Bude líp i přes ty hříchy | FF; Tony|

Kapitola dvacátá pátá

Slyšela jsem kolem sebe pípání různých přístrojů, nedokázala jsem promluvit i když jsem se opravdu snažila. Ztěží jsem otevřela oči, a můj pohled spadl na černovlasého klučina který mě pevně držel za ruku a v sedě dokázal usnout opřený o postel. Až teď jsem se pořádně rozkoukala a všimla si kde se vlastně nacházím. Celý pokoj byl laděný do bílé barvy, což působilo poměrně depresivně. Nedokázala jsem si vybavit co se stalo, proč se vůbec nacházím tady, ale věděla jsem že odpověď dostanu. Toužila jsem se lehce posunout výš, přece poloha ve které jsem asi pár hodin byla, mi začala být nepříjemná. Jen co jsem udělala sebemenší pohyb Tonyho tělo vyletělo do sedu a začal se rozkoukávat kolem sebe. "Soff!" radost která sršela z jeho momentálně unaveného a nakřápnutého hlasu šla poznat jen co otevřel ústa. Z očí mu sršel jakýsi pocit který jsem já nedokázala momentálně rozpoznat."Co se stalo? " zmateně jsem se na něho podívala a jeho úsměv opět povadl,přestala jsem chápat co se děje a naléhala jsem na něho ať mi to okamžitě řekne. "Zkolabovala jsi, byla jsi v bezvědomí a záchranáři tě odvezli sem, našli ti jakýsi útvar na slinivce a já musel rozhodnout zda půjdeš na operaci.. Kdyby jsi nešla, časem by jsi umřela a já bych si ti neodpustil, proto jsem povolil.. Bohužel ti slinivku nezachránili,budeš muset držet speciální dietu, brát prášky a píchat si injekce s inzulínem.. Promiň " z jeho očí začaly stékat kapky slané vody, já ho chytla za ruku a darovala jsem mu jeden z nejupřímnějších úsměvu."Chtěl jsi mě zachránit, udělal jsi to co ti přišlo správné a já ti děkuju. Vše to spolu zvládneme " povzbudivě jsem se na něho usmála a koukala na jeho osobu která se začala po mých slovech uklidňovat.Můj pohled spadl na mou ruku kde vyčnívaly jizvy,z žíly mi vedla jakási hadička která mi do těla momentálně má přivádět látky prospěšné pro mou osobu.Vše se během jedné sekundy rozplynulo jako chmýří pampelišek. Nejvíce mě sužoval pocit jistého zklamání že jsem nedorazila na pohřeb jednoho z nejlepších lidi v rodině."Polib mě" nevím proč jsem o tohle požádala ale potřebovala jsem cítit jeho hebké polštářky na těch mých a cítit onen pocit lásky. Tonyho úsměv rozzářil celý pokoj a položil rty na ty mé, začala jsem proti nim pohybovat a ve mně vybuchl roj motýlků.