Tajemství lektvarů [DOKONČENO]

17.

Náš úkol byl jasný, ale stejně jsme se tomuhle strašnému údělu chtěli vyhnout. Kdo by taky ne? Celou dobu se tu učíme, že existují kletby, které se nepromíjejí a teď jí má někdo z nás vyřknout? A navíc na našeho ředitele? Tohle bylo naprosto šílené.

Následující dva týdny jsem se úspěšně vyhýbala nějakému bližšímu kontaktu se Severusem nebo Remusem a bylo to dobře. Ti dva se bytostně nesnášeli a ještě k tomu se byli schopní pozabíjet a díky komu? Zase mě. Přitahovala jsem jenom pohromy. Stokrát radši bych teď byla opravdu sestra Hermiony než být potomkem pána zla. Tohle bylo mé prokletí.

Po hodině přeměňování, kterou jsme měli s profesorkou Mcgonagallovou mě vyzvala, aby mi něco mohla říct. Dost jsem znervózněla, ale i tak jsem přistoupila k ní ,,Profesor Brumbál si s vámi přeje mluvit, slečno." řekla v zkratce. Nebyl v tom žádný háček, ale dostat se zrovna k Brumbálovi nebylo zcela jednoduché.

Vedly k němu točité schody ze kterých mi nebylo moc dobře, ale přežila jsem je. Obávám se, že mě čekaly mnohem horší věci než nějaké schody. Zlehka jsem zaklepala na obrovské dveře, které se ihned otevřely. Zarazila jsem se, když jsem v komnatách mého ředitele viděla i Severuse, Pansy a Draca. Tohle bylo vážně divné. Dveře se za mnou zavřely a já zůstala stát zaraženě, dokud mi nebude vysvětleno o co jde.

Albus pokynul rukou a já tedy přistoupila blíž, ale furt jsem v sobě měla děsně nepříjemný pocit. Někdy jsem si říkala, že jsem vážně ve zmijozelu jen díky rodičům. Starý profesor najednou promluvil ,,Vím, že se to zdá divné. Zavolal jsem vás, abychom se domluvili. Vy musíte plnit svojí úlohu, dokud bude potřeba." připadalo mi, že mluví v hádánkách. Koukla jsem se především na Severuse, ale z jeho tváře nešlo nic vyčíst. Na to už bych měla být zvyklá, neboť to nebylo nic neobvyklého. Když Brumbál zaměřil svůj zrak na mne, tak jsem ihned zbystřila ,,Vy. Vy mne musíte zabít, aby se váš otec ujistil, že jste ho hodna." mluvil s takovou lehkostí. Jak kdyby byl se svou smrtí smířený. Nerozuměla jsem tomu. Kdo by chtěl dobrovolně zemřít? Šílenost.

Po překonání mého prvního traumatu jsem dala najevo, že jsem duchem přítomná a přikývla jsem. Na nic víc jsem se nezmohla. Šedovlasý muž s dlouhými vousy dál mluvil ,,Potíž je v tom, že pán zla chce Harryho. Harryho Pottera, neboť je v něm část jeho duše. Chce ho zabít." vysvětlil nám více. Tak tohle je fakt naprostá šílenost. Myslela jsem si, že mě kouzelnický svět nepřekvapí, ale Voldemort neboli můj drahý papá mě dostával každou chvilkou. Občas jsem musela zabloudit pohledem k Pansy nebo Dracovi, kterým se tahle situace taky příčila, ale neměli na vybranou. Jejich rodiče byli smrtijedi.

Tak tak jsem se držela, aby to se mnou nešlehlo. Já jsem byla pověřená tím, abych zabila největšího čaroděje všech dob a navíc ředitele školy na které studuji.  Odkašlala jsem si ,,A kdy to mám vykonat?" vzhlédla jsem ke staršímu muži. Tenhle detail mu nejspíš trochu vypadal, ale nakonec jsem dostala odpověď ,,Ihned ten den, kdy vykonáte zkoušky." to mne zase zmrazilo natolik, že jsem nevydala ani hlásku. Zkoušky byly za pár týdnů.

