Advent special

11.12. - Sirius a James

Tenhle den se jednomu chlapci zapsal do paměti víc než ktery koli jiný. Vlastně ani nebylo divu. Hodně lidí by si myslelo že to pro něj muselo byt vysvobizení a ono možna i bylo jenže přece jen jak by jste se cítili vy? Jak by jste se cítila kdyby vas blastni rodina vyhnala z domova? Byli jste šťastní? Možna ano, ale on nebyl. Těch šestnact let pro něj možna bylo urtpení ale přece jen stale doufal v urcitý happy end. Jenže dnes už byl konec, veskere naděje na rodinu se rozplynuli ve chvíli kdy ho zasahla ta proradna kletba hned po tom co jeho matka přímo před nim vypalila jeho z tapiserie. Dnes to nebylo stejne jako vždy. Dnes to bolelo mnohem víc. Neslo jen o fyzivkou bolest šlo i o psychivkou. Ten fakt že jeho rodina s ním nechce mít nic společneho ho tvrdě zasáhl ve chvíli kdy stál na ulici a hleděl na dům sve rodiny, v oknêzagledl oči sveho bratra. Vzpoměl si na jejich děctví kdy si hrali, byli to dva bratři co se měli rádi. Stali pri sobě a ted?

Teď jeden stal v teple domova a druhý cely promočený a od krve stal na ulici a sotva měl sílu na to udržet se na nohach. Na chvíli, jen na malý moment si chlapec myslel že viděl svého bratra brečet ale pak si vzpoměl na jeho znamení na ruce na to jak tam jen stal a sledoval jak ho matka mučí a tu myšlenku vyhnal.

Teď měl jen jednu možnost... Nic jiného mu nezbývalo. Jen tahle jedna možnost a jestli nevyjde to je v prdeli. Nadechl se a z posledních sil se proměnil ve velkého černého psa. Čekala ho dlouha cesta. Cesta během které to několikrat nalem vzdal. Dělali se mu mžitky pred ocima. Jeho nohy slábli. Měl pocit ze brzy usne. Už zbyvalo jen par kroků a ocitl se pred velkym rodiným barakem. Ted až si uvědomil že možna měl dvě moznosti. Pohledl na dům vedle usmál se při vzpomínce na svou bponďatou kamaradku.

Slabší vic neh kdy dřív se proměnil zpět. Svou vravoravou chůzí zamíril ke dveřím. Jeho ruka spočinula na zvonku ktery stiskl a pak už měl jen tmu.

***

,,Tichošlapku" citil jak s ním někdo třese. Po chvilce pounal hlas sveho nejlepšiho kamarada. Zamžoural do ostrého světla a pohledl na strapateho chlapce s brýlemi posazenými na nose, za nimi se na něj vyděšeně dívali hněde oči. ,,Co se ti pro Merlina stalo?" Sirius si vsiml rudých kruhů ood jeho očima. ,,Jak dlouho jsem spal?" Zachraptěl. ,,Dva dny kamo!" Vyjekl James a podal mu vodu. ,,Našel jsem tě ležet pred našimi dveřmi byl jsi absolutně mimo" vyjekl James a měl co dělat aby se nerozbrečel.

,,Už nemam kde bydlet" vyšlo ze Siriuse. ,,Cože?!" Vyjekl James. ,,Matka mě vypalila z tapiserie a pak si na mě pořadně užila a vykopla mě z baraku. Uz nemam kam jít" zopakoval Sirius a z očí mu vytekli praminky slz. ,,To je mi líto, kamo" zaseptal James a sipně svého kamarada objal. ,,Měl bych slavit vždyť mě vzdycky nenaviděli. Myslel jsme že to bude jednoduchy ale pak jsem uviděl Reguluse a ja prostě to nechápu...."Siriusovy se zlomil hlas.

,,To bude dobry kámo. Teď budeme tvoje rodina mi. Maš kam jít. U nas maš dvere otevřený to moc dobře víš" zašeptal James.

