Advent special

6.12. - Vánoce v Azkabanu

Kráčela tmavou uličkou mezi ledovými kamennými zdmi. Byl začátek prosince, což znamenalo, že byla všude zima a v některých oblastech se již nacházela sněhová pokrývka. Tady však bylo chladno po celý rok bez ohledu na to, jaké bylo právě roční období.

Dívka s kápí na hlavě se nacházela v obrovské pevnosti ležící na ostrově uprostřed Severního oceánu. Kdyby nemusela, nabyla by tu. Vždy, když stavbu navštěvovala, pocítila chlad a beznaděj, cítila, jako kdyby se ze světa vytratilo štěstí.

Ocitla se v nejvyšší části mohutného kouzelnického vězení, Azkabanu, kam se zavírali ti největší zločinci. Mezi hrubě opracovanými kamenými zdmi byly v pravidelných mezerách umístěny pevné železné dveře. Za většinou z nich se ozývali hlasy šílenců. Vězni pod vlivem azkabanských strážců přišli o rozum, někteří si povídali sami se sebou, jiní křičeli, že se pomstí. Jen v jediné cele bylo ticho. A tam měla dívka namířemo.

U dveří stáli dva mozkomorové, kteří ji po tom, co z její hůlky vytryskla stříbřitá záře a čtyřnohé zvíře uvolnili vstup k cele.

Dívka otevřela mřížové dveře. V malé místnosti s jediným zdrojem světla a to díky malému okénku v horní části jedné stěny.

Na na studené zemi seděl v azkabanském mundurfu seděl ten, kvůli kterému se sem vydala. Podíval se na ni svým zmučeným pohledem. Vypadal příšerně. Kolem svých šedomodrých bouřkových očí měl velké fialové kruhy. Jeho delší černé vlasy, o které vždy pečoval, měl teď slepené a rozcuchané. Byl tu měsíc. Měsíc, během kterého už na něj začaly působit mozkomorovi schopnosti.

Dívka si sundala kápi a tak odhalila své delší hnědé vlasy a milý kulatý obličej.

,,Ahoj Blacku," řekla chladně a posadila se na dřevěnou lavici naproti němu. Stále na něj mířila hůlkou.

,,Proč jsi tady?" Zaptal se jí. Vyhýbal se jejímu pohledu.

,,Chci si promluvit," odsekla mu už ne tak ledovým tónem.

,,A ty se nebojíš, že tě zabiju?"

,,Měla bych?" Ušklíbla se dívka.

Až teď se jí podíval zpříma do očí. Byli si hodně blízcí, ale teď bylo všechno jinak... On ztratil všechno. Jeho bratr, nejlepší přítel a jeho žena, kteří pro něj byli jako sourozenci a jeho přítelkyně byli mrtví. Jejich životy mu protekli mezi prsty.

A co horší, ti ostatní, co zůstali mu nevěřili ani nos mezi očima. Ztratil všechno, na co mu v životě záleželo. Lada že...

,,Ty si myslíš, že jsem to nebyl já?" Zeptal se s nadějí v hlase.

,,Ehh... no dobře," začala bruneta a už nedokázala hrát chladnou.

,,Jsou tady věci, který mi na tom všem nesedí, například... ukaž ruku."

,,Počkat cože?" Zeptal se vykolejeně.

,,Ukaž ruku," vybídla ho znovu.

On si tedy vyhrnul rukávy svého potrhaného hábitu. Dívka se usmála.

,,Kdybys byl Voldemortův stoupenec, měl bys znamení zla." Na chvíli se umlčela a pak zase pokračovala. ,,Řekni mi co se přesně stalo, přesvědčila jsem Brumbála, že když mi řekneš užitečný rady, půjdeš ke Starostolci na řízení. Přijde mi nefér, že tě sem zavřeli bez rozhodnutí soudu." Usmála se upřímě dívka.

,,To nevyjde." Řekl sklesle.