Pohled Severuse
Očekával, že ho Brumbál pověří tímhle úkolem, ale nakonec rozhodl jinak. Měla by to udělat Vicky. Přišlo mu to naprosto špatný, ale měl pravdu. Pán zla potřeboval vědět, že je jeho dcera naprosto loajální. Nemohl tedy proti tomuhle rozhodnutí vystoupit. On sám se zavázal neporušitelným slibem, že ochrání Malfoye a mladou Parkinsonovou. Navíc toho chránil Pottera. Zapeklitá situace. Vystoupil z řady ,,Albusi, co však bude s Potterem? Je teprve ve třetím ročníku. Nemůže se postavit pánovi zla. Bylo by to moc riskantní." rozhodil lehce rukama.
Brumbál přikývl ,,Teď nemůže, ale až přijde čas musí chlapec zemřít. Je to nezbytné." vysvětlil mu.

Severus se s touhle odpovědí nedokázal příliš dobře vypořádat ,,To jsme ho všichni opečovávali, ale přitom jde jako prase na porážku? To snad ne. Lily by chtěla, abych ho ochránil do konce." zavrtěl hlavou. Nemohl nechat zabít Pottera. Lily miloval a tímhle jí chtěl prokázat jakousi službu. Teď se však zamiloval do jiné obdivuhodné ženy a najednou byl v pasti. Nemohl ochraňovat všechny.

Ředitel znovu reagoval na slova učitele lektvarů Snapa ,,Severusi, o tomhle už se nebudeme bavit. Zkrátka Harry musí zemřít. Je to oběť, kterou nakonec i on přijme. S ním padne i samotný Voldemort a kouzelnický svět bude moct znovu dýchat." tímto nějakou uzavřel tohle téma.

Pohled Vicky
Všem nám bylo jasné, že já budu vrahem profesora Brumbála. Nikdy se však nesmím k tomuto zločinu přiznat. Nikdy. Musím zkrátka zůstat na škole, dokud si Voldemort nepřijde pro Pottera a nebudou spolu bojovat. Mohlo se to sice nějak všemožně natahovat a můj otec stále nebyl dostatečně silný. Bude to ještě trvat roky, ale i tak. Já budu muset žít s tím, že jsem vrah. Takhle jsem si nikdy svůj život nepředstavovala. Momentálně jsem najednou zatoužila po prostém mudlovském životě, který pro mne nebyl možný.

Postupně jsme všichni odcházeli z komnaty profesora Brumbála. Zůstal tam pouze Severus. Musela jsem lhát spoustu lidem. Mé sestře, nebiologickým rodičům a Remusovi. Ten muž si mne musel neskutečně idealizovat a já se teď pošpiním krví. Navíc krví ředitele této školy. Celou cestu na kolej jsem se třásla, ale naštěstí tu se mnou byla Pansy. Bez ní bych se opravdu složila.

Na kolejích jsme byli sami a dokonce se k nám přidal Draco. Měli jsme čas o tom všem mluvit. Bezradně jsem se posadila na gauč a koukala na ty dva ,,Nikdy jsem si nemyslela, že se ze mne stane smrtijed, ale to asi není to nejhorší. Jsem dcerou pána zla a té šílené Bellatrix." zatahovala jsem slzy. Bylo mi opravdu hrozně. Kdy se konečně na mne usměje trochu štěstí? Pansy mi stiskla ruku ,,Spolu tu zvládneme. Nejsi v tom sama. My jsme s tebou." Draco taky přikývl. Opravdu jsme v tom byli všichni tři.

Stalo se z nás takové druhé golden trio, ale ve zmijozelském vydání. Ale víte co? Nebyli jsme špatní. Nikdo z nás nebyl špatný. Byli jsme jen obětí ambic svých rodičů. Nyní jsme museli vzít odpovědnost do vlastních rukou. Nakonec to dopadne určitě dobře. Musí.