Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

19.

Bála jsem se jít vždycky spát, protože mě to přibližovalo k mému úkolu. Nebylo jednoduché vzít na sebe vraždu. Mě to dal za úkol otec a já ho musela poslechnout. Tím, že mi bude důvěřovat, tak bude snažší ho později zníčit. Musel však zemřít Harry, což bylo smutný. Věděla jsem, že to však přinese mnohem více obětí a že nejspíš příjdu i o někoho na kom mi záleží. Nechtěla jsem ani na to pomyslet.

Víkend jsem trávila sama a pokud jsem nebyla sama, tak se mnou byla Pansy s Dracem. Tohle nás celé semklo ještě více. Nestěžovala jsem si, protože bez mých přátel bych to nejspíš nedala. Nikdy jsem neměla ani maličký podezření, že nejsem dcera Grangerových. Tohle vše mi naprosto zacloumalo mým docela v pohodě životem. Pak tu samozřejmě byl Severus s Remusem.

Severus se mi vyhýbal a já jemu taky. Podezíral mne z toho, že se snad scházím s Remusem. Připadalo mi to vše s ním ztracené. Bolelo mne to, ale co jsem měla dělat? Tyhle srdcové záležitosti byly až moc komplikované. Na jednu stranu bych za ním šla, ale to on by měl jevit zájem o mne. Byl přeci muž. Naopak Remus se mnou trávil občas svůj volný čas, ale také se musel hlídat. Vše bylo víc než komplikované.

Seděla jsem u vrby mlátičky a zpívala si, protože nic jiného se v sobotu odpoledne dělat nemohlo. Učení jsem odložila na neděli a tak jsem vlastně neměla co dělat. Cítila jsem se dost osaměle, ale tak trochu jsem za to byla ráda. Měla jsem čas pouze na své myšlenky.

Černý plášť vlál díky větru a pomalu se přibližoval ke mne. Věděla jsem, že to je Severus, ale co dělal tady? Nestál o moji přítomnost a týral tak mne i sebe dohromady. Proč se najednou rozhodl mne vyhledat? Nebo tu snad byl náhodou? Mlčky jsem ho pozorovala a čekala, co bude následovat.

Pohled Severuse
V sobotu se nechtěl věnovat testům, které musel neustále opravovat. Navíc na to mu zbývala ještě neděle. Šel se tedy raději projít k vrbě. To místo mu bylo blízké už od jeho mladých let. Chodíval zde s Lily. Možná byla chyba pustit si k srdci jinou ženu. Myslel si, že bude šťastný a bude to vše jednoduché. Šeredně se však zmýlil. S ní to nebylo jednoduché.

Přitáhl si tmavý plášť blíž k tělu a oči upnul na jedinou osobu, která zde byla. Byla to ona - Vicky. Zalapal po dechu a nevěděl co by měl říct. Vše se mezi nimi změnilo. Ještě nedávno by řekl, že se brzy budou brát, ale nebylo tomu tak. Jeho naivita ho zahnala do kouta, odkud se bude těžko dostávat zpátky. Vzhlédl na chvilku k nebi a pak zas na ní ,,Ahoj." řekl až moc suše. Žádný hluboký cit by v tom nikdo neviděl. Miloval jí, ale vše se měnilo jako mávnutím hůlkou.

Pohled Vicky
Bylo divný ho po tak dlouhé době zase vidět. Jindy jsem ho viděla každý den, ale v poslední době chodíval i jindy na jídlo. Vyhýbal se mi. Cítila jsem z něj něco divného. Odcizila jsem se mu? To až moc brzo. Vstala jsem a oprášila jsem si oblečení ,,Ahoj, dlouho jsem tě neviděla." nedávala jsem do těch slov o nic víc citů než on. Jenom ať si myslí, co chce. Kdyby chtěl bojovat, tak to udělá.

Občasný vítr si mi hrál s pramínky vlasů, ale toho si nejspíš Severus nevšiml. A i kdyby? Tak co? Nic se mezi námi už nejspíš nezmění. Sakra, já si snad nepřiznám, že ho doopravdy miluji a budu se raději trápit. Takový to se mnou bylo.

