Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

20.

O několik týdnů později
Zkoušky pro mne byly docela hračka, ale to co mělo následovat potom mě děsilo. Měla jsem mít na svých rukách krev. Krev, která patřila řediteli této školy. Z tohohle činu budu mít ještě roky noční můry.

Opatrně jsem procházela chodbou až k astronomické věži, kde mě už měl čekat Brumbál. Celá jsem se třásla a nebylo mi vůbec dobře. Po chvilce se ke mne přidal i Draco s Pansy. Trošku se mi ulevilo, ale furt mi nebylo nejlíp. Dokola opakovali jednu větu ,,Jsme s tebou." té podpory jsem si vážila, ale i tak jsem se bála. Budu mít na svědomí člověka. Živou bytost.

K astronomické věži vedlo točité schodiště ze kterého se mi taky dělalo poněkud mdlo. Celkově jsem tento typ schodů neměla rád. Povšimla jsem si i Severuse, který tu byl také se mnou, co by morální podpora. Byla jsem mu vděčná, že tu byl i když to mezi námi bylo teď dost napjaté.

Moudrý postarší čaroděj s plnovousem se opíral o zábradlí. Působil klidným dojmem. Zvláštní být takhle smířený se svou vlastní smrtí. Pomalu jsem začala vytahovat hůlku. Nejspíš bych tu chvíli neměla protahovat, ale i přesto vše jsem se bála. Nešlo to tak jednoduše jak jsem se chvilku domnívala. Mírně jsem natočila hlavou, když se k nám přidal i Remus. Znovu jsem nabrala vzduch do plic ,,Strašně mě to mrzí, pane profesore." po tváři se mi začalo kutálet pár slz.

Brumbál zůstával klidný ,,Jste dobrý člověk, slečno. Jednou to dotáhnete daleko." objal mne. Po tomhle ho mám zabít? Nechtěla jsem to udělat, ale byl to můj úděl. Musela jsem si vybudovat důvěru svého odporného biologického otce. Odtáhla jsem se od starého muže a napřáhla proti němu hůlku ,,Avada Kedavra!" z mé hůlky se vydrala zelená zář, která zasáhla starého muže, který spadl z astronomické věže přímo na nádvoří.

Všichni jsme se museli rychle přenést pryč, aby mne nikdo nepodezíral. Byl to nakonec ústřední sídlo řádu. Pansy ani Draco do řádu nepatřil, ale já prý na to mám právo. Patřila jsem do pokrevní linie Blacků z matčiny strany.

Z očí mi tekla kaluž slz. Nemohla jsem to zastavit. Ihned jsem se musela složit k zemi. Cítila jsem se jako ten největší zrádce, který právě zabil přítele. Zvedl mne až potom úplně neznámý člověk ,,Vicky, notak. Bylo to nezbytné. Brumbál věděl, co má dělat." usmál se na mne muž v ošuntělém kabátu. Nakonec se mi představil jako Sirius Black. Už jsem o něm slyšela. Prý utekl z Azkabanu. Stejně jako moje matka. Navíc jsme byli příbuzní, protože moje byl bratranec mé matky.

V ústředně řádu se nás sešlo ihned několik. Dokonce i Harry Potter. Má sestra tu však nebyla. Díkybohům. Nemohla jsem jí to stále říct a doufala jsem, že to Potter udrží pod pokličkou. Posadila jsem se ke stolu vedle Remuse. Naproti mne seděl Severus, který nebyl potěšen z toho, že mě vidí po boku svého nepřítele z dětství. Provokativně jsem si pod stolem propletla prsty s Remusem a usmála se na něj i když mi teď do smíchu nebylo. Po Brumbálové smrti tu nebyla moc dobrá atmosféra až mi z toho bylo úzko.

