne znepokojilo, i když byla hluboká noc a svítil jen měsíc, občasně zakrytý mraky. Přibližně dvacet metrů od místa, kde jsem právě stál, jsem zahlédl pohyb. Tmavá silueta koně se rýsovala proti noční obloze. V poklidu se pasoucí zvíře si absolutně nevšímalo mé přítomnosti a plně se věnovalo jídlu. Pousmál jsem se a pomalu se blížil k němu. Zastavil jsem se, když jsem jej měl tak na dvakrát nataženou ruku a bez váhání roztočil laso. Kůň se na mne nechápavě zadíval, nejspíš nevěděl, jestli má utéct nebo začít smíchy ržát a já přemýšlel s hučící smyčkou nad hlavou, kdy hodit, nikdy jsem to nedělal. Pak jsem zaregistroval tichounké cinknutí... Že by? Při druhém cinknutí jsem laso jednou rukou pustil a úspěšně trefil. Kůň se leknutím začal vzpínat a pral se mnou o svobodu. Trhal hlavou sem a tam. Moje ruce samozřejmě následovaly, jednou do prava, jednou do leva, pak nahoru nebo dolů. Chvilkami to vypadalo, že se buď vysmekne, nebo se rozeběhne a já za ním budu vlát jako nějaký kus hadru. Jakmile se mi ho po vysilující tahanici podařilo trochu zklidnit, nabídl jsem mu cukřík. Kůň mi očichal ruku a opatrně si vzal nabízenou sladkost.

Gratulujeme! Podařilo se Vám zkrotit a ochočit koně! Nyní jej zaveďte do stájí.

Získali jste zkušenost do profese 'Krotitel'.

Přemýšlel jsem, jak to provést... Jestli jít pěšky, nebo zkusit nasednout... Nakonec jsem se odhodlal a vyšvihl se na hřbet koně. Nutno podotknout, že jízda bez sedla byla trošku nepříjemná, ale vzhledem k tomu, že kůň, nebo hra mi nechtěli dovolit víc než klus, dalo se to zvládnout.

Gunar stále seděl, tam kde předtím a prsty mnul trávu před sebou. Sesedl jsem z koně a držel v ruce provaz jako uzdu. "Mohl jsi mě varovat, že mi bude chtít vyhodit rameno..." ušklíbl jsem se a zasmál se. Gunar po mě spiklenecky mrkl a prohlédl si koně, kterého jsem přivedl. "Hm... Čistě černý... Hezky pěkně, na poprvé T5..." usmál se a poplácal koně po šíji. "Tak jak? Jedeme do stájí?" zeptal se.