Advent special

17.12. - Fremione

Čokoládové oči, jež patřily drobné hnědovlásce teď sledovaly strop. Tahle dívka se nacházela na Grimauldově náměstí 12. Její myšlenky patřili jen jednomu jedinýmu člověk,  který právě spal jen o jednu zeď dál. Už dlouho se trápila. Nemohla si přece začít s bratrem svého nejlepšího kamaráda, navíc si byla jistá, že ji chlapec ani nechce. Stále si z ní s jeho dvojčetem utahovali a ona byla hlavní terčem jeho žertíků.

Vlastně to ani nechápala... Měla by na něj být naštvaná, nesnašet ho a ona blba se do toho vtipálka místo toho zamiluje. Dívka naštvaně udeřila pěstí do postele a rychle vstala do sedu. Kudrdliny jí ihned spadly do obličeje a ona si vlasy prohrábla. Nohy spustila na podlahu a počkala, než si zvykne na to, jak je studená. Po téle jí naběhla husina. Rychle šáhla po županu. Musela uznat, že v noci tu byla fakt zima. V pantoflích se tiše vydala ven z pokoje. Našlapovala co nejtišeji, aby nevbudila Ginny nebo Nymfadoru. To bylo to poslední, co potřebovala. Dostala se do koupelny, kde se posadila na vanu a prohlédla do zrcadla naproti ní.

Co by na MNĚ mohl vidět?

Zeptala se sama sebe v hlavě.

Neupravené vlasy, obyčejné hnědé oči, průměrná postava, šprtka!

Jsem hrozná! Hnusná a hrozná!

Nadávala si v duchu. Aniž by si toho byla vědoma, po tvářích se jí začaly valit slzy. Brzy měla úplně rudé tvaře a mokrý župan. Nenáviděla samu sebe za to, že dovolila, aby si jeji srdce vzal někdo jako on... Naprosto nespolehlivý člověk, naprostý idiot, šprýmař... ale hezky idiot.

Nene!

...

O kousek dál mezi tím jeden nejmenovaný zrzavy chlapec zrovna vstával z postele. Chystal se jít do koupelny, aby si opláchl obličej. Zas nemohl spát. George měl pravdu, choval se v posledni době divně... kvůli holce.

Malém narazil do dveří koupelny.

Nebývají zavřené.

Pomyslel si.

Vzal za kliku a tiše otevřel. Pohled, jež se mu naskytl mu lámal srdce. Hleděl na dívku, jež před vanou seděla v klubíčku a koupelnou se nesly vzlyky.

,,Herm, co se děje?" Vrhl se ihned k ní.

Dívka vyplašeně zvedla svůj uplakaný pohled a zbrkle si začala otírat slzy. ,,Přestaň. Co se děje?" Zastavil zrzek její ruku tou svou. Oběmi v tu chvíli proběhla elektrina, jako nějaky výboj. Jejich pohledy se střetly. Hermiona byla první, kdo uhnul. ,,N-nic" řekla roztřeseným hlasem. ,,Hele, vtipy ti nejdou a lhát taky neumíš, takže?" Prohlásil Fred. ,,Prostě-já- nkdsmlbí" posledním slovům Fred ani nemohl rozumět. ,,Cože?" Zeptal se znovu.

,,Radši nic, Frede. Přece jen jsem jen ta holka, ze které si každy den střilíte. Nudná šprtka bez špetky humoru. Hnusná a nudná" odsekla Hermiona a zvedla se,že odejde, když se ale natahovala po klice Fred ji chytil za zapěstí a otočil k sobě a pak přimáčkl na dveře.

,,Jsi všechno jen ne nudná a hnusná, Hermiono. Jsi krásná a chytrá holka se smyslem pro humor. Máš všechno, co jiný nikdy mít nebudou. Jsi dokonalá, jasné?" Zamumlal přímo u jejího obličeje.

Hermiona neodpovídala.

Ani jeden neměl odvahu se odtáhnout a vlastně ani nechtěli. Fred byl opřen svou rukou vedle Hermioniny hlavy a mohl dokonale cítit vůni jejího šampónu. Nasál tu vůni a blažené vvdechl. Otevřel oči, které před chvíli zavřel a pohlédl na rty dívky, jež byla uvězněna na dveřích.

Hermionin pohled spadl stejně, jako Fredův na rty. Aniž by si to uvědomili, začali se pomalu přibližovat. Vlastně doteď ani jeden nevěděl, co to začal, ale ve chvíli, kdy se jejich rty setkali, vybouchl v nich ohnoszroj.

Fred popadl Hermionu pod zadkem a vyhoupl ji na sebe. Hermiona omotala svoje nohy okolo pasu chlapce, jehož k milovala a své ruce zamotala do jeho vlasů. Oba si vyměňovali náružive polibky plné lásky a mohli upřímně říct, že byli v tu chvíli nejšťastnějšími lidmi na světě....

Jenže žadné štěstí nevydrží navždy a to jejich nebylo opakem... Jenže jim neuhasla láska, oni jen už nemohli být spolu, každý byl jinde. Fred byl ve světě mrtvých a Hermiona s dcerou svého mrtveho přítele chodila, každy den na jeho hrob oplakávat a vzpomínat na dokonalé okamžily s chlapcem, co jí ukázal, že i ona může byt výjimečná. Díky němu poznala lásku, kterou on dal jí a ona dala jemu. Už nikdy nikoho nemilovala tak, jako milovala jeho, on byl její princ na bílém koni a ona byla jeho princezna co potřebovala chránit...

-forever...