Harry na tom byl hodně bídně a občas jsem cítila jeho oči na mne. Propaloval mne a vinil. Šlo to z něj cítit. Nebyl ani obeznámen tím, že bude muset zemřít, aby můj otec padl. Vstal a ukázal na mne prstem ,,Vy jí věříte?! Je to jeho dcera. Má jeho krev! Krev toho odporného vraha, který chladnokrevně zavraždil mé rodiče." znechuceně koukal mým směrem. Nebylo mi to vůbec příjemné, ale nakonec se někdo ozval. Byl to Sirius ,,Harry uklidni se. Tohle byl její úkol. Musíme se dostat Voldemortovi pod kůži. Jeho dcera musí mít jeho důvěru." vysvětloval mu.

Pohled Severuse
Ihned po vraždě Brumbála se přenesl do ústředny řádu, kde Vicky poznala někoho ze své rodiny. On se sám se Siriusem neměl moc vřelé vztahy a tak mu pouze pokývl na pozdrav.

Hloupější místo si vybrat nemohl. Měl přímo před sebou Vicky a vedle ní seděl ten parchant Lupin. Nesnášel ho, ale nevěděl, kam až ho jeho žárlivost může zavést. Pak si vyslechl výčitky Pottera, který tu řval jako vzteklé štěně ,,Pottere, být vámi, tak se uklidním. Brumbál si to sám přál. Obětoval se. Obětoval se právě pro Vás." úšklebek samozřejmě nevynechal.

Potter nakonec sklapnul, protože mu ani nic jiného nezbývalo. Tohle vzteklé vrčení nemělo vůbec cenu. Občas se musel zakroutit na židli, protože pohled na ty dva ho přiváděl k šílenství. Nevydržel to. Musel nakonec na vzduch.

Až venku si trochu oddechl. Možná tak na pár sekund. Pak uslyšel kroky, které se blížily. Lupin. Opovržlivě po něm přejel očima ,,Co chceš?" odtáhl od něj zrak a koukal se raději do dálky. Remus se začal smát, ale potom z ničeho nic přestal. Propaloval ho pohledem ,,Proč?! Proč tak moc musíš ubližovat Vicky? Máš zpackaný život a tak do něj nezatahuj nevinné." už čekal výprask, ale nic takového se nekonalo. Už nebyl studentem ve škole. Teď už byl dospělý, ale stále si pamatoval to jak ho Potterova parta šikanovala. Teď mu zas stál ve štěstí další z nich. Měl prostě pekelnou smůlu. Raději se bez jakéhokoliv slova přemístil zpět do Bradavic. Teď byl ředitelem on.

Pohled Vicky
Byla jsem na tom hrozně. Čaj od paní Weasleyové mi trochu pomohl, ale stále mi nebylo do zpěvu. Měla jsem na svědomí smrt jednoho z největších čarodějů všech dob, pokud se nepočítá Grindelwalt. Občas jsem poslouchala probíhající debaty, ale jinak jsem byla mimo.

Trošku mne znepokojilo, když jsem viděla odejít Severuse a pak následně Remuse. Snad si ti dva nic neudělají. Mé nervozity si povšiml i Sirius, který se ke mne přisunul ,,Musí to být strašné, ale uvidíš, že to nakonec zvládneš. Vidím v tobě výjimečnou čarodějku." vlídně se na mne usmál. Bylo to od něj opravdu hezké. Po návratu do Bradavic budu muset lhát. Smrt Brumbála nejspíš bude označena jako nehoda. Děkovně jsem ho objala ,,Děkuji ti, Siriusi. Moc ráda jsem tě poznala." usmála jsem se na něj.

Stejně mi nedali ti dva. Musela jsem je jít zkontrolovat ven, kde nakonec byl jen Remus. Rozhlédla jsem se, ale po Severusovi nikde ani památka. Koukla jsem se na Remuse ,,Kde se ztratil?" zeptala jsem se. Možná se přeci jen vrátil do Bradavic a Remus mi to taky potvrdil.

I my jsme se vrátili do Bradavic. Všichni jsme se zúčastnili pohřbu a po něm se studenti rozutekli do svých domovů. Nastaly prázdniny a já už nebyla studentkou. Nyní mi začne nová etapa života, která nebude lehká. Můj otec bude sbírat síly v ústraní a já budu řešit problémy mého rozpolceného srdce. Tahle nová etapa bude vážně výzva.