Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

12.

Bradavice pomalu vyprazdňovaly a zbyla jsem zde jenom já a kantoři. Mrzelo mě, že jsem nemohla za svou adoptivní rodinou, ale dopis ten jsem si neodpustila. Brzy ráno jsem ho odnesla do sovince a potom jsem si to namířila rovnou na snídani. Projížděl mnou zvláštní pocit, když jsem tam seděla tak sama. Severus za mnou nemohl, protože by se to ostatním profesorům zdálo divné. Nechtěla jsem na náš zvláštní vztah poutat pozornost a tak jsem snídani o samota jednoduše přetrpěla.

Po snídani jsem si to rovnou namířila ke komnatám Severuse. Tentokrát jsem se vyhnula úplně každému, protože chodby byly krásně prázdné bez studentů. Vyhráno jsem však neměla, protože tu slídil někdo, koho jsem zatím neznala. Omylem jsem do něj vrazila ,,Ach, promiňte." oči jsem vzhlédla k muži, který rozhodně nevypadal jako student. Možná to byl nějaký nový profesor, kdo ví. Muž pobral věci, které mu spadli a vstal, aby si mě mohl pořádně prohlédnout ,,Vy asi nejste profesorka viďte?" zasmál se nad tím.

Smích jsem mu opětovala ,,To opravdu nejsem. Mé jméno je Victoria Granger, ale vy profesoři mě oslovujete slečno Grangerová." to bych nebyla já, kdybych ho trošku nevyprovokovala. Měla bych si vážně dávat pozor na pusu a kor před novým kantorem. Profesor pobaveně natáhl ke mne ruku a stiskl jí ,,Profesor Remus John Lupin. Bude zde učit obranu proti černé magii." konečně z něj vypadlo něco směrodatného. Akorát s tou další větou jsem nebyla vůbec spokojená a dalo by se říct, že mě to dost vykolejilo. OPM přece učil Severus. Brumbál se snad musel zbláznit, když najal nového učitele.

Z mé tváře se vytratilo veškeré nadšení a tak jsem Remuse navedla, kudy má jít k Brumbálovi. Zbytek už jsem nechala na něm samotným. Musím varovat Severuse. Zaklepala jsem silou na jeho komnaty a dovnitř mě jako obvykle pustil skřítek. Neobtěžovala jsem se formalitama a vtrhla jsem rovnou do jeho ložnice. Ležel na posteli a četl si svou oblíbenou knihu ,,Brumbál dal tvůj předmět jinému profesorovi." vyklopila jsem ihned. Musela jsem ho objat, protože to teď bude určitě potřebovat.

Pohled Severuse
Po snídani se uklidil do svých komnat, kde se rozvalil na postel a začetl se do knihy. Potřeboval vypnout od všech problémů, protože byl naštvaný. Nemohl přeci jen tak dát předmět někomu jinému a ještě k tomu zmetkovi Lupinovi. Taková urážka. Posadil se do křesla a popíjel bylinkový čaj. Pak se šel osprchovat a ulehl do postele se svou oblíbenou knížkou, když v tom zaslechl svého skřítka jak otevírá někomu dveře. Zpozorněl a čekal, kdo to bude, ale tak nějak to tušil. Když v tom mu Vicky vtrhla do pokoje, aby mu řekla onu novinu. Už o tom věděl, ale stejně vypadal dost znepokojeně ,,Už o tom vím. Možná by mě to neštvalo, kdybych Lupina nesnášel." odtáhl svou pozornost od knihy, kterou zavřel.

Pohled Vicky
Myslela jsem si, že o tom neví, ale i tak znejistila, když si ho vyslechla. Evidentně ono Lupina znal a nebyl z něj vůbec nadšený. Posadila jsem se na okraj postele a vzala jsem jeho ruku do té své ,,Zvládnete to. Nakonec vám to Brumbál vrátí." pokusila jsem se mu trochu zvednout náladu optimismem. Možná se na jeho tváři objevilo něco podobné úsměvu, což mě nesmírně potěšilo. Onen úsměv jsem mu oplatila ,,Spolu jsme silní. Vždycky tu pro vás budu." vlepila jsem mu polibek na tvář. Severus mi zastrčil pramínek vlasů za ucho ,,Ještě, že vás mám. Dejte si však pozor na Lupina. Jednou vám řeknu důvod, proč ho nemám rád." řekl a já mu věřila. Muselo to být něco strašného, když k němu choval takový odpor. Vypadalo to, že dnes usnu znovu u Seva.

Netrvalo dlouho a spokojeně jsem oddychovala v jeho náruči. Tentokrát mě neodnesl zpět do zmijozelských ložnic, ale nechal mě přespat u sebe. Sny jsem měla krásné, neboť jsem mohla být po jeho boku.

Ráno jsem zjistila, že tu nemám věci na převlečení a tak jsem vypila jeden šálek čaje a potom jsem musela zmizet do ložnicí. Nebyl tu žádný student, ale kantoři tu stále byli. Nepřála jsem si, aby mě někdo z nich viděl, ale to se mi ovšem nepovedlo. Ten nový profesor mě viděl vycházet ze Severusových komnat ,,Co jste dělala v komnatách toho starého netopýra?" zaraženě mě sledoval. Nedokázala jsem ani ceknout a tak jsem jednoduše beze slova utekla.

V ložnici jsem se převlékla a šla rovnou na snídani. Kolem mě byly ony prázdné židle, když v tom si vedle mne posadil Remus Lupin. To nebylo dobré. Mlčky jsem se přebírala v jídle a on promluvil ,,Neodpověděla jste mi na otázku." koukal na mne. Proč jen já? Teď jsem si to pěkně zavařila a tak musím zalhat ,,Doučuje mne. Když jsem musela zůstat přes prázdniny na hradě, tak jsem to využila pro studijní účely." trošku jsem nelhala. Severus mě vážně doučoval, ale v poslední době jsme se věnovali primárně našemu vztahu. Dokonce i teď jsem na sobě cítila jeho oči. Musel si myslet strašné věci. Dojedla jsem poslední sousto ,,Omlouvám se, ale už musím jít." řekla jsem Lupinovi. Lupin mě bez námitek pustil, ale nevypadal zrovna spokojeně z mé lži. To však mě už mohlo být jedno.

Zbytek dne jsem trávila v ložnici, kde jsem se chystala na poslední školní rok. Ať už je za mnou, abych mohla být se Severusem šťastná a bez obav. Chci si ho jednou vzít. Možná bych mohla učit také v Bradavicích nebo tak něco.

Po dlouhém dni jsem si dala sprchu a uložila ke spánku. Tentokrát mé sny nebyly příjemné.