Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

3.

Následující den jsem byla naštěstí bez trestu, což znamenalo, že každá hodina proběhla naprosto bez problémů.

Po škole jsem se procházela po nádvoří, kde mě zastihl Cedric Diggory. Nechápu, proč za mnou furt chodil. Nejspíš jsem se mu musela líbit, ale on mne ne. Víc by zapůsobil na Cho, která do něj byla tajně zamilovaná. To tu v Bradavicích věděl snad každý. Upravila jsem si vlasy a čekala co z něj vypadne. Chtěl mě pozvat na ples na počest Samhainu. Tenhle svátek jsem měla obzvlášť ráda, protože jsem mohla vydlabat nějaké dýně, přecpat se sladkostmi a tak dále. Plesy jsem však už měla ráda míň. Zhluboka jsem se nadechla, abych si mohla promyslet odpověď. Chtěla jsem toho nebožáka odmítnout, ale nakonec to ani nebylo možné. Svědomí mi to nedovolilo ,,Dobře tedy. Na plesy nejsem, ale ráda s tebou půjdu." měla jsem nezvykle milý tón hlasu. Nejhorší bylo, že jsem si právě teď podřezala větev. Bude o nás mluvit celá škola a automaticky nás spárují. Měla jsem chuť si pořádně začít nadávat. Cedricovy oči se rozsvítily štěstím ,,Vážně? Děkuji ti!" vykřikl nadšeně ,,Večer tě vyzvednu." mrkl na mne a potom zmizel.

Ve společenské místnosti mé koleje jsem se musela rozvalit na gauči. Furt jsem nemohla uvěřit tomu, jakou kravinu jsem udělala. Z mých úst se vydralo hlasité zavrčení a v tu chvíli si ke mne přisedla Pansy ,,Už máš partnera na ples?" ani nekomentovala to v jakém jsem byla rozpoložení. Spíš jí to ani nezajímalo. Měla plnou hlavu toho plesu. Přikývla jsem na její otázku ,,Ano. Pozval mě Cedric Diggory ze čtvrťáku." byl o něco mladší než já a navíc byl z jiné koleje. No a takový drobný detail byl, že se mi vůbec nelíbil. Myšlenkami jsem bloudila ke svému doučování. Pansy překvapeně vypískla ,,To je super, že sis někoho našla!" objala mne. Tohle jsem vážně potřebovala. Ihned nás dala dokupy, aniž by se mne na něco zeptala. Typická Pansy.

Večer se blížil a tak jsem se musela nachystat. Ze svého šatníku jsem vytáhla dlouhé zelené šaty ,,Perfektní." usmála jsem se. Má kamarádka měla zas na starost mé vlasy. Napadlo jí, že by mi je mohla vykulmovat a já s ní ochotně souhlasila. Pak přišlo na řadu malování. Make up jsem moc nemusela a tak mi stačila zas řasenka a lesk na rty. Konečně jsem mohla vyjít mezi lidi.

Před společenskou místnosti mě čekal Cedric. Byl přesný jako hodinky. Snažila jsem se na něj vlídně usmát, aby se necítil špatně. Nechtěla jsem mu kazit radost i když mu to budu muset později vysvětlit. Mezi námi zkrátka nic nebylo. Možná on mne měl rád, ale já v něm viděla pouze milého spolužáka. Cedricovi málem vypadly oči z důlku ,,Vicky, jsi nádherná." zalapal po dechu a nabídl mi rámě. Já jeho nabídku přijala. Nic jiného mi totiž nezbývalo.

Místnost, kde se konal ples byla rozlehlá. Navíc zde byla snad celá škola včetně mé sestry. Mia mě zdravila už z dálky a tak jsem po boku Cedrica vykročila směrem k ní. Moc často jsem s ní čas netrávila, protože byla teprve v druháku a navíc v jiné koleji. Odkašlala jsem si, abych uvolnila atmosféru ,,S kým tu jsi?" zeptala jsem se své sestry. Hermiona se usmála a ukázala na Rona Weasleyeho. Ron byl zrzavý chlapec, který měl na sobě snad stoletý oblek. Nedivila jsem se. U Weasleyů se vše dědilo, páč jich bylo hodně a neměli mnoho peněz. Sestřin výběr jí moc nepřekvapoval ,,Já tu jsem se Cedricem." usmála jsem se. Brzy se z toho svého úsměvu pobliju, protože už mě to ani trochu nebaví. Nakonec se k nám připojil i samotný Harry Potter, který tu byl evidentně s Ronovou mladší sestrou Ginny. Ta holka byla zvláštní. To jsme nejspíš měly společného.

Po menším rozhovoru s kamarády mé sestry jsem zamířila k Pansy s Dracem. Moc jim to spolu slušelo. Draco po mě hodil jeden z jeho typických pohledů. Nevadilo mi to. Zkrátka jsem si zvykla ,,Ahoj, Draco." na tváři se mi objevil pobavený úšklebek. Můj pozdrav mi neopětoval, což byla už taková rutina. Pansy byla jako omámená a tak s ní nebyla moc řeč navíc Cedric se nějak zadrhl na toaletách. Zůstala jsem sama.

Po pár minutách jsem ucítila, že mi někdo dýchá na krk. Ihned jsem reagovala otočením se ,,Pane profesore? Ráda vás vidím." na mé tváři se objevil nehraný úsměv. Byl snad první za tento den, který byl zcela upřímný. Severus se neusmál. To bylo u něj normální. Zhluboka se nadechl a také promluvil ,,Dnes vám to sluší, slečno." změřil si jí svým pohledem od hlavy k patě.

Pohled Severuse
Neměl moc rád tyhle okázalé akce, ale musel tam jít. Navíc to byla vynikající příležitost znovu vidět slečnu Grangerovou. Věděl, že s ní trávil až adlibitum času, ale stále mu to bylo málo. Ihned po jejím příchodu do sálu zbystřil. Něco se mu však nelíbilo a to byl Cedric Diggory po jejím boku ,,Hlupák!" pomyslel si. Nemohl však dělat žádné přehnané scény a držet se na uzdě. Využil až času, kdy byl Diggory pryč a Vicky osamocená jako kůl v plotě. Zjevil se za ní stejně jako duch. Ona však poznala, že za ní někdo stojí a otočila se. Na chvilku se jejich oči setkaly a jeho studentka se mu svěřila tím, že ho ráda vidí. Ovšem, že ho to zahřálo na srdci, které měl jak kousek ledu. Měl pocit, že by jí měl složit kompliment a to taky udělal ,,Dnes vám to sluší, slečno." pak jí rukou vyzval k tanci. To vůbec nečekala, ale přijala jeho nabídku. Jejich tanec nebyl moc dlouhý, ale za to stál za to. Zrak na ně upíral snad každý v sále. Za tohle určitě dostane vyhazov.

Pohled Vicky
Vůbec jsem nečekala, že by mne mohl můj profesor vyzvat k tanci, ale stalo se to. Bylo by ode mne neslušné odmítnout ho a tak jsem nabídku o tanec přijala. Už zase jsem byla středem pozornosti celého sálu a tudíž celé školy. Dávala jsem bacha, aby jsem neudělala žádný chybný krok. To by byla ostuda a té jsem chtěla Severuse ušetřit. Celou dobu jsem střídavě koukala na své nohy a okolo sebe. Nedokázala jsem se mu dívat při tanci do očí. Najednou jsem si uvědomila co vlastně dělám a rychle vymyslela plán do kterého jsem byla zahrnuta pouze já. Jmenovalo se to útěk. S nikým jsem se nerozloučila a pelášila chodbami rovnou k ložnicím.