Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

10.

Byla neděle a já jsem vstala konečně celá spokojená, protože mě nic netrápilo. Vlastně skoro nic. Furt tu byla otázka mého původu. Nevěděla jsem, kdo byl mým otcem. Budu na to muset zkrátka nějak přijít.
Venku už napadlo spoustu sněhu, protože už byl listopad. Oblékla jsem se tedy, abych mohla jít s Pansy a Dracem do Prasinek. Teď se stejně nedalo nic moc jiného dělat, pokud jsem nechtěla strávit celé dny učením a to jsem dělala opravdu nerada. Na sobě jsem měla teplý svetr a zimní bundu, lehce jsem se namalovala a nakonec jsem si upletla cop. Byl čas vyrazit ven.

Před školou na mne čekal Draco i s Pansy. Měla jsem radost z toho, že se to vše mezi námi vyjasnilo ,,Jdeme?" usmála jsem se na oba a vyrazili jsme. Po cestě jsem potkala Cedricka, kterého jsem neviděla už snad celou věčnost. Nejspíš měl hodně učení. Připojil se k nám i když Draco z toho nebyl zrovna nadšený. Nakonec mu nezbylo nic jiného než tuhle mrzimorskou společnost přetrpět. Kdyby s námi byl Harry Potter, tak to by bylo o něčem jiném. Draco ho nesnášel a já? Já ho taky nemusela, ale respektovala jsem ho jako kamaráda mé sestry Hermiony.

V hostinci jsme se usadili ke stolu ihned naproti hlavním dveřím a objednali jsme si máslový ležák. Měla jsem docela hlad, ale musela jsem holt počkat na večeři. Cedrick ze mě nedokázal spustit své oči, ale mě to bylo prostě nepříjemné. Byla jsem až po uši zamilovaná do Severuse, který určitě opravoval naše nudné testy. Po chvilce jsem si musela odběhnout na toaletu, jelikož máslový ležák mě k tomu vždycky donutil. Když jsem se vracela, tak mě však zatáhla ruka za roh. Ano už zase. Nebyl to však můj vyvolený, ale Cedrick. Vlepil mi polibek a já na něj nechápavě zírala ,,Tohle se nesmí opakovat!" vyjekla jsem. Cedrick si však z toho nic nedělal a znovu svou chybu opakoval. Ucukla jsem od něj ,,Řekla jsem přestaň! Jasný?" odstrčila jsem ho dál od sebe, protože mi to nedělalo vůbec dobře. Kdybych jen tušila, že mě někdo pozoruje.

Pohled Severuse
Přestalo ho bavit to zdlouhavé opravování testů, které věčně zabíjelo jeho drahocenný čas. Chtěl mít taky čas jen pro sebe a ne furt dělat něco pro své studenty. Rozhodl se tedy vyrazit do Prasinek, kde by si mohl vychutnat teplý máslový ležák. Cesta byla docela krátká, protože on chodil docela rychle. Překvapilo ho, že viděl v hostinci dva své studenty ze zmijozelu, ale zas takovou pozornost tomu nevěnoval, dokud neviděl Diggoryho. Očima ho hypnotizoval a dalo by se říct, že ho i sledoval. Vůbec se mu však nelíbilo co potom uviděl. Tohle naprosto přehnal. Jak jen mohl? Slečna Grangerová patřila jen a jen jemu. Naštvaně mávl pláštěm a zmizel z hostince, aniž by si dal vůbec nějaký máslový ležák.

Pohled Vicky
Cítila jsem jeho přítomnost a o to víc mě to zranilo. Píchlo mě neskutečně moc u srdce a rychlostí blesku jsem vyběhla. Na baru jsem nechala peníze za máslový ležák a běžela jsem pryč. Potřebovala jsem být sama. Doufala jsem jen v to, že mě nikdo neviděl s Cedricem. Tohle by mu mohlo ublížit. Ne Cedrickovi, ale Severusovi. Tomu totiž mé srdce opravdu patřilo.

