Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

18.

Naštěstí dny začaly ubíhat znovu pomalu jako vždy, ale i tak jsem se bála. Bála jsem se toho dne, kdy budu muset zavraždit Brumbála. Teď jsem trávila víc času s Pansy a Dracem. Prakticky jsem se od nich ani nehla. Na Remusových hodinách jsem se snažila být neviditelná a docela mi to procházelo až do jednoho dne.
Neuvědomila jsem si, že on nevěděl, kde jsem mu tenkrát po plese zmizela. Možná bylo načase jít s pravdou ven. Přeci jen by ho to mohlo odradit.

Po hodině jsem zůstala v učebně jen já sama. Byla jsem bledá a ruce jsme si mnula o sebe, jelikož mnou projížděla nervozita. Remus zbystřil, že jsem tu zůstala a přistoupil ke mne ,,Už týdny se mi vyhýbáš, co se stalo?" hledal v mé tváři nějakou odpověď, ale ta byla hluboko ve mne. Chtěla jsem se vyhnout očnímu kontaktu, ale nepodařilo se mi to. Začala jsem tedy mluvit o svém původu a co vše musím udělat. Nakonec jsem si vyhrnula rukáv, abych mu ukázala znamení zla.

Kupodivu nezačal histerčit nebo proti mne mířit hůlku, ba naopak působil velice klidně. Přikývl na ty slova ,,Já o tom vím. Jsem člen Fénixova řádu." pak mi začal vysvětlovat, co to vůbec ten řád je a tak dále. Dost mě překvapilo, že mi o tom neřekl Severus. Přitom tohle bylo velice důležité. Znovu se na mne podíval tím klidným pohledem ,,Brumbál ví co dělá. Poslechni ho. Jeho a Harryho oběť je zkrátka nezbytně nutná. Každá válka si žádá své oběti." řekl to vše velice moudře a trochu mi přišlo jak kdyby nějakou válku už prožil.

Nemýlila jsem se. Remus se rozmluvil o válce, kterou vedli taky se smrtijedy. Nakonec tam zahynula i jeho partnerka Nymphadora. Už jsem tomu rozuměla naprosto dokonale. Tenkrát, když blouznil, tak mě nazval jejím jménem. Musela být pro něho opravdu důležitá. Možná víc než já pro Severuse. Ta myšlenka mě dost ranila. Sliboval mi svatbu, ochranu a nevím co ještě, ale stejně mi nebyl schopný říct o existenci řádu. Možná přeci jen bude lepší, když se náš vztah nebude dál rozvíjet.

Nastalo ticho, které nakonec přerušil on s otázkou ,,Co je mi tebou a Snapem?" zvídavě nadzvedl obočí. Věděla jsem, že odpověď víceméně ví, ale chtěl se ujistit. Povzdechla jsem si ,,Mezi námi je něco hlubšího, ale on to začíná potápět. Neříká mi skoro nic a až přehnaně žárlí. Ocitla jsem se v labyrintu z kterého nemohu ven." slova mi šla sama, protože byla od srdce. Takhle jsem se opravdu cítila. Rozpolcená mezi dvěma muži.

Remus si všiml, že mne jeho otázka mírně znepokojila a tak se odhodlal k tomu mě obejmout. V jeho náruči jsem se cítila moc bezpečně. Nasadila jsem děkovný pohled ,,Ty jsi má taková záchrana. Cítím se s tebou jinak." usmála jsem se na něj. Lupin mi úsměv oplatil ,,Já o tebe budu bojovat, ale rozhodnutí je na tobě. Nezlobil bych se na tebe, kdyby sis vybrala Snapa. On to není špatný chlap." ta poslední věta mě opravdu překvapila. Tohle jsem rozhodně od Remuse Lupina nečekala, ale i přesto to řekl. Zvláštní.

Byl čas si jít po své vlastní ose, protože mne čekalo odpoledne u učebnic. Zkoušky se blížily a já si připadala úplně blbá. Jak kdybych zapomněla každičky detail. Neměla jsem tak dokonalou paměť jako Hermiona. Ta si fakt pamatovala každičké slovo z každé hodiny. Chyběla mi. Moc mi chyběla. Nemohla jsem jí však ohrozit.

Ve sudodovně jsem si rozložila učebnice a začala jsem s intenzivní přípravou. Později se ke mne připojila dokonce i Pansy s Dracem. Draco sice na to učení zrovna moc nebyl, ale navzájem jsme si pomáhali ,,Myslíte, že nás můj otec sleduje?" zamyslela jsem se na chvilku a zvedla hlavu od knihy, aby jsem dobře viděla na své přátelé. Draco přikývl ,,No jistě ten má oči všude. Stejně jako můj otec." druhou část věty řekl dost sklesle. Zdálo se mi, že se Lucius k němu nechová zrovna nejlíp, ale všechnu lásku mu vynahrazovala matka - Narcissa. Byla to vážně elegantní dáma a také moje teta.

Studovali jsme možná celé odpoledne až do večera. Pak to přerušil čas večeře. Všichni jsme se rozešli na večeři a posadili se vedle sebe. Docela mne překvapilo, že tu nikde nebyl Severus. Vždycky chodil včas na večeři a dnes tu nebyl. Zvláštní. Možná si ho pán zla povolal. Pak my došlo, že tu nevidím ani Remuse. Určitě byla nějaká schůze řádu a nebo se ti dva kočkovali o moji přízeň jako koťata. Šílená představa. Byli to dva dospělí muži. Měli by se podle toho taky chovat. Opatrně jsme si nabrala na talíř pár věcí z místních dobrot.

Po večeři nás čekalo pokračování ve studiu. Všichni jsme studovali vlastně až do noci. Až na nás vyběhl prefekt, že už musíme do svých ložnic. Všichni jsme se teda rozešli do ložnic. Já si udělala večeřní hygienu a potom lehla do postele.

Měla jsem naprosto živý sen, kde byl Albus Brumbál. Padal z astronomické věže, protože jsem na něj vyslala kletbu, která se nepromíjí. Pak se na obloze zjevilo znamení zla. Hrozný sen, který mne dokázal probrat uprostřed noci, ale nakonec se mi povedlo znovu usnout i když už to bylo těžší.