Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

6.

Nastal den D. Vůbec jsem nevěděla čeho se mám bát více. Jestli toho, že si na mne budou všichni na famfrpálu ukazovat jako na holku Cedrica a nebo toho šíleného odhalení tajemství mého profesora. To stávání mě šlo na tom všem asi nejméně tentokrát. Oblékla jsem si zmijozelský svetr a džíny, jelikož venku už byla pěkná kosa. S malováním jsem si nedělala moc velkou péči a vlasy si sepnula do drdolu. Byla jsem sice připravená, ale vnitřně vůbec. Vykročila jsem tedy směrem ke komnatě nejvyšší potřeby.

Cestou jsem se rozhlížela, aby mě nikdo neviděl vcházet a rychle zapadla do té komnaty. K mému překvapení tam už profesor dávno byl ,,Ehm, jsem teda." odkašlala jsem si a přistoupila k němu. Severus se ke mne otočil a hypnotizoval svýma tmavýma očima. Cítila jsem jeho pohled snad na každé části jeho těla. Nervózně jsem se kousla do rtu a on konečně promluvil ,,Tancovali jsme spolu, protože jsem chtěl vidět co uděláte. Bylo to kouzlo a tak se jednalo o přelud." nabíral dech, aby mohl pokračovat. Nedokázala jsem se na něj dívat a tak jsem svůj pohled zabodla do svých bot. On si odkašlal a přistoupil zas ke mne mnohem blíž ,,Toužím po vás. Vím, že by mě mohli odsud kvůli tomuhle vyhodit, ale to riziko jsem ochotný podstoupit." řekl upřímným tónem. Já mu věřila, ale měla jsem velký strach. Tohle by nás oba mohlo stát mnoho. I moje srdce po něm toužilo, ale rozum mi říkal něco úplně jiného ,,Já...já nevím co na to říct. Je těžké na tohle něco odpovědět. Nejspíš je evidentní, že i já mám pro vás slabost, ale také vím, že tohle by nás mohlo stát mnoho." znovu jsem odtáhla svůj zrak od něj. Moje srdce bušilo o sto šest, ale vztah mezi námi byl naprosto nereálný. Odstoupila jsem od něj. Nechtěla jsem být tak blízko, protože by pro mne bylo jednodušší mu podlehnout. Až moc jsem znala své srdce, které po něm dychtilo. Znovu jsem měla své utíkací manévry a taky se projevily. Utekla jsem bez rozloučení od muže, kterého jsem milovala. Já blbá Vicky Grangerová.

Pohled Severuse
Nastal čas a on musel jít s pravdou ven. Navíc ho potěšilo, že se slečna Grangerová chtěla sama od sebe s ním sejít. To mu dost lichotilo. Když jí viděl vcházet do komnaty, tak trošku strnul, ale bylo tím, že byl nervózní. Ano i Severus Snape uměl být pěkně nervózní. Přešel ho prvotní pocit a dal se do vysvětlení. No a pak vyjádřil i rozpoložení jeho srdce. Neřekl to úplně na přímo, ale Vicky to pochopila. Její reakce mu přišla normální, dokud beze slova zmizela ,,Počkejte!" stihl ještě vyhrknout, ale ona byla pryč a on sám jako vždy.

Pohled Vicky
Nesměla jsem se ohlížet, protože to by byla moje zkáza. Tohle jsme nemohli. Ani jeden z nás by to určitě neustál. Z očí se mi valilo několik slz, ale musela jsem se dostavit na zápas. Cedrica by mrzelo, kdybych ho nešla podpořit. Před vstupem na tribunu jsem si ještě upravila řasenku, aby nebyla tak rozmazaná a šla si najít místo. Zápas byl opravdu zajímavý a člověk se aspoň o tom sportu něco přiučil.
Očima jsem přejížděla po všech divácích na tribuně a ovšem, že jsem mezi nimi našla profesora Snapa. Víc mě zaráželo, že něco mrmlal a upřeně hleděl na Cedrica. Musela jsem zakročit a tak jsem pošeptala zaklínadlo, kterým jsem mu zapálila plášť. Nemohla jsem dovolit, aby ublížil Cedricovi. Tohle se Severusem Snapem dělala žárlivost.

Všichni najednou začali hulákat a rozutekli se všude možně. Zápas musel být přerušen, protože Snapovi ohořela část pláště a Cedric spadl z koštěte. Samozřejmě, že skončil na ošetřovně. Já jsem se za ním vydala také, abych ho podpořila. O tom, kdo mu to způsobil jsem mu neměla v plánu říct. Tahle věc byla prostě komplikovaná.

