Bude líp i přes ty hříchy | FF; Tony|

Kapitola první

  Se sluchátkami v uších a lehkým úsměvem a radostí že jsem zvládla maturitu jsem se vracela domů. Byla jsem víc než překvapená že i přes to že už pár let mám domácí školu jsem to na mé poměry zvládla výborně. Otevírám pořád zabraná do hudby dvířka plotu a mířím si to k hlavním dveřím. Můj aspoň lehký úsměv mi z tváře zmizel hned co jsem uslyšela mého malého brášku vytahujícího se jak dobrý známky má. "Jsem doma!" nepřekvapilo mě že na tohle jsem na tohle nedostala odpověď, takže jsem se bez jakýchkoliv dalších slov vydala do kuchyně kde se na stole nacházelo slavnostní jídlo. "Maturitu jsem zvládla,mám ji" opravdu jsem byla šťastná ale dávat tenhle pocit najevo zrovna mezi těmihle lidmi není dobrý nápad. Táta se na mě usmál a máma mi nevěnovala ani špetku pozornosti.Opět mi vrazila jakousi imaginární kudlu do srdce. "Tvůj bráška měl samé jedničky tak to oslavíme " její radost z tohohle z ní sršela na sto honů,stát někde před barákem tak vás to ozáří a připraví o zrak. Já jen protočila oči a radši si usedla na židli která mi byla přidělena.Nandala jsem si tolik jídla kolik bylo pro můj žaludek víc než ideální.Máma po mě hodila jen vražedný pohled a já se ani neopovažovala vyjadřovat. "Mami a dostanu ten herní počítač? " jeho třináctileté dětské jiskřičky a touhy být nejvíc cool ve třídě se mnohonásobně zvětšovaly. Někde v hloubi duše jsem doufala že mu tohle v jeho věku nedovolí,věděla jsem že v téhle době a generaci je to víc než normální ale výchova kterou mu obstarávají rodiče čím dál tím víc selhává. "Samozřejmě zlatíčko " její přeslazený úsměv který denně věnuje tomuhle ďáblovi mě irituje víc než pohled na ní samotnou. Já po ní hodila vražedný pohled a ona mi vrátila ten přísný. "Opravdu mi chceš říct že mu to v jeho věku dovolíš?" brácha na mě vyplázl jazyk za což ode mě schytal pohlavek. Jeho oči se ublíženě podívali na mámu a mě bylo jasné že začne hrát divadlo. Hraně začal potahovat a já schytala pohlavek silnější než cokoliv jiného. "Nebudeš ho mlátit! A nechápu o co ti jde ,zaslouží si to" její přísný pohled a chování k mému bráchovi ve mně vyvolal rozhořčení. Pořádně jsem se nadechla a byla jsem odhodlaná jí říct pravdu která způsobí další hádku. "Jde mi o to že já v jeho věku sbírala kartičky a hrála si s panenkami,pořád byla venku. Vaše výchova pokulhává už teď a ještě mu chceš koupit počítač za několik tisíc?!" nedokázala jsem své nervy udržet na uzdě a já věděla že mámin obličej během sekundy zrudne.