,,Ale tak Siriusi, kde je to tvoje nekonečný ego?" Pobídla ho tmavovláska, i když tušila, že to ničemu nepomůže.

,,Tam někde v dálce nenávratně pryč."

Mozkomorové z něj pomalu ale jistě vysávali šťastné vzpomínky. Jednou se z něj stane stejný blázen, jako ti ostatní. Pomyslela si smutně.

,,Tichošlápku, řekni mi všechno co můžeš, prosím."

Při oslovení přezdívkou jakoby se probudil. Už nevypadal tak ztrápeně.

,,Když se James a Lily dozvěděli o tom, že je chce Voldemort zabít, potřebovali se skrýt pod fidelovým zaklínadlem. A jako strážce tajemství si vybrali mě. Já jim ale řekl, že to není dobrý nápad, že by měl být strážce tajemství Červ. Myslel jsem si, že někdo od nás dává informace přímo Vodemortovi pod nos (🤣🤣🤣)."

,,Alice, poslouchej mě, někdo nás zradil, někdo, kdo je s Jamesem a Lily hodně blízkej, někdo, kdo má s černou magií zkušenosti..."

,,Nechceš tím říct, že by Re-"

,,Ale ano, chci,"

,,Ty ses snad dočista pomátl ne?!"

,,Myslel sis, že to byl Remus," vydechla Alice, když si vybavila jeden z posledních rozhovorů mezi ní a Siriusem.

,,Jo, myslel." Připustil. ,,Pak jsem si ale uvědomil, že jsem udělal něco, co je mohlo zabít. Přemístil jsem se k Peterovu bytu, kde se měl od tý doby, co jsme z něj udělali strážce tajemství, schovávat. Nikde ale nebyl. Nikde nebyly žádný stopy po boji se Smrtijedy. Proto jsem se vydal zpátky do Godrikova dolu kde-" a pak de mu zlomil hlas.

Alice stékaly slzy po tvářích, ani on k tomu neměl daleko. Vybavili si mrtvolné obličeje svým přátel. Nějakou dobu tam oba seděli zahloubaní do svých vzpomínek. Pak se Sirius rozhodl pokračovat ve svém vyprávění.

,,Další den jsem Pettigrewa našel v jedný z londýnských ulic. Okolo něj bylo několik mudlů. Zahnal jsem ho do kouta. Pak vykřikl, že jsem zrádce a nechal celou ulici vybouchnout. Všichni mudlové, co stáli kolem něj umřeli. On si usekl prst, aby to vypadalo, že jsem ho zabil a promělil se v krysu."

Potom už oba dva věděli co následovalo, Alice u jeho odvodu byla.

,,Vezmi si tohle ať nezmrzneš, je tu zima," podala mu deku, kterou měla strčenou ve své tašce.

,,Dík."

,,Siriusi, moc- moc mě to všechno mrzí," měla obě oči zarudlé a na tvářích se jí leskly zaschlé slzy.

,,Ale já je zabil!"

,,Siriusi, oba víme, že to není pravda."

Na tuhle větu neodpověděl.

,,Ještě jsem ti chtěla dát tohle," řekla a podala mu objemnou obálku. Tmavovlásek ji otevřel. Uvnitř se nacházelo několik pohyblivých fotografií. Na všech se vždy usmívalo několik mladých kouzelníků.

,,Děkuju," podíval se Sirius dívce do očí. Teď už nedokázal skrývat slzy.

Pak se zvedl a Alice udělala něco, co ani jeden nečekal. Pevně ho obejmula, jako to dělávali dřív.

,,Hodně štěstí."

Pak se na něj naposledy usmála a ztratila se v temné chodbě. To bylo naposledy, co ji Sirius viděl. Tu noc ji jeho sestřenice Bellatrix mučila a Alice s Frankem tak přišli o rozum.

Sirius tak kvůli tomuto incidentu do konce svého života neočistil své jméno.