Advent special

24.12. - Pobertové a Vánoce

Za okny padal sníh. Jak by taky ne, byly Vánoce a ve Skotsku byla zima vždy mrazivější než na jakémkoli jiném místě v celé Anglii.

I přesto, že byly tento rok zimní měsíce opravdu ledové, obyvatelům bradavického hradu to ani v nejmenším nevadilo, ba naopak. Každý den po ukončení vyučování chodili studenti, ať už ti nejmladší či starší, ven na školní pozemky, kde bruslili na jezeře, koulovali se a stavěli sněhuláky.

Všichni se tak dokázali odreagovat od nebezpečí číhajícího za hranicemi pozemků (nebylo však vyloučeno, že se Smrtijedi nenacházeli i ve škole). Když většina žáků odjela na vánoční prázdniny domů, zůstalo zde stále spoustu těch, kteří se neměli kam vrátit.

Přes svátky zde ale zůstávali většinou jen studenti, jež domů nejeli z úplně jiného důvodu a tím bylo to, že právě studovali závěrečný sedmý ročník. Bradavice milovali a proto bylo těžké uvěřit tomu, že je to jejich poslední rok, který zde tráví.

Mezi takovými byli i Pobertové, co se právě váleli ve svých postelích v nebelvírské věži. Blížilo se poledne a jediný z těch čtyř, který už vztal, byl Remus. Ten se právě vracel z kuchyně  s hrnkem horké čokolády v ruce.

,,Ahoj, Reme," ozvalo se za ním a když se otočil, spatřil pět svých spolužaček Lily Evansovou, Marlene McKinnovou, Alici Fortescueovou, Mary MacDonaldovou a Dorcas Meadowesovou. ,,Ahoj," usmál se na ně mile. ,,Kde máš zbytek?" Zeptala se Marlene. ,,Ještě spí," ačkoli byl pryč už něco přes půl hodiny, bylo mu jasné, že jsou ještě v posteli, tihle tři dobrovolně nevstanou dřív než v jedenáct.

,,To se dalo čekat," zasmála se Alice, podívala se na své kamarádky, kterým v ten moment hlavou proběhla stejná myšlenka. ,,Rády jsme tě potkaly, Reme." Křikla ještě Lily a všechny už pelášily směr nebelvírská společenka. Hnědovlásek nad tím jen zakroutil hlavou a ušklíbl se.

***

,,BUDÍČEK!" Rozrazila dveře Dorcas. Dívkám se v tu chvíli naskytla zajímavá podívaná. Sirius se lekl tak, až spadl z postele. James na tom nebyl o nic lépe a Peter se praštil hlavou o noční stolek.

,,Doprdele! Co jsme komu udělali, že chodíme do školy s těmahle-" zanadával Sirius, ale poslední slovo nedořekl, protože ho přerušila jeho přítelkyně. ,,Oh.. taky tě miluju, Siriusi," ušklíbla se blonýnka. ,,Já vim, Mar, a proto se mnou taky chodíš," zvedl se rychle z podlahy, spěchal za Marlene a dlouze ji políbil. ,,Tohle asi nikdy nepochopim," zamumlala Dorcas. ,,Jednou určitě jo, Dory, neboj," usmála se Alice.

,,Hele nechte toho vy dva! Kdo se na to má furt koukat!" Okřikl ty dvě hrdličky James a vydal se za svou životní láskou. ,,Dobré ráno, zlato," usmál se na rudovláskou a dal jí pusu stejně jako předtím Sirius Marlene. ,,Ehh... Budu dělat, žes nic neřek," nadzvedl obočí Black.

,,Ou... jak se vám je podařilo vzbudit tak v klidu," ozvalo se od vchodu do místnosti. ,,Nejseš holka, Náměsíčníku," zazubil se Sirius. ,,To že jsou pro tebe holky posvátný už víme, Tichošlápku," poplácal černovláska po zádech James. Sirius ho kopl do stehna. ,,Že já něco řekl," protočil očima Remus.

***

,,Tak jo! Vždycky, když někoho trefíte, máte bod. Vyhraje ten tým, co bude mít nejvíc bodů. Je nás deset, takže se rozdělíme na dva týmy po pěti," ,,Šikulka jsi, Jamesi, zvládáš učivo první třídy," zatleskal svému kamarádovi Sirius. James ho zpražil vražedným pohledem a pak pokračoval: ,,Navrhuju holky proti klukům." ,,Tak jo, to beru," ušklíbla se Marlene. ,,Vážně?" Zeptala se nevěřícně Mary. ,,No jasně! Nakopem jim všem zadky," odpověděla tak, aby to zaslechli všichni jejich soupeři. ,,My to slyšeli." ,,O to šlo."

Oba dva týmy (sestavené z následujících členů: Potter, Black, Lupin, Pettigrew, Longbottom vs. Evansová, McKinnová, Meadowesová, MacDonaldová a Fortescueová) si postavili hradby ze sněhu a hra mohla začít!

Kdyby je viděl někdo z povzdálí, určitě by si myslel, že jsou to malé děti, hrající koulovanou. Byly to děti, stále to uvnitř byly děti, jen v těle dospělých čarodějů a čarodějek. Válka venku se pro ně blížila a oni se potřebovali odreagovat, zapomenout na to, co znamená bolest, strach. A díky tomuto to dokázali. Hraní dětských her pro ně byla útěcha, alespoň částečný návrat do jejich radostného období, kdy byl jejich největší problém to, že jim jejich kamarád sebral jejich oblíbenou hračku. Brzo si však každý z nich bude muset vybrat stranu. Už to nebude jen hra, teď to bude boj.

,,Ha! Vyhráli jsme." Zakřičely dívky a všechny spustily:
,,We are the champions, my friends
And we'll keep on fighting till the end
We are the champions, we are the champions
No time for losers, 'cause we are the champions of the world"

(Pozn. Do teď jsem si myslela že je tahle písnička až z nějakých osmdesátek, no naštěstí je přesně z října 1977, takže to hezky sedí do děje 😅)

,,Nechali jsme vás vyhrát," nedokázali kluci přijmout porážku. ,,Ale notak, je Štědrý den," zastavila to Lily.

A tak se všichni vydali do hradu na oběd. Celé odpoledne si potom povídali a vzpomínali na ta léta, která zde strávili. Byl to krásný den.

Po tom, co krajinu zahalila tma se Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák vydali pod neviditelným pláštěm zpět na školní pozemky. Kde se za svitu úplňku proměnili do svých zvířecích podob a vlkodlaka a společně se proháněli po zapovězeném lese. Pro Remuse bylo něco neuvěřitelného, že má tak skvělé přátele, kteří ho takto podporují a dokážou mu z pekla udělat jedny z nejlepších chvil jeho života.

A protože byly Vánoce, byly tyto okamžiky ještě kouzelnější.