***

Tmavovlasek zrovna seděl u stolu a jedl palacinky kdyz se tam objevil starší muž. ,,Kde mas toho našeho vyrostka?" Zeptal se pan Potter zvesela. Sirius chtěl řict ze nevi ale pak uslyšel dupot. ,,Ten si asi myslite ze to je dtado slonů ale je to je naš užasny James Potter" vyjekl dramaticky a ukazal na dvere do kterých vstoupil jeho kamarad. ,,Ja ti dam takový stado slonů jen pockej"rozeběhl se k nrmu James. ,,Tak aj zas asi běžim Fleamonte"vyjekl Sirius a rychle vstal ze zidle až ji převratil. Vyběhl balkonovymi dveřmi ven a hnal se zahradou, v patach mu byl samozřejmé James. Oba se hlasitě smáli a ne jednou se přerazili o kamen nebo něco ponechane na zemi. Sirius to vzal kolem dokola a pak vběhl zpět do domu.

,,Mam napad Dvanacteraku! Co uzavrit mír?" Zeptal se Sirius kdyz stal na jedne straně obyváku a od Jamese ho dělila jen pohovka. ,,Hmm pockej zamyslim se... Ne!" Vyjekl James a preskocil pohovku skocil na Siriuse a oba se za hlasiteho smichus valili na zem.

,,Auuu" zavrčel najednou Sirius a chytl se za ramrno. ,,Jsi v pohodě?" Vyjekl vyděšeně James. ,,Jo to jen ta rána" usmál se Sirius a vyhrabal se na nohy. ,,Co si zahrat famfpál?" Zeptal se a pomohl vstat i Jamesovi. ,,Klidně můžem sebou vzít i Marlene a její brachy."

***

,,Oběd!" Kricela pani Potterová. ,,Tak my asi budeme muset" zamrmlal James a rozloucil se s McKinnonovými.

,,Tak co jak se vam lítalo?" Zeptal se hned pan Potter když se chlapci objevili uz umytí a prevelčeni v kuchyni. Oba se usadili ke stolu a zazubili se. ,,Úžasně!" Vyjekli oba najednou. ,,Doufám že vam vyhladlo připravila jsme víborne špagety" usmala se pani Potterová a vsem nandala pořádnou 0otci. ,,Od vas mi chutna vzdycky Euphemie" usmal se Sirius. ,,Tak děkuji Siriusi. Řekla bych ze mě od tebe taky ale na ten pripalenej hrnec asi nezapomenu" mrkla pani Potterová. ,,Uhh... to adi ani ja ne"zamrmlal Sirius.

Když vsichni dojedli chlapci se vydali na horu. ,,Vís co by mě zajímalo?" Zeptal se James. ,,To bude zas něco hroozně chytryho. Samozrejmě to je ironie protoze tvůj mozek je mensi nez hrasek ja jen aby jsi to pochopil" usklibl se Sirius a skocil na svou postel. Nez se nadal na obliceji mu pristál polštář a on se hlasitě zasmal a hodil polštář zpět na sveho kamarada. ,,Pff. Nahodou jsem chytrý!" Vyjekl James. ,,A Remus je pak teda co?"zvedl Sirius oboči. ,,No tak jako Remus chytry nejsem ale mam rozhodné větsi mozek než hrašek... teda aspon myslím" prohlasil James. ,,Ty radsi nemysli vís jak to pak dopadá" usklibl se Sirius. ,,Hej to se stalo jen jedno" zavrčel James.

,,Ale ja ti to pripomenu vzdycky to neboj" usklibl se Sirius. ,,A ja zas tobé pripomenu ten trapas s McGonagalovou když si s ni musel tancovat a oba vime co jsi pak udělal ja ti řikal at nepiješ" vyjekl James. ,,U Merlina jen to ne" zavrčel Sirius. ,,Achjoo. To je hrozný. Už jsme skoro dospělí Jamesi. Mě rodice vyhnali a už nemam rodinu tebe nechce laska tveho života... to jsme to ale dipadli co? Dva bez mozkový zoufalci" usklibl se Sirius a vytahl placatku s bodkou. ,,No jo no kamarade někdo tak dopadnout musí" sebral mu placatku James nakonec se oba rozesmáli nad svymi zoufalimi myšlenkami.