Advent special

9.12. - Severusovy vzpomínky na Lily

Psal se 31. říjen 1982, pro mnohé šlo o obyčejný den, ač byl Halloween, jenže ne všichni tento den mohli oslavovat Předvečer Všech svatých. Pro některé tento den byl symbolem štěstí, někteří kouzelnici, kteří věděli, že tento den přesně rok zpět Voldemort zmizel, pro tyto kouzelníky byl tento den šťastný plný veselosti. Nikdo už bepomyslel na to, že tam tehdy ten někdo zemřel. Někdo, kdo pro spousty lidí byl důležity, ač to možna ani nevěděl.

Jeho oči hleděli na to jediné, co mu zůstalo. Na to jediné co měl. Na své vlastní vzpomínky, jež teď pomalu padali do myslánky. Ta nádoba při něj v tento den byla to jediné, co bylo důležité. Tenhle den pro něj byl nejhorším dnem v roce. Možná se to zdá neuvěřitelné, ale po jeho tváři stekla slza. Jediná slza než ponořil hlavu do myslánky a ocitl se na louce. Hleděl na dvě malé dívky. Jedna byla straší než druhá, jedna byla zrzka a druhá bruneta. Hleděl na jejich úsměvy.

Najednou se vše okolo něj rozplynulo, teď hleděl na dvě děti. Na sebe, když byl malý. Vedle něj leželo děvče a usmívalo se.

,,Seve, vypravěj mi ještě o kouzelnickém světě" usmala se dívka zasněně.

,,A co bys chtěla slyšet? Už víš vše" usmál se na oplátku i chlapec.

,,Hmm ještě mi pověz něco o kouzlených tvorech, prosím" zaprosilo děvče.

,,Dobře. Povím ti něco třeba o..." zamyslel se chlapec.

Opět vse rozplynulo teď sledoval usmívající se dívku, jak jde k nebelvírskému stolu. ,,Jsem James" ,,Lily" hleděl na prázdný pohled svého mladšího já, než se obraz znovu rozplynul.

,,Srabusi, co takhle kalhoty dolů..."všichni okolo hlasitě pořvávali.

,,Pottere! Dej ho okamžitě dolů" přihnala se tam zrzavá dívka s kamarádkami po boku. ,,Půjdeš se mnou ale na rande" ušklíbl se brýlatý chlapec. ,,Ani ve snu!"odsekla zrzka. ,,Tak Srabusovi stáhneme kalhoty" Lily už se nadechovala. Severus ji znal. Šla by jen proto, aby ho ochránila neměl jinou možnost. ,,Nepotřebuju pomoct od mudlovské šmejdky" vyjekl. Lilyiny oči zacali rudnout. Okolo se ozvalo zalapání po drchu. ,,Běžte se oba dva bodnout. Jste stejní tupci!" Vyjekla Lily a utekla pryč. Do teď si pamatoval, jak si ho pak Potter vychutnal. Jenže tentokrat na to měl právo.

,,Už jsem ti odpustila Seve" ted hleděl už na starší Lily. Na dospělou ženu, silnou a chytrou. Na proti ní stál muž, on, sledoval sam sebe a svou kamarádku. Odpustila mu.

,,Ten Potterovic chlapec" sálem se nesl syčivý hlas. ,,Po-Potterovic?" Zakoktal Severus. ,,Ano Severusi. Narodil se koncem července to znamená jediné..." usmál se zakeřně Voldemort.

***

,,Ochraňte ji prosím Brumbále." Za šeptal.

***

Věděl co bude teď.... Jaká vzpomínka bude následovat. Hleděl na sebe před rokem, jak kráčí k domu. ,,Nenene" opakoval si, když uviděl pouhé trosky. Jeho nohy ho vedli domem vyhýbal si sutinám a sem tam pohledem zavadil o nějaký ten obrázek. Jeho pohled spočinul na Jamesově těle. Moc dlouho u něj nezůstal. Musel se přesvědčit že žije.... že je v pořadku.

Tehdy, když tam dorazil... když pohlédl na tělo zrzavé ženy. Zlomilo ho to, úplně ho to zlomilo. Byla pryč. Byla pryč z jeho života. Zbyly mu jen hloupé vzpomínky, ktere jen a jen bolely. Jeho ruce objímali tělo mrtvé ženy, jež ukradla jeho srdce, tu ženu miloval, nikdy nemiloval žádnou víc než ji. Navždy mu utkvěla v paměti. Nikdy, zapřísahal se, nikdy na ni nezapomene. Bude žít pro její pamatku a postará se o to jedine, co zbylo a to její dítě.