Madam Pomfreyová mi dovolila být se Cedrickem chvíli o samotě, což mě potěšilo. Donesla jsem mu nějaké sladkosti, aby mu to léčení šlo samo. Pak jsem si sedla na okraj postele ,,Jak ti je?" měl totálně dodělanou pravou ruku. Nejspíš bude muset vypít hodně kostirostu, aby se mu to zahojilo. Cedric měl radost z toho, že mě viděl a dokonce se pokoušel vstát, ale já mu nedovolila ,,Dobře, když jsi tady." usmál se a druhou rukou mě pohladil po tváři. Já se odtáhla. Tohle mi nedělalo dobře. Neměla by jsem mu dávat nějaké plané naděje. Navíc tohle si ještě se Severusem vyřídit. Může si žárlit jak chce, ale tohle dělat mým blízkým nebude. Po návštěvě na ošetřovně jsem vyrazila ke komnatám profesora. Teď jsem neměla v plánu si brát servítky.

Silou jsem bouchala do dveří. Naštěstí mi brzy otevřel domácí skřítek, který mě pustil dovnitř. Bylo na mne poznat, že jsem opravdu naštvaná. Severus svůj zrak odtáhl od knížky. Překvapeně jsem koukla na název té knížky. Byla to mudlovská knížka a dokonce román od Jane Austenové. To mě opravdu překvapilo, ale teď na tyhle blbosti nebylo moc času. Přísně jsem si ho změřili pohledem ,,Proč jste na zápase shodil Cedrica z koštěte?! A chci pravdivé vysvětlení." trvala jsem si na svém jako vždy. Severus na mne hleděl naprosto překvapeně a nerozuměl tomu proč jsem ho z něčeho takového obviňovala. Nakonec mi podal vysvětlení ,,To jsem nebyl já, ale vím, kdo to udělal. Naopak jsem se snažil Diggoryho zachránit. Draco Malfoy ho chtěl shodit a já bych mu pomohl, pokud by mi nevzplál plášť." neměl důvod mi lhát. Já vyvalila oči a plácla se do čela ,,To mě nenapadlo." vyloudila jsem ze sebe. Tak a teď bych se měla pěkně omluvit ,,Omlouvám se za to obvinění a i za váš poničený plášť." bylo vidět, že jsem se sama ze sebe hodně styděla. On však nic neříkal. Nekřičel po mne a přistoupil ke mne blíž ,,Já se na vás nedokážu zlobit. Jste nádherná." pohladil mě po tváři. Tentokrát jsem se nedokázala odtáhnout, ale místo toho jsem skončila v jeho náruči. Najednou jsem se cítila jinak a v bezpečí.

Pohled Severuse
Vůbec nečekal tuhle večerní návštěvu a už vůbec ne od slečny Grangerové. Vletěla do jeho komnaty jako nelítostná lvice a ihned přešla ke slovu. Stihl akorát si odložit knihu a vstát, aby si jí vyslechl. Dost ho překvapilo, že ho obviňovala z něčeho takové. Po podání vysvětlení se hodně zklidnila a dokonce se mu omluvila. On se na ní nezlobil a hlavně to nedokázal ,,Já se na vás nedokážu zlobit. Jste nádherná." řekl ve zkratce a potom mu padla do náruče. Cítil se neuvěřitelně, když jí mohl hladit po vlasech a mít jí tak blízko. Miloval jí. Teď si to byl schopný přiznat i sám sobě.

Pohled Vicky
Po chvilce jí došlo co to vůbec dělá a odtáhla se. Upravila si vlasy a oblečení, aby se mohla vrátit zpět do ložnic ,,Měla bych jít. Ještě jednou se omlouvám. Už se to určitě nebude opakovat." odkráčela jsem pryč. Severus jen zklamaně koukal mým směrem, protože cítil, že jeho štěstí bylo jen chvilkové. Ano i mne bolelo od něj takto odcházet, ale musela jsem. My dva spolu nemůžeme prostě mít vztah. Zaslechla jsem ještě hlasité ,,Dobrou noc." které patřilo mému profesorovi lektvarů. Nemohla jsem se na něj otočit a zůstat s ním přes noc. Tak to prostě nefungovalo. Přidala jsem do kroku a zaplula do své ložnice. Rychle jsem udělala večerní hygienu a pak ulehla do své postele po tomto namáhavém dnu.