Crimson Kingdom - Kniha první ✔️

Kapitola dvanáctá

Dokončil jsem všechny věci co jsem měl možnost ušít a vydal se do vesnice. Do odjezdu zbývala hodina, takže jsem se rozhodl, že si posedím v krčmě. Stavil jsem se ve stáji pro Yin a vedl ji za uzdu k návsi, kde se nacházel onen dům.
Klisnu jsem nechal venku na travnatém plácku poblíž a otevřel jsem dveře do hostince.
Jak se dalo čekat, Garda si to tu udržovala do posledního hřebíčku v jejich militantně reprezentativním stylu. Na sloupu visel jejich praporec a lidé v krčmě, povětšinou NPC, nebo hráči, kteří se zde živili jako řemeslníci, byli ve skupinkách a lokálem se nesl zvuk několika hovorů naráz. V jednom koutě byli dokonce hudebníci.

Posadil jsem se do rohu naproti dveřím, abych měl přehled a objednal si něco malého k jídlu a pivo. Zatímco jsem jedl, přisedl si ke mě Gunar. "Dobrou chuť..." uculil se a mávl na hostinskou za pultem, aby mu přinesla pivo. "Potká tě člověk taky někde jinde, než v hospodě?" zeptal se se smíchem. S plnou pusou jsem na něj strouhnul kyselý obličej. "To samé můžu říct o tobě..." zahuhlal jsem. Gunar se opřel a jal se vychutnávat si pivo.
Mezitím bard na druhé straně místnosti začal hrát. Melodie byla pomalá, příjemná na poslech. Zpíval text o jakési krásné ženě ze dna moře. Tady je možné opravdu všechno... Píseň byla velmi krásná, text byl chytlavý a nedalo mi to. Zvedl jsem se a jakmile dohrál, zatleskal jsem mu spolu se zbytkem osazenstva a šel za ním. Gunar mne jen pobaveně sledoval. "Jak se jmenuje ta píseň?" zeptal jsem se barda, když odložil kytaru.
"Královna Dryana... Kdysi prý bývala bohyní moří a oceánů, údajně velmi krásná a okouzlující. Když se do ní zamiloval bůh Sylvanus, její sestra Vythis na ně začala velmi žárlit. Jednoho dne se Sylvanus dostal do rozepře s Berenarem, bohem intrik. Skončilo to duelem, který Sylvanus prohrál. O co se ti dva vsadili nikdo neví, takže si to lidé domýšlí. Postupem času jej lidé začali považovat za slabého a jeho stoupenců ubývalo, stejně tak chrámů, až se Sylvanus rozhodl stáhnout do ústraní a zůstali mu věrní jen lesní elfové, kteří po staletí hledali jeho poslední svatyni. Když se o jeho zmizení dozvěděla Dryana, vydala se ho hledat, vyšla na souš a Vythis uzurpovala její trůn. Dryanu pak už prý nikdo nikdy neviděl." dokončil legendu bard.

"Díky, to mi stačí..." uchechtl jsem se na barda, ten vousáč a milenku... Heh... A štrádoval si to zpátky ke stolu. Na tohle se musím Sylvana zeptat... Neudělal jsem ani dva kroky a vyskočilo na mne přijetí questu. 

Pozor! Přijali jste nový unikátní úkol 'Kráska zrozená z vln'
Odměna: Prastarý rukopis

Otočil jsem se a vrhl na barda podezřívavý pohled. Ten mi ale nevěnoval nic jiného než úsměv, zvedl kytaru a hrál dál. Posadil jsem se zpátky ke Gunarovi a lokl si piva. 

"Copak? Poslechl sis legendu?" zasmál se válečník. Polkl jsem pivo a kývnul. "Víš o tom něco?" zeptal jsem se. 

"Jo... Někteří bardi tvrdí, že se proměnila v modrého ptáčka a hledá svého milého po světě... Víš kolik ptáčků..." zastavil jsem Gunara hned jak mi bylo jasné, že netuší co jsem měl na mysli. 

"Myslím ten quest..." upřesnil jsem a přítel mi věnoval nechápavý pohled. Otevřel jsem tabulku úkolů, pošoupl jí k němu a ukázal prstem. "Kecy!" vypadlo z něj a zůstal civět s otevřenou pusou. Hned se zvedl a šel se barda zeptat na název písně. Vrátil se po chvíli s ještě zmatenějším výrazem. "Jak jsi to..." chtěl se zeptat, ale vzdal to, když jsem pokrčil rameny. Válečník se zkroušený opřel a kopl do sebe půlku piva. "Teda... Ty máš ale splávek..." vydechl jsem užasle. 

"A ty zas nehorázný štěstí! Ta odměna může mít nedozírnou cenu! Běžně jsou to legendární předměty!" 

Znovu jsem pokrčil rameny, což Gunara dohánělo k šílenství. Když už se chtěl znovu vztekat, zas jsem ho s lhostejným výrazem zarazil. "Jednak o tom úkolu nevím absolutně nic, v popisu nic není, ale hlavně mám teď jiné starosti..." vysvětlil jsem. To ho přimělo se zhluboka nadechnout a uklidnit se. Podíval jsem se na čas a zvedl se ze židle. "Půjdu, ostatní už budou čekat...".