TAKOVÁ NÁHODIČKA/ whothefuckis_grey , dorian_wave

•30•

Podívala jsem se na Martina. „Vážně?", „nevím o čem to mluvíš". Seděl na posteli a koukal do mobilu. Přišla jsem k němu. Prostě jsem u něj jen stála. Zvedl pohled od mobilu, odložil mobil. Dala jsem mu pěstí do ramene. „Za co?!", „za to že mě natáčíš a ještě to dáš na story! Bez toho aniž bych to věděla!" křikla jsem na něj, ale s úsměvem. Šla jsem zase zpět k vybalování, ale tentokrát jsem vybalovala oblečení do skříně. „Martine? Co si dáme k obědu?" koukl se a trochu začal přemýšlet. „Objednáme něco, dáš si Nasi?".
Do teď mě udivuje jak moc mě zná. Jak moc toho o mně ví. Jak moc si toho pamatuje, ikdyž to mohl vypustit. Je to strašně hezké.
„Jasně. Jak můžeš vědět, že si dám Nasi?" tím ~Nasi~, myslím Nasi Goreng. „Protože jsem tak úžasnej a dokonalej" usmál se a zvedal se, že půjde zavolat. Skočila jsem mu do cesty. „Jestli chceš jídlo, budeš mě muset pustit". Stála jsem tam před ním. Jen tak. Koukali jsme si do očí. Měl stejně krásné oči nebo spíš ještě krásnější, než kdy před tím. Přistoupil blíž, chytnul mě za boky. Je oproti mně vysoký. Všichni jsou oproti mně vysoký. Nedokázala jsem odtrhnout oči od těch jeho. Sklonil se. Jemně mě líbl na rty, jen aby se ujistil, jestli může. Nemohla jsem to jen tak nechat. Políbila jsem ho. Bože to mi tak chybělo. Vážně moc. Kyslík došel a my se odtáhli.
~Crr-Crr~. Zvonek de rozeznil. Je tu naše jídlo. Konečně, měla jsem hlad. „Jdu pro to!" křikl Martin. „Ne! Nebudeš za mě platit" okamžitě jsem za ním utíkala. Uklouzlo mi to v chodbě. „Panebože dobrý?" přišel ke mně a usmál se. Pomohl mi vstát. „Děkuju a jsem v pořádku". „Ale i tak to za mě nezaplatíš!" otevřel dveře a schoval mě za sebe, tak abych se nedostala k rozvozu. Zaplatil a vzal si od rozvozu jídlo. Nadechla jsem se. „Buď ticho prcku" přerušil mě a podal mi krabici s jídlem. „Děkuju" usmála jsem se, protože jsem to vzdala, je neodbytný.