Bude líp i přes ty hříchy | FF; Tony|

Kapitola jedenáctá

V mé krvi se míchalo až moc alkoholu a mně začal vadit vydýchaný vzduch v místnosti kde jsem se nacházela.Proto jsem se protáhla kolem Martina líbajícího Katt,musela jsem nad nimi zakroutit hlavou. Po tom co jsem vyšla ven mě zasáhl čerstvý vzduch, a zatočila se mi hlava. Tmavá obloha ve spojení s alkoholem mi našeptávala vzpomínky z minulosti nebo otázky a touhy které mi leží na srdci. Usedla jsem si na dřevěnou lavičku, uprostřed travnaté zahrady kterou lemoval živý plot,a nechala se unášet hvězdami jako na rozbouřeném moři.Po bocích oné lavičky se nacházeli malé lampy které ale osvítili dost místa.Díky zavřeným očím ,alkoholu v krvi jsem nepoznala že se vedle mě někdo nachází dokud se nezeptal jestli se může připojit. "Jojo,proč ne" pousmála jsem se na onu osobu a až teď jsem si všimla černovlasého kluka kterého obepíná černé tričko na kterém má přehozenou modrou džínovou bundu,na jeho krku se nachází zvláštní řetízek na kterém jsou žiletky a v jeho nosu má piercing který mu víc než slušel.Nebudu lhát ,tenhle klučina na první pohled vypadá dosti zvláštně ale jeho upřímné oči mluví za vše."Co děláš tady sama a nejsi s ostatními?" vypadalo že ho hodně překvapilo že sedím tady a ne uvnitř a já jen mykla rameny. "Pocity utápím v drinku a ve víně nacházím jen lež a vzpomínky" vůbec jsem nepřemýšlela nad tím co řeknu jen jsem to vypustila ze svých úst."Začínáme deep talk?" s jeho zvučným smíchem prohlásil tuhle větu a podal mi flašku havany. Já se jen napila a dál jeho otázku ignorovala."Mluvit je stříbro a mlčet je zlato že?" musela jsem se zamyslet nad větou která nakonec vyzněla jako velmi rozumná."Vlastně ano,někdy máš totiž pocit že nevidíš dál,hledáš fakta,máš v hlavě bordel ale nacházíš jen nezodpovězené otázky" všechny tyhle myšlenky a slova ze mě vypadávali úplně sami a já se cítila volná.Jeho ruka která držela v ruce krabičku cigaret se natáhla k mé osobě a já jednu z tyčinek přijala. Zahradou se aspoň na chvíli objevil proužek ohně stejně jako štěstí v mém životě."Večer jsem v klidu,dokud v pokoji nezhasnu,pak vidím věci které nechci,tak jako ty" nemohla jsem uvěřit svým uším že někdo na mě poznal něco co ostatní ne. "Jak to můžeš s jistotou říct?" koukla jsem se na jeho osobu které se na tváři rýsoval sladký úsměv. "Jsi jiná než ostatní" nevěděla jsem co si pod tímhle představit proto jsem zvolila koukání na nebe.