Crimson Kingdom - Kniha první ✔️

Kapitola šestá

Vyšel jsem z lesa kus od místa, kde byla uvázaná Yin. Odvázal jsem jí, pohladil ji a nabídl jí trochu krmení, místo toho ale klisna hledala něco v mé brašně, tak jsem zkusil vytáhnout bobulky, které jsem utrhl. K mému překvapení je vděčně slupla a odměnila mě tichým zaržáním. Usmál jsem se a nasedl. "Hurá na jih holka, jedeme objevit nějaké potvůrky na zabíjení!" zvolal jsem a pobídl Yin do cvalu. Když jsem míjel poslední strom a vjížděl na rozlehlou pláň, zaslechl jsem šustění a dusot běžících nohou. Z lesa za mnou se vynořil ohromný šedý vlk. "To si děláš srandu... Pravlk?" zaklel jsem a už už chtěl sahat po zbrani, když jsem na samé hranici lesa spatřil usmívajícího se boha divočiny a vyskočila na mne tabulka s dotazem na skupinu.

Pravlk, úroveň 20 se chce přidat do skupiny!

Přijmout?

Ano.

Zakroutil jsem hlavou a s neslyšným díky se nechal doprovázet novým společníkem.

Po cestě jsem se kochal pohledem na vysoké hory v dálce se sněhovými čepicemi s rozlehlými hvozdy na úpatí. V dálce jsem viděl zvířata, zajíce, srny a dokonce i lvy... Ale i příšery, které lovily a sbíraly zásoby. Step, ačkoliv zde nebylo ani živáčka, co se hráčů týče, prázdno tu opravdu nebylo a všechno evidentně mělo svůj řád a koloběh. Hodně propracovaný svět...

Sylvanův vlk se mnou po celou dobu držel krok. Rozhodl jsem se vyzkoušet a trénovat jízdní lukostřelbu, takže jsem vyhledával kořist a vlka nechal lovit samostatně, ačkoliv občas se zdálo, že bude umět i aportovat, jelikož ho zajímalo vše, co jsem úspěšně ulovil, nebo naopak lovil to, co já jsem minul.

Rozlehlá pláň s vysokou trávou a minimem dřevin byla ideální. Vrátil jsem se ke své kořisti a počítal kožešiny, drápy, zuby, maso a podobně. Vlhký čumák vlka samozřejmě asistoval zejména u porcování masa. Slitoval jsem se nad ním a hodil mu celou nohu lva. Koneckonců si to zasloužil, skočil po něm ve chvíli, kdy lev skákal po mě.

Byl to tuhý souboj, a jen tak tak jsem vlka zvládl zachránit. Jeho životy se teď obnovovaly. Step ještě nebyla přívětivou oblastí pro mou úroveň, co se predátorů týče.

Naložil jsem postupně kořist za sedlo a pevně ji přivázal. Založil jsem nohu do třmenu a připravil se na další přesun.

Zatímco jsem se rozhlížel a mapoval si oblast, vlk přežvykoval a kousal s mlaskáním maso s kostí, které dostal. Pevně jej držel pod tlapami a zvídavým pohledem po mě pokukoval. Zahlédl jsem v dálce vysokou skálu s něčím co vypadalo jako zborcená hlásná věž. Stočil jsem koně na jihozápad a vyrazil tím směrem. Podle mapy by tam měly být ruiny, s výskytem příšer a vstupem do podzemí. Příšery by měly být kolem úrovně deset. V podzemí se pak úrovně zvyšovaly.

Tak mě teď napadá... Jak dlouho se mnou ten vlk vydrží? Mohl bych ho využít a zkusit pročistit celé ruiny... Bylo rozhodnuto, s vítězoslavným a škodolibým úsměvem jsem pobídl koně do trysku.

Když jsem dorazil k přístupové cestě ke zřícenině zvané Osamělá hláska, sesedl jsem, uvázal Yin a prozkoumal jsem brašnu. Měl bych tam někde mít ten meč... Vytáhl jsem jej a zkoumal statistiky.

Jedenapůlruční meč

Poškození 80-90

požadavky: ovládání jedenapůlruční zbraně, úroveň 15

vzhled propůjčen z předmětu 'Zlatý dráp'

Takže to byl v podstatě obyčejný šunt, jen s hezkým vzhledem. Povzdechl jsem si a regulérně ho zahodil. Vlk mi ho přinesl za hrušku v zubech zpátky. Pobaveně jsem se na něj podíval a znovu zbraň zahodil. Zas pro něj běžel... Yin se věnovala pastvě. Zvířata se chovala naprosto přirozeně, ačkoliv vlk působil spíš jako pes, nebo štěně. Nechal jsem Yin trochu vody, hvízdl na rozdováděného vlka a vyrazil vpřed. Podíváme se co nás nahoře čeká...