Crimson Kingdom - Kniha první ✔️

Kapitola devátá

Rychle jsem se vyšvihl na nohy, aktivoval Kamufláž a pustil se do šplhu po skalní stěně abych získal rozhled. Glib se mezitím skryl hlouběji ve stínech. "Tříčlenná skupina jezdců." oznámil jsem příteli, když jsem se dostal dost vysoko. "Asi dvě stě metrů na západ odsud. Mají louče." 

"Budeme útočit?" přišla mi odpověď. 

"Ne, počkáme... Nevíme co jsou zač." 

Když se tři hráči dostali na dostřel, vytáhl jsem luk, připravený na cokoliv. Sesedli. O to by to mohlo být jednodušší. Zahlédl jsem záblesk zbroje, jak se světlo pochodně odrazilo od kovu. Pozorně jsem se zadíval na koně, na kterých přijeli. To sedlo znám. 

"Klid chlapi, někde tu bude, je tady Yin..." ozvalo se zespoda. "Hej! Feirithe!" zahalekal nový příchozí na celé kolo. 

Gunar... Postavil jsem se na skále a vypnul maskování. "Yo! Jak se vede zloději hrotů!" zavolal jsem se smíchem a zamával mu. Glib pomalu vyšel na světlo, když viděl, jak se vítáme, zatímco já seskakoval dolů. 

Pevně jsem stiskl Gunarovu ruku a přivítal se s ním. "Ani netušíš, jak rád tě vidím..." usmíval jsem se a představil Gliba herním jménem. Když si potřásli rukama, podíval jsem se na ty dva co přijeli s Gunarem. Oba v podobně barevné zbroji. Modrá a bílá, schovaná pod tmavě modrými plášti. "Jak jsi nás našel? A kdo je tohle?" ukázal jsem jejich směrem. 

Gunar se zasmál a ukázal na temného elfa, který si mě měřil pohledem. "Tohle je Ildir, jeden z našich stopařů, máme jich celou jednotku..." kývnutím jsem pozdravil. To by vysvětlovalo můj první dotaz. "A tohle je Wax..." ukázal na člověka menšího vzrůstu, ale slušně zarostlého vousem, podle toho jak hra dobarvila mou postavu, musel být starší než já. Wax udělal krok vpřed a podal mně i Glibovi ruku. Měl překvapivě silný stisk. "Vím přesně, co si myslíš, nejsem tak starý, je mi v reálu, nebo bylo přesněji řečeno teprve třicet dva... Ale hra má o trpaslících jiné představy..." uchechtl se. Gunar mne vzal kolem ramen a vedl mne k ohni. "Je to jeden z nejlepších zpravodajů mezi našimi rogunami, i když je mrňavej a protivnej." špitl Gunar a já se pochybovačně podíval na vysmátého trpaslíka a pak na něj. "A proč šeptáš?" zeptal jsem se zpříma a pak pochopil. Wax zmizel a s vážnou tváří se objevil až u Gunara a držel mu dýku pokryto trpasličími runami v rozkroku. Gunarův pohled říkal jen přesně proto. Pak se oklepal a posadil se k ohni. Ostatní udělali totéž. 

"Takže... Co jsi potřeboval, že mi to nemůžeš říct u piva?". Netušil jsem, že je až takový pivař, ale proti gustu... 

"Víš jak jsem objevil tu svatyni..." začal jsem. "Všichni víme..." řekl klidně trpaslík a pohrával si s dýkou. Ztěžka jsem polkl a chvíli jsem přemýšlel, jestli mám pokračovat. Nakonec jsem se oklepal a podíval se na Waxe. "A to, že na mě někdo vypsal milion zlatých odměnu víš taky?". Wax jen v klidu kývl. "A ty bys chtěl vědět kdo, že?" zeptal se a já kývl. Podal jsem Gunarovi dopis a ten ho po přečtení poslal svým druhům jako by se nechumelilo. "Melcolm? Není to náhodou ta zhýčkaná šméčka ze Stříbrného Drápu?" zeptal se po chvilce přemýšlení stopař Ildir. Plesk! Od Waxe mu přistál pohlavek. "To je jejich Guild Master ty špičatý ucho!" 

"Hele ty tajnej!" vztekal se hned elf. Gunar si jen povzdechl. "Ten role-play... Hele vy dva! Dost, jsme tu kvůli němu, ne vašim přestřelkám!". Když se uklidnili, Wax se podíval na mě. "Co chceš dělat, když víš, kdo to je?" 

Předklonil jsem se a usmál se. "Zabít ho... Zbavit se odměny, kterou na mě vypsal.". Wax se začal smát. 

"A to jako jak? Lukem? Je to roguna... Uvidí tě i v Neviditelný.".