Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

4.

Ráno jsem vůbec nechtěla vylézt z postele, ale důvod byl víc než jasný. Večer musel mne a profesora Snapa vidět snad celá škola. Nakonec se mi povedlo se přemluvit a šla jsem se nachystat. Pansy na mne překvapeně zírala ,,Kdy si včera vůbec zmizela? Naposledy jsem tě viděla u tvé otravné sestry." zeptala se mne. Vykulila jsem oči, protože mě Pansy neviděla. To mě vážně nikdo neviděl se Severusem? Však já utekla, protože jsem si myslela, že na nás každý zírá. Silně jsem polkla a v hlavě pátrala po nějaké výmluvě ,,Chtělo se mi spát a tak jsem odešla dřív." nakonec se mi povedlo něco vymyslet. Pansy si s tím vystačila.

Hodiny probíhaly naprosto bez komplikací a nikdo mě neprobodával zrakem. Navíc ani na chodbách jsem nezaslechla žádné šuškaní. To bylo víc než divné. Buď se mi to zdálo a nebo nevím.

Poslední hodina připadla na lektvary. Nechtěla jsem tam vůbec jít. Zvlášť po tom co se stalo včera. Po hodině jsem se zdržela o něco déle. Ovšem, že jsem počkala až odejdou ostatní. Pak jsem opatrně přešla k Snapovi, který se tvářil jak kdyby se nic nestalo. Odhodlaně jsem začala mluvit ,,Omlouvám se za ten včerejšek. Nevím co to do mne vjelo." sledovala jsem především jeho reakci. Ta mne hodně překvapila. Severus se tvářil jak kdyby o ničem nevěděl ,,Nerozumím. Však se nic nestalo." pokrčil rameny a nechápavě na mne koukal. Někdo z nás tu evidentně hrál pěkný divadlo a nebo už sakra nevím.

Pohled Severuse
Věděl moc dobře co ho čeká. Určitě se mu Vicky přijde omluvit. Nakonec se jeho domněnka vyplnila. Slečna Grangerová si to nejistě nakráčela směrem k němu a omluvila se. On zas hrál, že o ničem neví. Vlastně to nebyla realita, ale pouze takový přelud. Vicky ten večer viděla pouze to co si on přál, aby viděla. Ve skutečnosti se stalo úplně něco jiného. Tahle hra se mu zamlouvala, neboť ho k ní něco táhlo. Až přijde čas tak jí určitě odtají tuhle velkou záhadu. Zatím se mu tahle situace zamlouvala. Podal jí raději její opravený protokol, aby jí vytrhl z jejího dumání nad věcí ,,Povedlo se vám to, ale stále tam jsou nějaké nedostatky." ušklíbl se na ní.

Pohled Vicky
Připadalo mi, že Severus Snape ví víc než mi řekl. Zkrátka jsem ho z toho obviňovala, ale na to jsem stejně neměla důkazy. Rozhodla jsem se tedy ten případ zamést pod koberec. Nad známkou z protokolu jsem se pousmála. Na mojí znalost lektvarů bylo dva mínus víc než dobré ,,Děkuji." řekla jsem a pak opustila učebnu. Stála jsem se však nemohla zbavit pocitu, že Snape je v tom zapletený. Někdo jí musel zkrátka nějak ovlivnit.

Odpoledne jsem trávila v knihovně, protože jsem potřebovala sehnat nějaké důležité knihy. Hádejte na koho jsem tam narazila? Ano na Cedrica Diggoryho. Vypadal hodně sklesle. Musela jsem ho dost zklamat. Cítila jsem najednou potřebu se mu omluvit. On mě však oslovil první ,,Udělal jsem něco špatně? Včera si mi připadala tichá a potom ses najednou vypařila. Ani ses nerozloučila." jeho skleslý tón se vůbec neměnil. Málem jsem se hanbou propadla do sklepení ,,Ne nic není tvá chyba. Jen jsem znervózněla. Moc se ti omlouvám." musela jsem to vzít do svých rukou. Nedokázala bych někoho takovým způsobem ranit. No a nyní pode mnou praskla další větev ,,Skvělý, Grangerová!" zařvala jsem na sebe v duchu. Cedric se nakonec usmál, což bylo dobrý znamení. Nejspíš mi moji chybu odpustil. Nečekala jsem však, že přijde s další nabídkou. V sobotu hraje totiž famfrpálový zápas. Věděla jsem, že hraje v ten den i zmijozel. Musel tedy hrát proti mrzimoru. Usmála jsem se ,,Ráda tě přijdu podpořit." no a tím jsem si znovu otevřela dveře u čtvrťáka Diggoryho. Wow jsem vážně geniální.

Po návštěvě knihovny a studování následovala večeře. Neměla jsem na nic vůbec chuť, ale nakonec mi Pansy vnutila borůvkový puding. Dost jsem se v tom nimrala a toho si ihned má zmijozelská kamarádka všimla ,,Co se děje? Vypadáš hodně zamyšleně." vrazila do mne a mě vyletěla lžička, která přistála rovnou na hlavě profesora Snapa. To mě probralo z mých myšlenek dostatečně ,,Pansy já tě zabiju." sykla jsem směrem ke kamarádce a pak sledovala Severuse, který si lžičku sundával znechuceně z hlavy. Naštěstí to moc lidí nevidělo.

Po večeři jsem chtěla být co nejdříve v ložnicích mé koleje, ale to se mi nepovedlo. Cestu mi zaterasil Severus. Určitě chtěl vysvětlení k té nehodě u večeře. Očima jsem mžourala všude možně, ale na něj jsem se podívat nemohla. Určitě si toho všiml a o to víc se zamračil ,,Grangerová, přestaňte si se mnou zahrávat." zamručel a pak mi uvolnil cestu. Najednou jsem se cítila až moc svobodně a tak jsem na to jen přikývla a pak zmizela v uličce.

Pohled Severuse
Ten vtípek u večeře si nebral moc k srdci. Bral to jako takovou nehodu. Už zase byl schopný prominout té pěkné tvářičce Vicky Grangerové cokoliv. Po vystoupení u večeře se rozhodl, že na svou studentku počká. Nakonec se mu to povedlo a zaterasil jí cestu. Vypadala tak nevinně a zároveň tak svůdně. Nejradši by jí přitáhl k sobě a ochutnal její ústa. To však bylo jen v jeho hlavě a tam to muselo i zůstat. Místo nějaké romantické fráze pronesl něco úplně jiného ,,Grangerová, přestaňte si se mnou zahrávat." bylo mu jasný, že to bude brát jako narážku k té večeři, ale on to myslel úplně jinak. Zahrávala si s ním svou krásou. Dráždila ho zkrátka. Nedokázala na to ani odpovědět a reagovala pouze přikývnutím. Pak však ihned zmizela v uličce směrem k zmijozelským ložnicím. A on? On se vrátil do své komnaty, kde připravoval nějaké věci na výuku. Navíc si vzpomněl, že v sobotu je famfrpálový zápas. Hrál zmijozel proti mrzimoru. To mohla být vynikající příležitost se vidět s Grangerovou. Rozhodně to nepropásne. V posteli si ještě pár minut četl a potom usnul.