Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

5.

V pátek odpoledne jsem se rozhodla zajít na máslový ležák. Byla se mnou i Pansy, která neustále básnila o Dracovi. Na to si musel člověk zkrátka zvyknout. Bylo v celku chladno, protože už byl listopad. Nestihla jsem si to ani uvědomit, že ve škole trčím už tak dlouhou dobu. Přidala jsem raději do kroku, abych se mohla schovat do tepla.

V krčmě nebylo moc studentů a naopak mě překvapilo, že zde vidím plno profesorů. Především mě zajímal jeden z nich na kterého jsem zírala asi minutu, dokud mi Pansy nezačala mávat rukama před obličejem ,,Halooo, prober se." zopakovala asi třikrát za sebou. Já po chvilce zamrkala a koukla na ní omluvným pohledem ,,Omlouvám se. Musela jsem zahlédnout něco nevídaného." musela jsem své kamarádce lhát. Ono to co se odehrávalo v mém srdci nebylo vůbec správné. Nemohla jsem nic cítit k profesorovi. Musela jsem se toho zbavit a lék se jmenoval Cedric Diggory. Přeci jen bych mu tu šanci měla dát.

Hospodská nám přinesla dva máslové ležáky. Seděly jsme u stolu, který byl blízko ke krbu a tak nám bylo velice teplo. Najednou nás z našeho harmonického posazení vyrušil známý hlas ,,Můžu si přisednout?" mě došlo, že je to Cedric. Přesně ten Cedric, který byl do mne blázen. Laskavě jsem se usmála a ukázala na prázdnou židli vedle mne. On mi úsměv oplatil a usadil se. Celou dobu jsme si povídali výhradně o zítřku. Ubezpečila jsem ho, že mu budu fandit jak nejlíp umím ,,Vážně se budu snažit ti fandit. Mám velkou motivaci." mrkla jsem na něj a nepatrně si položila ruku na tu jeho. Zvláštní, že to vyšlo zrovna z mých úst. Začala jsem litovat, že jsem vůbec něco takového řekla, když jsem jeho ústa cítila na své tváři. Byl vřelý a milý. Málem jsem se z toho začervenala, ale nic takového se nestalo. Mé srdce totiž patřilo jiné osobě v této krčmě, ale to jsem nemohla říct nahlas. Pansy nás pozorovala a usmívala se. Sem tam si usrkla máslového ležáku a fantazírovala o Malfoyovi.

Pohled Severuse
Vůbec netušil, že slečnu Grangerovou uvidí v krčmě. I když tu studenti trávili dost času popíjením máslového ležáků. Už to byl takový jejich folklór. On tu byl samozřejmě pracovně. Celou dobu probodával pohledem Diggoryho, který si to najisto kráčel směrem k Vicky. Severus měl co dělat, aby svůj hněv zamaskoval a zatnul tedy ruku v pěst. Nejradši by ho vlastnoručně vyhodil z krčmy, ale to nemohl. Bylo by to z jeho strany podezřelé. Všiml si pohledu Vicky, který byl upřímný. Věděla to? Cítila to samé? To nemohl vědět, ale určitě mezi nimi něco bylo. Cukl sebou, když si povšiml gesta Diggoryho. Jak si jen dovolil jí políbit? Taková drzost. Zamračeně hleděl směrem k nim, dokud ho nevyrušil ředitel ,,Co se děje Severusi? Pokud by jste si chtěl o něčem pohovořit u mne máte dveře otevřené." jeho tón byl upřímný. Brumbál by ho určitě podpořil i kdyby mu odtajil jeho náklonnost ke slečně Grangerové. Raději se vrátil do reality a odtáhl svůj zrak od protějším stolu ,,To nic, ale děkuji Albusi." dále se už nevyjadřoval. Raději se plně věnoval práci, ale bloudil v myšlenkách k ní.

Pohled Vicky
Cítila jsem, že na mne upřeně zírá profesor Snape. Ani já jsem své oči nemohla odtrhnout. Až pak se dal do řeči s Brumbálem a to mě donutilo svůj zrak odtrhnout. Cedric vypadal hodně nervózně a tak jsem mu znovu přejela svými prsty po hřbetu jeho ruky. To ho hodně uklidnilo.