Čerstvý vzduch mi udělal dobře, protože jsem se mohla pořádně nadechnout. V tom jsem spatřila jeho. Vypadal smutně. Něco mi říkalo, že se něco děje a tak jsem za ním rozešla. Raději jsem se rozhlédla, aby nás někdo nešpehoval a když jsem uznala, že je vzduch čistý, tak jsem se k němu přiblížila ,,Jste v pořádku?" v hlase jsem měla plno nepředstírané lítosti. Severusovi oči potemněly a já dostala trošku strach ,,Měl bych být? Vždyť vy mě přivedete k šílenství! Viděl jsem vás." uhnul pohledem. Tak mě zraňovala jeho slova, ale zároveň jsem se mu nedivila. Muselo to vypadat strašně. Muselo mu to připadat, že jsem do toho šla dobrovolně, ale tak to nebylo. Cedricka jsem brala pouze jako kamaráda, ale on. On byl zkrátka mým srdcem a mou duší. Zhluboka jsem se nadechla, abych nabrala nějaký vzduch do plic ,,To není má chyba. Já bych vás nikdy nezradila. Jste mým jediným. Slibuji." v mém hlase bylo poznat, že mě to zraňuje. To jak na mne momentálně pohlížel a bohové ví co se mu honilo hlavou. Cítila jsem se špatně. Na tváři se mi objevilo několik slz a on ke mne přišel, aby mi je utřel ,,Neplačte." stačilo jedno jediné slovo a padla jsem mu do náruče. Byl můj jediný a vždycky bude.

Pohled Severuse
Konečně vypadl ven, kde se mu udělalo trošku líp i když měl furt před sebou Vicky a toho blbce Diggoryho. Nedokázal pomyslet na to, že by mohla být s jiným. Nakonec zalezl někde do uličky, kde nebyl moc nápadný a unášel se v myšlenkách. Když v tom zahlédl její oříškové oči. Nechtěl se do nich dívat, protože byl vnitřně zlomený, ale nešlo tomu odolat. Nakonec přistoupila k němu blíž. Na její otázku chladně odpověděl ,,Měl bych být? Vždyť vy mě přivádíte k šílenství! Viděl jsem vás." ohnul pohledem. Viděl na ní, že její city k Diggorymu nebyly stejné jako jeho. Ona milovala přece samotného Severuse Snapea. Měl by si toho vážit, ale místo toho jí znovu rozbrečel ,,Neplačte." utřel jí slzy z tváře a ona mu opět skončila v náruči. Vzal jí do náruče a opatrně jí nesl zkratkou znovu do hradu. Několikrát se ujistil, že je nikdo nesleduje. Nakonec zase skončili v jeho komnatách. Uvařil jí silný bylinkový čaj, aby se trochu uklidnila. Proč on jí musel tak ubližovat? Miloval jí, ale zároveň žárlil snad na všechny okolo. Měl by jí více důvěřovat a to taky začne ,,Dejte si teplý čaj. Určitě vám pomůže." položil hrnek s horkým nápojem na stolek vedle křesla a sám se usadil do toho vedlejšího.

Pohled Vicky
Užívala jsem si tu chvilku v jeho náručí, protože mě odnesl až zpět do hradu. Profesor Snape uměl být galantní a byla jsem ráda za to, že jsem právě já ta, která to v něm vyvolala. Usadil mě znovu do křesla, kde jsem trávila většinu času, když jsem byla v jeho komnatách. Navíc mi ještě donesl čaj ,,Děkuji." konečně jsem se na něj usmála. Někdy mi dával zabrat, ale ve finále vše dopadlo dobře. Byli jsme zase spolu a to mi ke štěstí stačilo. Navíc se mi znovu podařilo usnout v jeho komnatách, ale přes noc jsem byla nenápadně přenesena zpět do své postele. Škoda. No zároveň to byla asi nutnost, jelikož zítra byla zase škola.