Crimson Kingdom - Kniha první ✔️

Kapitola třináctá

Glib zrovna odložil dříví na oheň, když se ho Nenlith ptala na nějaký orientační bod, který jsme míjeli a nestihla ho zakreslit. Glib se narovnal, odhrnul si plášť a rozhlédl se. Pak ukázal směrem, kterým přijeli. "Napadá mě jen tamhle ta věž..." pokrčil rameny. Čarodějka se zadívala, kam to ukazoval a z prstů si před okem vytvořila kolečka, jako by držela dalekohled. Ozvalo se cinknutí a v prázdných kruzích mezi prsty se objevil namodralý magický kroužek. Glib užasle zakroutil hlavou.

"Jak jsi to udělala?" zeptal se, zatímco dívka kroutila pravou rukou, jak se snažila zaostřit. "Můžu tě to naučit..." zamumlala nepřítomně. "To je opuštěná pevnost. Pravděpodobně tam bývala nějaká menší guilda... Na špičce věže je roztrhaný prapor. Jako orientační bod to bude stačit..." dodala, zrušila magický dalekohled a dokreslovala dál mapu. 

Když jsem se dostal do tábora, položil jsem divočáka a vyčerpaně sebou prásknul na trávu vedle něj. Glib se na mě se smíchem podíval a přejel pohledem, co jsem přitáhl s sebou. 

"Chceš s tím pomoct?" zeptal se. Vstal jsem, shodil plášť a oklepal ho. Pak jsem se rozhlédl. "Jo, sám ho nezvednu tak vysoko... I když mi takové hovado zvedlo cestou sílu o tři body a výdrž o sedm...". Sehnali jsme silnější větve na postavení trojnožky a pověsili jsme čuníka hlavou dolů. 

Když jsme měli hotovo, část masa se pekla na ohni a většina sušila. Zjistili jsme, že Nenlith byla poměrně zkušená v práci s jídlem, takže maso se pod jejím dohledem a šikovnýma rukama peklo a sušilo mnohem rychleji, než by to trvalo nám dvěma. Zrovna jsem na improvizovaném rámu vydělával kůži a u toho reguloval malý přenosný vařič, aby mi nepřevařil lektvar, co jsem chtěl vyzkoušet, když se vrátili Kain s Ildirem. Maso už bylo hotové, takže nás čarodějka svolala k obědu. Kain se lačně vrhl na jídlo. "Musím to ochutnat, než se půjdu najíst do reálu! Nikdy jsem zvěřinu neměl!" hlásil a už ukusoval maso. Za ty tři dny jsme měli všichni možnost se lépe poznat, takže cesta a spolupráce byly mnohem snazší. Dokonce i Ildir, který se momentálně snažil ukousnout si kus masa se rozmluvil a pobaveně sledoval Kaina.

"Trávíš málo času na cestách..." poznamenal směrem ke Kainovi. Nenlith, která studovala poznámky, které si hraničář dělal během průzkumu se neudržela a vybuchla smíchy.
"Netušila jsem, že trochu česneku a tymiánu s váma budou dělat takové divy..." smála se a po očku nás všechny sledovala jak jíme. Pak se při čtení zarazila. "Ildire? Vy jste objevili jeskyni?" zeptala se a v očích pod kapucí se jí zablesklo. Ildir s Kainem s plnými pusami přikyvovali a mladý zaklínač něco huhlal na souhlas. Ozvalo se plesknutí a Nenlith seděla najednou přímo před nimi a cpala jim před oči mapu. Kain se samozřejmě lekl, takže se začal dusit, zatímco hraničář na ni nevěřícně zíral. Polkl, beze slova chytil mapu, kterou dívka držela a jen ukázal prstem. Hned na to pokrčil rameny a pokračoval v jídle. "Kvůli tomu jsi nemusela používat Skok, ne?". 

Jak jsem je tak pozoroval, asi spolu nebyli na misi poprvé. Chtěl jsem drknout do Gliba, ale ten se odhlásil a jeho postava Kherbar teď držela cedulku s nápisem 'AFK, dvacet minut...' a vypadal, že spí. Dožvýkal jsem svoji porci, uklidil si náčiní na vydělávání kůže a zvedl jsem se. Nenápadně jsem nakouknul čarodějce, která počítala vzdálenost na mapě, přes rameno. "Ty se nejdeš najíst?" optal jsem se a prohlédl si svou mapu v jejích rukách. Nenlith zavrtěla hlavou. "Nemám hlad, měla jsem v kabině kapsli." opáčila.

 Nenlith jak jsem zjistil bývala v reálu studentka okultismu. Na CKčku původně chtěla udělat magisterskou zkoušku, ale chytlo jí to až příliš, navíc tady se svou specializací na teleportační magii dokázala vydělat slušný balík. 

Kain byl teprve sedmnáctiletý student gymnázia a hru bere stále jako hru, i když jak se přiznal, má tu víc opravdových virtuálních přátel, než kdy měl reálných, takže výpravu s námi, kterou měl od Gardy placenou jako služební cestu si užíval.