Asi o pět minut později jsem se zvedla od stolu s omluvou ,,Jdu na toaletu. Za chvilku jsem zpět." otočila jsem se na podpatku a šla na tedy směrem k dámským toaletám. Překvapeně jsem vyjekla, když jsem cítila ruku, která mě zatáhla do místnosti pro uklízečky. Světlo tam nefungovalo, ale ten dotyčný rozsvítil svoji hůlku. K mému překvapení to byl Severus. Hodně jsem znervózněla ,,Profesore? Co se děje?" hrála jsem totálně překvapenou. Severus mlčel a potom mi přejel prstem po ústech ,,Proč mě tak mučíte? Proč?!" v jeho hlase byla cítit bolest a žárlivost. Vážně Severus žárlil na Cedrica? Však jsme spolu trávili mnohem více času. Odsunula jsem jeho prst ,,Na tohle nemáte právo. Já se jen bavím se svými spolužáky. Nevím co je na tom špatného." nemohla jsem si odpustit tyhle slova i když mé srdce a tělo po něm dychtilo. Profesora to znepokojilo. Odtáhl se tedy taky ,,Já vím, že po mne toužíte. Vidím to ve vašich očích." zhasl svou hůlku a pak se vrátil zpět ke svým kolegům. Já začala zběsile dýchat ihned po jeho odchodu a tak jsem se musela trochu omýt studenou vodou. Nakonec jsem se i já vrátila zpět ke stolu, kde na mne čekali mí přátelé. Nemohla jsem jim nic říct, protože tohle bylo proti jakýmkoliv pravidlům. Nejhorší asi bylo, že moje city k Severusovi byly opravdové. No a o jeho náklonnosti jsem vůbec nepochybovala.

Pohled Severuse
Využil situace a kráčel rovnou za slečnou, která si odběhla na toaletu. Zatáhl jí do jedné místnosti, kde měly uklízečky své náčiní. Tam ihned rozsvítil hůlku, aby si uvědomila, kdo je jím únoscem. Cítil její chvění. Přišlo mu to roztomilé, když tu před ním stála jako vyplašený králíček ,,Proč mě tak mučíte? Proč?!" ptal se jí. Ona mu samozřejmě odpověděla, tak jak to od ní čekala společnost. Tohle bylo nesprávné a Vicky si to uvědomovala. Tělem mu však projížděla žárlivost, když jí viděl s Diggorym. Prstem jí přejel po těch růžových líbezných ústech a ona se mu odvděčila odtáhnutím. Chápal to, ale on si už neuměl pomoct. Tohle mučení ho bolelo. Také se odtáhnul ,,Já vím, že po mne toužíte. Vidím to ve vašich očí." dodal ještě a potom si to odkráčel ke kolegům.

Pohled Vicky
Bylo až neuvěřitelné jakým způsobem mi popletl profesor hlavu. Bylo mezi námi něco a nebo to byl pouhý přelud? Měla jsem na něj tolik otázek, ale zároveň nebylo místo, kde by nás nikdo neviděl. Zbytek odpoledne jsem skoro vůbec nepromluvila a jen bloudila ve svých myšlenkách.

Jakmile jsem dorazila zpět do hradu, tak jsem ihned sháněla pergamen. Potřebovala jsem urychleně napsat dopis. Usedla jsem tedy ke stolu a začala psát. Až pátá verze se mi povedla.

Milý profesore Severusi Snape,
žádám Vás o podání vysvětlení. Proč jsem ve večerních hodinách, kdy se konal bál s Vámi tancovala, ale nikdo to neviděl? Jak je to možné? Chci se s Vámi co nejdříve sejít. Napište místo a čas. Nejlépe zítra před zápasem.

S pozdravem
Vicky Grangerová

Na dopisy jsem nebyla vůbec žádný expert, ale nakonec se mi povedlo něco sesmolit. Kráčela jsem tedy s pergamenem ke komnatám Snapa, kde jsem jej předala jeho domácímu skřítkovi. Byl naštěstí loajální svému pánovi a naprosto diskrétní. Netrvalo dlouho a nestihla jsem se ani vzdálit od komnat profesora, když na mne hulákal jeho skřítek. Musel mi vyřídit vzkaz ,,Pán vzkazuje, že zítra v 6.30 v komnatách nejvyšší potřeby. Určitě víte, kde to je." svůj vzkaz vyřídil a potom zmizel. Ocitla jsem se tedy na chodbě zase sama a v myšlenkách. Musela jsem se psychicky připravit na zítřek a tak ihned po večeři jsem skončila v posteli. Spánek mi trochu prospěje.