Advent special

7.12. - Dramione

,,Nechápu, že jsi nás k tomu donutila" zavrčel Ron, když konečně seděli v kupé. ,,Budeš to potřebovat. Navíc, proč bys nechtěl do Bradavic?" Zeptala se Hermiona. ,,Protože učení" odsekl Ron. Od jeho a Hermionina rozchodu se k Hermioně choval odtažitě a jí nezbývalo, než to snášet, ač ji to bolelo. ,,Harry, půjdu se projít, vrátím se, až se tady tenhle zklidní" odsekla a jak řekla, tak taky udělala. Vyrazila ven. Mrzelo ji to.

Jak ten rozchod tak to, jak se Ron choval. Ale ona nemohla ovlivnit své city. Nemohla za to, že už si nerozuměli. Ron se ale choval dětinsky, hloupě navíc slíbil jí, že budou přáteli tak jako dřív a co dělal? No rozhodně se ani nesnažil na ni být přijemný.

,,Promiň" vyjekla Hermiona, když do někoho vrazila, ten někdo ji zachytil okolo pasu a aby dívka nespadla přitáhl ji blíž k sobě. ,,Ma-Malfoy?" Vykoktala vyjevené Hermiona, když pohlédla na kluka, který svíral její pas. Draco prudce zamrkal. Musel přiznat, že jemu d9bře znama šprtka je rok co rok krásnější a to si myslel, že to už ani není možné.

,,Nazdar Grangerová" ušklíbl se zvesela. Hermioně spadla brada. Nadzvedla obočí a zamrkala. ,,Uhh..." vyšlo z ní a odstoupila od něj. Vůbec se ji nelíbilo, co dělal s jejím tělem. Měla sucho v krku, cítila, jako by se ve vlaku najednou hrozně oteplilo a místo, kde ji do teď svíral ji dost zvlaštně štípalo, navíc ta jeho omamna vůně a to ani nemluvila o jeho očích a dokonalém těle. Když si ho prohlédla, musela uznat, že již chápe, proč na něj vždy tak holky letěli.

,,Ale, že bys ztratila slova? To snad není možné, ne?" Nadhodil laškovně Draco.

,,Kdo jsi a co jsi udělal s tím protivným Dracem Malfoyem, co mě kudy chodil, nazýval mudlovskou šmejdkou?" Zeptala se Hermiona, když našla ztraceny hlas.

Draco se hlasitě zasmál a jestli Hermioně nespadla brada předtím, teď určitě.

,,Zavři pusu nebo ti tam vletí moucha Grangerová" palcem ji přejel po bradě.

,,Jsem to stále já. Akorát už nejsem loutkou svého otce" vysvětlil a urovnal si sako. ,,Mimochodem, sekne ti to Grangerová" a s tím odešel. Hermionu tam nechal zaražené stát.

***

Z oka jí vytekla první slza. Pohlédla na jedmu z fotek na stole a znovu zavřela oči.

***

,,Grangerová zase v knihovně? Chodíš ty i někam jinam?" Hermiona s sebou trhla a jen tak tak zachytila lahvičku, kterou málem vylila. ,,Víš, jak jsem se lekla" vyjekla ihned. ,,Všiml jsem si. Nechtěl jsem tě vyděsit" uškpíbl se a opřel se o stůl vedle místa, kde seděla Hermiona.

,,A co ode mě teda chceš?" Zeptala se Hermiona zařaženě a postavila se. Necítila se dobře, když musela na Draca pohlížet ze spodu ne, že by to teď nedělala, byla přece jen o hlavu menší, ale furt to bylo lepší než ze židle.

,,Vyrazit si" ušklíbl se Draco a čekal na její reakci. Hermiona překvapené zamrkala a upustila knihu, kterou držela. ,,Jako-jako se mnou?" Zakoktala.
,,Vydíš tu někoho jinýho?"
,,Ne"
,,No prosím, takže v kolik? Půjdem do Prasinek" založil si ruce na prsou.
,,Uhh... ve čtyři?" Navrhla Hermiona.

,,Dobře, tak ve čtyři, buď připravená před Velkou síní. A ať ti to sluší" zandal jí neposlušny pramen vlasu za ucho a opustil knihovnu. Zase ji tam nechal zmateně stat. Tentokrát ale Hermiona v sobě měla nepopsatelný pocit štěstí a něco, co radši nechtěla identifikovavat.

***

V rukou teď svírala fotku, z toho dne,z toho dne, kdy si poprvé vyšli. Kdyby ji to tehdy někdo řekl v šestem ročníku, vysmála by se mu a zeptala se, jestli se nezbláznit. Teď si otřela další slzu.

