Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

7.

Hlasité zvonění toho protivného budíku mne donutilo stávat. Furt jsem musela myslet na to co se odehrálo mezi mnou a Severusem. Proč jsem se musela zrovna já zakoukat do profesora? Zhluboka jsem se nadechla a šla se nachystat na další ze školních dnů.

Cedrica konečně propustili z ošetřovny, ale dnes jsem na něj mockrát nenarazila, protože mé hodiny probíhaly jinde. Nejvíc jsem se bála obrany proti černé magii. Nebylo to proto, že bych na tento předmět nebyla připravená, ale bylo to tím, že jsem zase viděla profesora Snapa. Musela jsem se hodně dlouho přemlouvat, aby jsme se tentokrát té hodině nevyhnula. Vyučování sice probíhalo hladce, ale furt jsem na něj musela civět. Vážně můj zrak nešel odtrhnout.

OPM byl můj poslední předmět za tento den a tak jsem po něm chtěla zajít do knihovny, kdyby mě nějaká ruka nestrhla zas někam jinam. Bylo mi jasné, kdo to byl. No a jako obvykle jsem se zas nechala. Proč bych se taky bránila? Severus mě vláčel až do jeho komnat, které byly poblíž, ale takovou tajnou chodbou. Nikdy jsem tudy nešla a jak bych taky mohla? Nejspíš o ní vědělo jen pár vyvolených. V jeho komnatách nás určitě nikdo nebude vyrušovat, ale mě tedy profesor vyrušil od studování. Zamračila jsem se na něj a usadila se do křesla ,,Jak si to jako představujete? Pokaždé mě takhle unesete? Mám taky své povinnosti." na tváři se mi objevil úšklebek. Profesora to vůbec evidentně netrápilo, protože se spokojeně usadil do svého křesla a hleděl mi přímo do očí ,,Slečno, já si jen neumím pomoct. Chci vás mít furt na očích." hypnotizoval mě neustále svým pohledem. Vzdorovala jsem mu, ale zároveň s ním soucítila. I já jsem k němu chovala jisté city ,,To máme společné." vypustila jsem bez přemýšlení ze svých úst. Zčervenala jsem z toho neskutečným způsobem, protože tohle jsem zažívala poprvé a navíc v takovém riskantním provedení. Profesor nevydržel dlouho sedět a místo toho přišel ke mne blíž, aby se ke mne mohl sehnout. Pak následoval polibek. Nechala jsem se unášet svými pocity a touhami, protože to pro mne byl neskutečný okamžik. Vychutnávala jsem si to. Najednou se ozvalo hlasité klepání, které nás vyrušilo. Odtáhla jsem se a začala panikařit ,,Musím se ihned schovat!" vyběhla jsem a nenapadlo mě nic jiného než skříň.

Pohled Severuse
Netrpělivě čekal na konec jeho poslední hodiny. Chtěl totiž slečnu Grangerovou unést do svých komnat. Vůbec to nečekala, ale ani neprotestovala. Tak se mu to líbilo. U něho v komnatě se oba usadili do křesel. Nastala očekávaná reakce ze strany Vicky. Vůbec ho to nepřekvapovalo. Na chvíli se jí zadíval přímo do očí ,,Slečno, já si jen nemůžu pomoct. Chci vás mít furt na očích." zašeptal a neustále jí hypnotizoval. Pak nastala příležitost, které využil a vstal, aby jí mohl políbit. Ten moment si oba vychutnávali. Cítil jak v ní projíždí nezkrotná touha, která se nedala tak lehce zastavit. Najednou tu úžasnou chvíli přerušilo klepání. Vicky hbitě reagovala a schovala se do skříně. On musel vyběhnout směrem ke dveřím, aby zjistil, kdo další stál o jeho přítomnost. Opatrně otevřel dveře ,,Albusi? Děje se něco?" hodil tázavý pohled na zarostlého muže, který měl tenhle obrovský institut pod palcem.
Postarší muž přikývl a vešel do komnat profesora Snapa. Neměl vůbec žádné podezření, že by mohl někdo být a vůbec ne studentka šestého ročníku. Severus mu nabídl místo v křesle a sám se usadil do toho druhého. Albus si odkašlal a spustil ,,Jde o slečnu Vicky Grangerovou. Víte ona není dcerou Grangerových. Adoptovali jí, protože její vlastní rodina jí odvrhla." znovu si odkašlal. Severus Snape se na něj udiveně díval, protože nic takového netušil, ale zajímalo ho to mnohem víc. Na Albusovi bylo vidět, že o tom nechtěl moc mluvit, ale zároveň do Snapa vkládal jakousi důvěru ,,Je dcerou Bellatrix Lestrangeové." dokončil ono tajemství. To vyvedlo profesora naprosto z míry, že se musel postavit a chodit sem a tam ,,Ta je přeci v Azkabanu. Je to stoupenkyně pána zla." měl co dělat, aby ovládl své emoce. Věděl, že díky svému původu se dostává jeho milovaná do velkého nebezpečí. Brumbál se zvedl a poplácal svého kolegu po rameně ,,Věřím, že si tu informaci necháte pro sebe. Je to pro mne těžké o tom vědět a mlčet. Navíc až nastane čas budu muset s pravdou ven. Dobrou, Severusi." odebral se do svých komnat. Severus měl co dělat, protože mu bylo jasné, že to Vicky slyšela.

Pohled Vicky
Pozorovala jsem je chytře přes škvíru ve skříni. Nebylo to tu zrovna pohodlné a navíc jsem zde mohla vidět pouze několik stejných plášťů. Snape věděl zřejmě o módě velké kulové, ale co se dalo dělat. Slyšela jsem odsud každičké slovo a div jsem z té almary nevypadla, protože mi ty informace vyrazily dech. Nevěděla jsem zda mám brečet a nebo něco jiného. Když se ředitel vytratil, tak jsem konečně otevřela dveře od skříně ,,Musím jít!" vyhrkla jsem ze sebe a posbírala si svou tašku s věcmi. Severus mě chtěl zarazit, ale nepodařilo se mu to. Vypadal dost zoufale a nešťastně, ale já jsem potřebovala být sama. Vyběhla jsem z jeho komnat rovnou na koleje do svého pokoje. Tam jsem padla hlavou do polštáře a celou noc jsem probrečela. Nedokázala jsem se přes to přenést.