Advent special

8.12. - Wolfstar

Po zasněžených kolejích brzdil vlak s velkou rudou parní lokomotivou. Venku už byla tma a Bradavický expres se ocitl u svého cíle. Když vlak zastavil na nádraží v Prasinkách, se všichni studenti, kteří odjeli na Vánoční prázdniny domů, vyhrnuli ven. Mezi nimi byla i skupinka čtyř chlapců šestého ročníku z Nebelvíru. Tři z nich se pošťuchovali, jeden z nich na ně jen nechápavě koukal.

,,Nechte už toho," protočil očima Remus, po tom, co James a Sirius shodili Petera do sněhu.

,,Ale no tak, Náměsíčníku, nekaž nám tenhle rok hned na začátku, ještě jsme nepotkali Zmijozeláky." Neodpustil si Sirius projevit svůj názor na slova svého kamaráda.

,,Za dva tři dny je úplněk," připoměl Remus blížící se stav jeho proměny.

Oba dva se poslední dobou chovali v přítomnosti toho druhého zvláštně. Dříve spolu vycházeli úplně normálně, byli si blízcí, podporovali se navzájem. Pak se ale na začátku září něco zvrtlo a Remus se k Siriusovi začal chovat hrubě, na všechno co černovlásek udělal měl nějakou uštěpačnou poznámku. Sirius se ho několikrát ptal, co udělal špatně, Remus ho ale pokaždé odbyl tím, že mu pověděl o zhoršování jeho lykantropie.

,,Náměsíčníku, vždyť tě to poslední rok vždycky tak bavilo!" Snažil se Remuse podpořit James, i když věděl, že to Náměsíčníkovu náladu moc nevylepší.

,,Hmm," vydal ze sebe negativně hnědovlásek a letmo pohlédl na Siriuse. Ten si tohoto gesta všiml. Celou cestu do Velké síně na slavnostní večeři, zahajující druhé pololetí, přemýšlel, co zase provedl tak strašného.

***

,,Evansová! Tak kdy bude to rande?!"

,,NIKDY, POTTERE! NIKDY!"

Po vydatné večeři, po níž se všichni vydali do společenských místností, opět vypukla hádka Potter vs. Evansová, jež byla na denním pořádku. Remus, kterého už rozčilovalo pořád poslouchat tento stereotyp, se během konfliktu vypařil do svého pokoje.

,,Jdi někam, Pottere," zavrčela naštvaně kamarádka Lily Evansové, Marlene McKinnová.

,,Meline, Marlene, ty už taky?" Protočil očima Sirius a vydal se do chlapeckých ložnic, kde k jeho nepříliš velkému údivu na své posteli ležel Remus s knížkou v jedné a s tabulkou čokolády v druhé ruce.

Hoch ležící v posteli jakoby ani nezaznamenal nově příchozího. Sirius si jen povzdechl a snažil se tedy navázat rozhovor s kamarádem (jestli si tak ještě mohli říkat) sám.

,,Co ty tady?" Chvíli bylo v místnosti ticho, pak ale mladý vlkodlak promluvil. ,,Co bys řekl?" Odpověděl sarkastickou otázkou na Tichošlápkovu otázku.

,,Remusi, co se stalo?" Sklopil Sirius hlavu a posadil se na svou postel.

,,Já- promiň, brzo je úplněk, necítím se dobře." Začal se zase Remus vymlouvat na svůj stav.

,,Remusi, sakra! Tohle říkáš pořád už čtyři měsíce v kuse! Tak mi kurva řekni, co se stalo! Nebo si snad myslíš, že to nepochopíme? Nebo že tě zavrhneme?" Neudržel se Sirius a začal Remuse křičet.

,,Ne, Siriusi! Tohle kurva nepochopíš! A když ti to řeknu zavrhneš mě! Protože s někým takovým nebudeš chtít mít nic společnýho!" To, co ze sebe dostal Remus bylo mnohem horší než to, co řekl Sirius. Během toho mu z očí začaly stékat slzy.

,,Náměsíčníku, mě je fakt úplně u prdele jestli seš vlkodlak!"

,,Tohle s tím ale nemá vůbec nic společnýho!"