Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

16.

Mé udobření se Severusem bylo asi to nejlepší co mě potkalo, protože takhle jsem mohla tajně s ním trávit večery, když na to samozřejmě zbyl nějaký čas. Blížilo se pololetí a tak jsem musela makat na svých známkách. Nezbýval mi vůbec žádný čas na kamarády, což mě mrzelo, ale nic se nedalo dělat. Sem tam jsem se sešla se sestrou, ale to bylo maximálně jednou nebo dvakrát do měsíce. Stále jsem jí však nemohla prozradit skutečnost, že nejsem její sestrou, nýbrž dcerou pána zla a Bellatrix Lestrange.

Nadešel konečně den závěrečného plesu, který se vždycky konal den před pololetím. Cedrick se na mne nakonec vykašlal, tak mi nezbývalo nic jiného než jít sama. Ano šla jsem sama na ples, protože se Severusem to nešlo a s Remusem už vůbec ne, ale to jsem ještě nevěděla, co se tam stane.

Sál byl nádherně vyzdobený, což jsem tak nějak očekávala. Všude hrála hlasitá hudba a tak se tu studenti i učitelé přeřvávali. Nic neobvyklého na těchto akcích. Na sobě jsem měla dlouhé černé šaty s dlouhým rukávem. Vlasy ty jsem měla do drdolu a nápadné byly mé náušnice ve tvaru pavučiny. Pátrala jsem po místnosti, protože se nikde v mém zorném poli nenašel Severus.

Na mém rameni jsem ucítila známou ruku, když jsem se otočila stál tam Remus. Vypadal velice elegantně. Na tváři se mu objevil šibalský úsměv ,,Vypadáš dokonale." řekl. Nikdo v této místnosti si nás nevšímal a to asi bylo dobře. Nepotřebovala jsem nějaký skandál před zakončením studia na této škole. Opětovala jsem mu úsměv ,,Děkuji ti i když jsem momentálně bez partnera. Cedrick se na mne nakonec vybodl, ale nevyčítám mu to." pokrčila jsem rameny.
Remus vypadal velice překvapeně a nabídl mi okamžitě rámě. Přijala jsem ho. Tohle vážně vypadá na obrovský skandál.

Netrvalo dlouho a ucítila jsem na sobě pohled Severuse. Má tvář poněkud zbledla. To nebylo dobré. Snad tu neudělá nějakou žárlivou scénu, ale to by ho snad nenapadlo. Musela jsem si zkousnout ret, protože už jsem se začínala pomalu bát reakcí ostatních, ale ti si nás nevšímali. Dokonce i Brumbál vypadal, že nás vůbec nevidí. Divné. Naklonila jsem hlavu blíž k Remusovi ,,Oni nás nevidí spolu? Přijde mi to divné." řekla jsem potichu. On na to přikývl. Musel použít nějaké kouzlo.

Remus využil toho, že nás nikdo kromě Severuse neviděl a vyzval mě k tanci. Zvláštní, že to na profesora Snapa neplatilo. Dali jsme se oba do tance, který mi byl známý a on byl dokonalý tanečník ,,Tančíš opravdu skvěle." usmála jsem se na něj. Profesor Lupin mě vůbec nešetřil a musela jsem dělat jednu otočku za druhou. Mezitím jsem cítila propalující pohled mého učitele lektvarů. Zraňovala jsem ho, ale nevědomky. Dávala jsem šanci jinému muži a on se na to musel dívat. Sobecká Lestrangeová. Možná jsem přeci jen podobná na své biologické rodiče. Remus se ke mne sehnul ,,Děkuji ti za to jak ses o mne postarala tenkrát. To by neudělal, kde kdo." šeptal. Já byla překvapená, že si na to vzpomněl právě teď, protože od toho uběhl měsíc a půl. Přikývla jsem ,,To je samozřejmost." šla jsem do úklonku, když náš tanec skončil.

Pohled Severuse
Popíjel šampaňské a pátral po své drahé, která si dávala pěkně načas. Nakonec se zjevila, ale bez partnera, čehož využil ten prokletý Lupin a hned se k ní přiřítil. Ona si to nechala líbit, což mu se zase nelíbilo. Stál tam osamocený jako kůl v plotě. Dokonce Lupina napadlo použít kouzlo při kterém nikdo neviděl jak ti dva tancují. Kromě něho. Byla to jeho hnusná hra a ona mu na to skočila. Byl vzteky bez sebe a rychle odložil šampaňské.