***

,,Hej!" Vyjekla Hermiona se smíchem, když ji Draco vylekal. ,,Tentokrát jsem tě vylekat chtěl" ušklíbl se a vzal ji kolem ramen. ,,Takže Tři košťata nebo Medový ráj?" Zeptal se s úsmévem. Hermiona, ač se to snažila potlačit vykouzlila na tváři ještě větší úsměv.

,,Hmm... tak prvně do Medového ráje a pak ke Třem košťatům" rozhodla a vydala se k malému obchodu se sladkostmi. Neuniklo ji několik překvapených pohledů, jež k nim házeli studenti. Nikdo by nečekal, že si Hermiona vyjde s Dracem, že si Nebelvír vyjde se Zmijozelem.

***

Tehdy to nikdo nechápal... Pomyslela si. Nikdo nemohl pochopit, když ani oni dva nechápali, co se děje, když i oni dva byli zmatení.

***

,,Dvakrát máslový ležák" oznamil Draco madam Rosmertě. Následně pomohl Hermioně z kabátu a odsunul ji židli.

,,Takže... ty teď jako budeš hodná verze Draca Malfoye, jo?" Ušklíbla se Hermiona.

,,Taky by se to tak dalo nazvat" ušklíbl se Draco.

,,A kdo tě k tomu donutil?" Natočila hlavu na stranu.

,,To bys nevěřila" usmál se lehce. Nevěřila by, že to ona ho donutila. Nevědomky mu ukázala jiný svět, který mohl mít teď, když byl jeho otec pryč.

,,Možná věřila. Ted už asi uvěřím i na to, že Ronald někdy vydrží bez jídla. Takže říkej a dělej" probodla ho pohledem.

,,Tak dobře. To ty jsi mě donutila. Celou dobu mě otec držel na uzdě hlídal mě, abych nepodlehl, teď je pryč nemá mě kdo hlídat. Podlehl jsem tobě, Grangerová"

***

Kdo by si tohle nepřál slyšet od kluka, kterého chce každá. Jenže tehdy netušila? že stále existuji lidé, kteří můžou na uzdě držet ji. Kteří si omotají okolo prstu ji a budou mít její slabinu. Další salva slz kterou si rychle setřela.

***

,,Já nevím, furt si nedokážu zvyknout, že chodís s Malfo- Dracem" vydechl Harry. Uplynul už měsíc od té doby, co si Hermiona vyšla s Dracem. Co se poprvé políbili a od té doby ji Draco věnoval každý den tolik polibků, kolik jen mohl.

,,Nemusíš si zvykat, Harry. Chápu že je to změna ale ja ho asi fakt miluju" usmála se Hermiona.

,,Je to tvoje štěstí. A hele my o vlku a vlk tu" ušklíbl se na hocha co k nim kráčel.

,,Draco" usmála se Hermiona a objala svého přitele, který ji vénoval polibek do vlasú.

,,Harry" kývl Draco. ,,Draco" opakoval to samé Harry. Oba se snažili na přání Hermiony spolu vycházet a kupodivu to šlo. Nebyli z nich sice nijak velcí přátele, ale známí být taky mohli. To Ron se s tím nesrovnal a radši s Hermionou přestal mluvit úplně. A i když to Hermionu mrzelo, Draca milovala tolik, že by pro néj obětovala vše.

***

Obětovala vše... Pomyslela si. Pro jeho bezpečí by opravdu udělala vše. Vlastně se to právě chystala dokázat. Možná to bude chyba. Ale díky té chybě bude on žít. Tenhle rok co strávila s ním pro ni byl vším. Byly to ty nejkouzepnější okamžiky, během kterých nemohla být šťastnější. Ale ona nebyla sobecká... její štěstí nemohlo Draca udržet v bezpečí. Ne dokud tu byla Narcissa Malfoyová. Ne dokud byla Narcissa bezmezně oddaná Luciusi Malfoyovy.

,,Obliviate" stačilo jen tohle, aby všechny jeho vzpomínky byly pryč, byly v rukou dívky kterpu miloval bezmezně. Bylo to jediné, co stačilo k tomu, aby na ni mladík zapoměl jak jednoduché je vymazat se ze života někoho druhého, z fotek z videí, ze všeho. Jakoby v jeho životě neexistovala. Už se ani nesnažila stírat své slzy. Teď je nechala volně padat. Naposled pohlédla na klidnou tvář Draca Malfoye, než opustila pokoj, byt a nakonec dům, který byl jejich, kde mohli spolu žít. Teď tam bude žít on bez ní, protože už v hlavě nebude mít jedinou vzpomínku na ni.

Ovšem ani tohle není navždy, ani tohle nemůze zaručit, že už si nikdy nevzpomene na dívku kterou miloval, protože přece jen ji jednou slíbil....

-Moje srdce tě bude držet, když mé paže nebudou moci.

~Draco Malfoy