Advent special

21.12. - Vtípek dvojčat Weasleyových

,,Tak jo, tohle bude naprostá bomba, jasné?!" Vyjekl Fred. ,,Mamka nás zabije" pronesl George. ,,Je ti jasné, že se chystáme vyhodit do povětří půlku zahrady?" Ušklíbl se George. ,,Jsme mrtví muži" přitakal Fred.

,,Jde se na to." Vyjekl Fred i George a vyběhli z domu. ,,Tak jo, potřebujeme třináct těch upravených bouchaček" řekl George a pomocí accia si je privolal. ,,Teď sem už žádnej trpaslík ani nepáchne" mrkl Fred a pokládal na zem bouchačky, co s Georgem vyrobili.

,,Tak jo, máš to?" Zeptal se George. ,,Jo, ty?" ,,Taky, jde se na to"

,,Bombarda" Fred zamířil na jednu z bouchaček, která vybouchla a pak se ozval třináctinásobný výbuch. Hlasitá rána donutila paní Weasleyovou zpozornět. Vyběhla na zahradu a spráskla ruce. ,,VY JEDNI DAREBÁCI! TOHLE SI ODPYKÁTE" Kričela jako smyslů zbavená a cela rudá.

,,My jen odtrpaslíkovávali zahradu" vymlouvala se dvojčata. ,,Já vám dam takový odtrpaslíkovaní. Odtrpaslíkuju vás dva hoodně daleko s tohohle baráku. Pošlu vás k pratetě Tessie!" Vyjekla Molly. ,,Ne, jen to ne, mami! My už budeme hodní, jen nás neposílej k tý fúrii!" Křičeli oba chlapci vyděšeně. ,,Na to jste měli myslet dřív. Zítra vyrážíte. Už dnes napíšu Tessie dopis" zavrčela Molly a zmizela v kuchyni.

,,Tak brácho a jsme v jedný velký prdeli!" Vyjekl Geroge. ,,Jo, ale má to své plus. Už nikdy nebudeme odtrpaslíkovávat zahradu." Ušklíbl se Fred. ,,Pravda, tak se jdeme zbalit brácho..." jenže Fred už tam nebyl. ,,Fredee! Brácho, kde jsi?!" Křičel Geroge. ,,Odešel jsi! Nechal jsi mě zam! Proč?! Nechal jsi mě umřít Georgi! Za to, že jsem tě měl rád jsi mi udělal tohle..." ozývalo se mu v hlavě. ,,Frede, kam jsi šel? Co se děje?!" Všechno se začalo rozplývat a George teď hleděl na zakrvácené tělo Freda pod kameny. ,,Brácho... nééé to nééé! Ty-ty ne... to ne tohle... nééé vrať se prosíííím!"

Zrzavý muž vylétl do sedu. Po tvařich se mu valila spousta slz. ,,Ne prosím, Frede, to-" mumlal dál a pohlédl na sebe do zrcadla. ,,Proč sj mě opustil! Proč?! Já tě měl rád! Tak proč jsi kurva šel tam nahoru!!" křičel George. Jeho pláč se změnil v histerický křik. ,,Měl jsem umřit místo tebe. Bylo by to tak lepsí!" Křičel stále dokola a hleděl na svou tvář v zrcadle. ,,Jsem hrozný idiot, Frede... nikdy jsem tě neměl opustit. Kdybych neběžel pryč, možná bys ještě žil..." vzlykal zlomeně George. Ten sen byl vzpomínka. Jedna z mnoha vzpomínek, které ho tak moc bolely. Ztratil vše, co miloval, své dvojče, část sebe, kus jeho. Pohled do zrcadla ho bolel, protože zároveň viděl tvář, která kdysi patřila i Fredovi. Mohl za jeho smrt, to on ho zabil. Zrzek se znovu hlasitě rozvzlykal a padl do polštáře. Trvalo dlouho než únavou usnul.

George si už nikdy nepřestal vyčítat Fredovu smrt... nedokázal se smířit s tím, že už ho nemá po svém boku. Jediné, co mu mohlo pomoct, byl teď jeho syn Fred...