Netrvalo dlouho a ocitl se vedle Vicky, kterou ihned po Remusovi vyzval k tanci. On zřídkakdy tancoval, ale teď a tady chtěl. Chtěl ukázat, že on pro ní bude vždycky ta lepší volba. On znal její tajemství a ne tenhle odporný zmetek, který ho šikanoval. Měl ho už plné zuby. Sebral mu předmět, ale teď mu chtěl sebrat dokonce i ženu, kterou miloval. Zvedl jí bradu a přitáhl si jí blíž k sobě, aby jí mohl políbit ,,Jsi moje." v očích měl plamínky. Ona patřila opravdu jenom mu. Cítil na sobě opovržlivý pohled samotného Lupina. Nikdo jiný je totiž neviděl.

Pohled Vicky
Po tanci s Remusem mne čekal další, ale tentokrát s černovlasým učitelem lekvarů. Vzal mě elegantně za ruku a vedl mě doprostřed sálu, který byl obrovský. Manipuloval se mnou s takovou elegancí. Milovala jsem ten pocit, ale zároveň se mi líbil i tanec s mým předchozím tanečním partnerem. Tohle však vypadala jako nějaká soutěž o moji přízeň, což mi došlo docela pozdě. Nakonec jsem ucítila jeho hladová ústa, které přitiskl k těm mým. Nevydržela jsem to dlouho a odstrčila ho ,,Co to děláš?" povzdechla jsem si.

Severuse má reakce donutila přestat a mávnutím hůlky přerušil matoucí kouzlo. Najednou se vše vrátilo do stavu, kdy mne každý viděl. Byla potřeba dokončit ceremoniál, ale s těma dvěma si to určitě vyřídím.

Před ceremoniálem jsem oběhla Pansy s Dracem, abych s nimi prohodila pár slov. Zastavila jsem se i u Hermiony s Weasleym a Potterem. Nakonec jsem se však musela vrátit mezi ostatní ze závěrečného ročníku. Postupně jsme si chodili pro šerpy a Brumbál nám s Mcgonagallovou přál úspěšný zkoušky.
Jakmile bylo po téhle akci, tak jsem se vypařila ze sálu, ale nebyla jsem sama.

Na podpatkách se strašně blbě chodilo a tak jsem si je vyzula a šla bosky. Vyšla jsem na nádvoří, kde jsem se mohla konečně nadechnout, ale to přerušili zvuky. Z jednoho rohu vyšel Remus a z toho druhého Severus. Obklíčili mě.

Remus ke mne přikročil blíž, aby mi mohl pohlédnout do tváře ,,Já o tebe budu bojovat. Stojíš za to. Vím, že pro tebe budu lepší volbou než on." střelil pohledem po svým rivalovi. Vlastně jsem nic jiného nečekala. Polkla jsem, protože už jsem si nebyla tak jistá ve svých citech a to na tom bylo nejhorší. Remus mě totálně zmátl. Stála jsem tam mezi dvěmi muži, který ke mne chovali city a já se nemohla rozhodnout. Sobecká Vicky. Sobecká.

Najednou se obloha zabarvila a na ní se objevilo znamení zla. Věděla jsem, co tohle znamená. Můj otec byl někde poblíž.

To bylo poslední, co jsem si pamatovala. Pak se vše zbarvilo do černa a házelo to se mnou. Ihned jak jsem se probrala na nějakém neznámém místě, tak jsem začala zvracet. To není zrovna moje oblíbená činnost.

Otec mě pohrdavě sledoval a matka také nevypadala nadšeně. Okolo mne bylo snad několik stovek smrtijedů včetně Draca a Pansy. Nastal čas nového zasvěcení nováčků. Mezi nové smrtijedy jsem patřila já, Pansy a Draco. Ani jeden z nás to nedělal dobrovolně. Navíc to sakra moc bolelo a když bylo dílo dokonáno, tak se mi zjevilo nad pravým zápěstí znamení zla. Už nebylo cesty zpět. Byla jsem smrtijed. Matka zajásala ,,Konečně jsi jednou z nás. Teď budete mít úkol a to bude zabít Albuse Brumbála." koukala na mne, Draca a Pansy. To snad byl zlý sen. To jsem nemohla.

Musela jsem zatnout zuby a přijat svůj úkol, aby nikdo z mé rodiny neměl podezření. Všechno se mi hroutilo před očima, ale stále se ještě mohu zachránit. Určitě mohu.

Všichni jsme se přenesli zpět do Bradavic díky Severuse a rozešli se do svých ložnic. Nyní jsme byli studenti této velkolepé školy a zároveň smrtijedi. Jak smutné.