Na mé slova přikývl a dále dělal, že tu ani není. Nepřekvapilo mne to. On si své emoce vylíval na studentech nebo je utápěl v chlastu. Zvykla jsem si. Mlčet mu šlo, ale řešit problémy a konflikty ne. On byl naprosto uzavřený do svého světa a já musela asi za týden zabít člověka. Každý z nás měl zkrátka nějaký problém. Nečekala jsem však, že se my dva takhle odcizíme.

Pohled Severuse
Měl před sebou neuvěřitelně nádhernou ženu, která by mohla být jeho, kdyby se nechoval jako kretén. Mohla, ale v posledních dnech spíš spoustu věcí zkazil. Měl by se začít smiřovat s tím, že dá přednost Lupinovi stejně jak Lily dala přednost Potterovi. Historie se znovu zopakuje. Nedivil by se tomu. On neměl nárok na lásku a hlavu měl plnou výčitků. Nedokázal udělat ani žádný krok, kterým by si to vše odčinil a to ho pomalu vrhalo do záhuby.

Naprosto neschopný jakkýkoliv slov jí jen pozoroval. Přišlo mu, že byla smutná. Musela být. Na studentku posledního ročníku v Bradavicích toho bylo víc než dost. Navíc se dozvěděla spoustu věcí. Měla jeho obdiv. Před ním už nestála jeho studentka, ale silná žena, která jednou bude mít obrovskou zásluhu na tom, že pán zla se už nikdy nevrátí. Nakonec se odhodlal ke slovům ,,Brumbál si přeje, abych vedl Bradavice po jeho smrti." řekl zas naprosto formálně a nějaké pocity v tom rozhodně nešly cítit.

Pohled Vicky
Očekávala jsem, že se k něčemu konečně postaví čelem. Že se postaví čelem k lásce a bude pro to něco dělat, ale to byly pouze domněnky. Severus Snape takový rozhodně nebyl. Začal se stávat pro mne jen takovým obrovským zklamáním. Bodlo mne to u srdce, ale co už. Musela jsem se naučit žít i bez jeho lásky. On o mne vůbec neměl chuť bojovat a já musela potlačit city a vybrat si Remuse. Přestě to mi říkal rozum.

Jeho náhlá změna tématu mne nepřekvapila, ale překvapila mě jeho vůbec nějaká reakce. Wow, bravo! Pokývla jsem hlavou ,,Tak to ti gratuluji." můj tón hlasu nebyl nějak zvlášť citově zabarvený. Nebudu mu dávat najevo moje city, když o to nebojuje. Severus Snape se propadal do propasti. Myslela jsem si, že je to bojovník a bude bojovat, ale nebylo tomu tak.

Sesbírala jsem si nějaké věci a on mi dokonce pomohl. Naše obličeje se ocitly v úzké blízkosti, kdxž jsem se natahovala pro můj zápisník ,,Nech to být." ucukla jsem od něj. Nejspíš mu tohle odtažité chování vyhovovalo. Dobrá. Měl to tedy mít. Vše jsem si sbalila do batohu ,,Hezký zbytek dne, profesore Snape." řekla jsem dost suše a rychlým krokem jsem vykročila zpět do hradu.

Pohled Severuse
Její chladné chování ho zraňovalo. Cítil jak kdyby mu někdo vypálil cejch na srdci. Neskutečná bolest. Za tohle si však mohl on sám. Jeho žárlivost ho dostala do téhle situace a teď už to nebude mít vůbec jednoduché.

Na malý okamžik se ocitl v její těsné blízkosti, když jí pomáhal sbalit věci. Byla však chladná a nedovolila mu v tom pokračovat. Její rozloučení ho bodlo však ještě víc do hrudi ,,Sbohem, má lásko." zašeptal, když už odcházela pryč. Nemohla to zaslechnout.

Na večeři se vůbec neukázal a skončil u popíjení whisky. Znovu se stávala ze Severuse Snapa troska.

Pohled Vicky
Sama nešla na večeři a co nejdřív udělala večerní hygienu, aby mohla jít spát. Neusnula však a místo toho plakala celou noc.