Advent special

4.12. - Jily

Slunce již zapadalo za obzor, díky čemuž nebe nabralo nachovou barvu. Dívka s vlasy barvy ohně seděla u stolu a nervózně poklepávala prsty po jeho desce.

Už tady měl dávno být... jestli se mu něco stalo...

Byla slova honící se jí hlavou. Ne, že by její přítel byl nějak zvlášť dochvilný, právě naopak, ale od té doby, co spolu začali chodit, se hodně změnil jeho způsob života. Ale žili v nebezpečné době a každý pozdní příchod byl vždy napětím.

Rudovláska otočila hlavu k oknu. Na venkovním parapetu seděl drobný puštík, jež svým zobáčkem ťukal do okenní tabulky. Dívka se usmála a svižným krokem k němu zamířila.

Po tom, co pustila sovu do pokoje a převzala vzkaz, který byl určen pro ni, otevřela obálku.

Přemísti se prosím k paloučku, chtěl bych ti něco říct.

D.

Dívka musela nad tímto vzkazem pozvednout obočí, co by jí zrovna dnes chtěl tak důležitého říct? A zrovna dnes?

***

Učinila tak, jak ji pan D. žádal v dopise a ocitla se u jí dobře známého lesa, kde se spolu svými přáteli pár týdnů zpátky stanovali.

Když se pozorně rozhlédla, všimla si, že po lesní pěšince vede řada barevných světýlek, vzdálených od sebe pár metrů.

,,Lumos" vyslovila zrzka formuli, díky čemuž se špička její hůlky se rozzářila. Byla to už nějaká chvíle co se slunce ztratilo z dohledu a na jasné noční obloze začínaly svítit hvězdy.

Dívka se vydala po připravené stezce. Růžová světélka střídala bíla a modrá. Čím hlouběji v lese byla, tím více byly slyšet zvuky přírody a nočních tvorů.

Dívka po nějaké době chůze došla až na malou mýtinu u prostřed lesa. Kde se zastavila a rozhlédla se kolem sebe. Její hůlka ozařovala okolní keře a stromy, nikde nikdo.

Najednou jí někdo zakryl oči svými dlaněmi. Dívka sebou trhla.

,,D jako...?"

,,Dvanácterák." Odpověděla na otázku, když poznala hlas svého milence. Ten stáhl své ruce k jejím bokům a ona se k němu otočila a podívala se svýma smaragdově zelenýma očima do těch jeho, jež měly pod jeho brýlemi s kulatými obroučky oříškový odstín.

Dívka chtěla něco říct. On jí však položil ukazováček na rty ve znamení, aby mlčela.

,,Víš, jestli dovolíš, chtěl bych ti něco řích, Lils," začal. ,,Když jsem tě po prvý potkal, už od začátku jsem si byl jistý, že ty jsi ta pravá. A i přes to, jak jsi mě ty z celýho srdce nenáviděla, já tě pořád dokola zval na rande. Byl jsem fakt debil a teď chápu, proč jsi mě vždycky odmítla. Pak jsem si začal uvědomovat, že si tě takhle nezískám, ani kdybysme byli poslední lidi na planetě, na kterejch záleží přežití lidstva," ušklíbl se.

,,Začal jsem si taky uvědomovat, že moje city k tomě jsou opravdový. A když jsem přestával doufat, že mě budeš chtít, najednou jsi byla tam. Doteď to nechápu a nemůžu uvěřit tomu, že jsi tady po těch všech hádkách, pozváních na rande, hloupých zamilovaných dopisů a Merin ví, čeho všeho ještě.

Chtěl bych ti ty roky otravování nějak vynahradit, jakože bysme začali od začátku, co ty na to?
Chci ti říct, že tě strašně moc miluju a že si bez tebe nedokážu představit život."

Pak si z čista jasna klekl před rudovlásku na koleno.

,,Lily Evansová, lásko mého života, vezmeš si mě?"

Řekl a otevřel malou krabičku, kterou si během svého proslovu vytáhl z kapsy.

,,Ano, ano, ano, Jamesi Pottere!" Nadskočila šťastně Lily a začala plakat dojetím.

James jí na ruku navlékl prstýnek. Potom se postavil a chytl svou budoucí manželku za bradu a proto, aby jí dokázal, že to, co se právě děje, je skutečné, dívku láskyplně a dlouze políbil.

Trvalo tolik let, než se tihle dva dali dohromady, než si k sobě našli cestu, kterou vydláždili pro společnou budoucnost. Trvalo dlouho, než si i Lily uvědomila, co k Jamesovi cítí, ale už dlouho o své lásce k němu nepochybovala a byla si více než jistá, že s ním chce strávit zbytek svého života.

Kéžby jen věděli, jak krátký čas jim zbývá..