TAKOVÁ NÁHODIČKA/ whothefuckis_grey , dorian_wave

•13•

             „Už jsme tu" zastavil a pomohl mi z auta. Vzala jsem si z auta kabelku, zavěsila se na Martina a šli jsme. Restaurace byla thajská. Usadili jsme se k přidělenému stolu. „Je to tu krásné" a taky že bylo, „takže jsem vybral dobře?" uculil se a já jen přikývla. 
              „Dobrý den, máte vybráno?", „ano máme". Martin kývnul směrem ke mně, abych si řekla co chci, protože ty názvy byly proste luxus. Nedalo se to vůbec přečíst. „Takže já bych poprosila ty krevetové špízy a obyčejnou vodu, neperlivou, děkuji" řekla jsem mu svoje požadavky. Martin se nadechl trošku ztěžka „pro mě prosím to hovězí v ústřicové omáčce a taky neperlivou vodu", „děkujem" poděkoval Martin a číšník si od nás vzal menu lístek. Hned nám donesli pití. Položil svojí ruku na tu mojí „jsem strašně rád, že jsi přijela" mrkl na mě. „Co se culíš?" zeptal se a usmál se, zase tak sladce. „Jen mi to přijde strašně roztomilý, tohle všechno" kývl na souhlas. „Jak daleko že to máš do Prahy?" nespouštěl ze mě oči. „Hodinku cesty" on civěl na mě a já civěla na něj. ~Neříkej, že jsi se zamilovala, to není možný. Zklamalo tě moc lidí, proč by nemohl i on?~ ale tuhle myšlenku jsem okamžitě zapudila, protože nám přinesli jídlo.
            Vyfotili jsme naše jídlo. Martin hodil na instagram stories jako boomerang, kde jsem byla vidět i já. K tomu napsal ~přijela mi❤️~. @whothefuckis_grey vás zmínil/a ve svém příběhu.
Hned jsem si to dala taky do příběhu. Jak jinak že? „Dobrou chuť" popřál a já mu odpověděla to samé. „Bože to je tak dobrý!" vyhrkl až jsem se lekla. „Ježiš, lekla jsem se tě" zasmáli jsme se a dál jedli.
   Byl čas zaplatit a tak jsme poprosili o zaplacení. „Zvlášť?Dohromady?" zeptal se číšník a pokukoval po mně. „Dohromady!" vyhrkl Martin ještě předtím než jsem se stihla nadechnout. „Hej!" hodila jsem po něm vražedný pohled. „Říkal jsem ti, že tě zvu" nic takového ale neřekl! „Nene neříkal!" zasmála jsme se a už jsme se chystali k odchodu. Obejmul mě jednou rukou okolo pasu, do vlasů mi dal pusu. „ Nashledanou!" sborově jsme pronesli a už si to pádili k autu. „Moc děkuji za nádherný oběd" poděkovala jsem a políbila ho, polibek prohloubil. „No nemáš za co, zlato" ještě se usmál a poté se začal věnovat řízení.