Bude líp i přes ty hříchy | FF; Tony|

Kapitola třicátá osmá

Další den práce, včera jsem přišla extrémně unavená, a hned ráno jsem musela do práce. Pro mé štěstí jsem právě skončila a před kavárnou na mě čekal Tony. "Ahoj sluníčko" nad jeho oslovením jsem se musela usmát,tak moc mi chyběl. Moje tělo objalo to jeho,a jeho paže se omotaly kolem mého pasu. "Chyběl jsi mi" nechtěla jsem mu lhát a v tomhle už vůbec ne."To už jsme pokročili na další level " zasmál se a má pěst se setkala s jeho ramenem. Propletl si se mnou prsty a společně jsme se vydali na byt. "Dneska si uděláme filmový večer i těma dvěma, může být? " bylo hezký že se zajímal jestli mi to vadí nebo ne, v tomhle případě jsem byla ráda. Procházeli jsme kolem květinářství kde se Antonín zastavil a pobídl mě ať si jdu vybrat nejkou kytku. Odporovalo jsem že žádnou nechci, ale jak je známo, zrovna tady mi to nebylo vůbec co platné. Proto jsem zvolila krásné lilie, které mám také ráda, méně než růže ale mám. Já ,s lilií v ruce , i Antonín jsme vycházeli z květinářství a mířili jsme na náměstí kde si musí Tony vyzvednout nějaký. Balíček, a kde parkuje s autem. Tony odešel pro balíček a já si zašla s chutí pro zmrzlinu. Já čekala u auta mezitím co Tony si byl pro onu krabici. "A já mám kde? " uraženě se mě zeptal jenom co přišel k autu. Já jen nevinně mykla rameny, to už jeho osoba byla k té mé nebezpečně blízko. Své rty jsem přiložila na ty jeho a začala pohybovat. Vím že jsem mu odpustila až moc rychle, ale chápejte mě, nedokážu být bez jeho osoby, jeho rtů. Oba jsme se navzájem od sebe odtáhly a s dětským a zamilovaným úsměvem jsme si usedli do auta. Svou ruku položil na mé stehno a společně míříme domů. Jen co otevřu dveře a Tony vejde hned za mnou, uslyšíme hlasy našich kamarádů. "Už jsou tady! " Martinův smích se rozezněl celým bytem a já musela pro točit oči. Zůza nachystala jídlo, i nějaké drinky takže na nás bylo si jen usednout a nechat se ponořit do víru filmů.