Bude líp i přes ty hříchy | FF; Tony|

Kapitola dvacátá šestá

I přes to co se během pár dní stalo ,jsem jsem měla v sobě měla jakýsi pocit štěstí že můžu jet domů a trávit opět čas s lidmi které mám ráda. “Soff,konečně “ vstoupila jsem do dveří našeho,ano našeho bytu, a Martin který údajně netrpělivě čekal si mě vtáhl do objetí.”Bude to chtít oslavit” mrkla jsem na něho a Antonín po mně hodil dosti naštvaný pohled. Já jen nevinně mykla rameny a poslala mu vzdušnou pusu., to jistí. "Tak i tak ty prášky budu muset brát, nehodlám se brzdit v normálním životě, a sám víš co doktor říkal, když budu brát prášky nic mi nebrání chodit na párty a užívat si život" povzbudivě jsem se na něho podívala a on jen úlevně kývl na souhlas. Stejně on i já vím že bez prášku nemůžu jíst většinu potravin.Kluci mi pomohli s taškami a já jim slíbila že jim hned po sprše uvařím.Pořád jsem nechápala jak tady ti dva mohli žít bez toho aby se tady uklízelo a stejně je zde čisto jako v nebi.Vzala jsem ze skříně pohodlné oblečení skládající se z tepláku a dosti volného trika ,které jsem jen tak v meziřeči vzala Tonymu. Zamkla jsem dveře do koupelny kde jsem se momentálně nacházela. Koukala jsem na svůj odraz a nemohla uvěřit co za člověka se ze mě stal.Místo teen holky která z celého srdce nenáviděla svůj život a každým dnem jsem ho toužila ukončit, tady stojí silná holka která má kolem sebe ty nejlepší lidi jaké si může přát.Šampón který jsem vymačkala z oné nádoby jsem vmasírovala do vlasů, ona úžasně kokosová vůně mi tak moc zavoněla.Horké kapky tryskající z kovové hlavně smívaly pěnu a já se cítila jako člověk.Nechtěla jsem onu místnost opouštět ale bylo mi jasné že zde nemůžu být pořád.Osušila jsem své tělo,vyfénovala vlasy a oblékla se do toho nejpohodlnějšího oblečení.Otevřela jsem okno a mířila ihned do kuchyně,ani jeden nebyl na dohled což jsem ani moc neřešila a stoupla si k plotně. Nechtěla jsem moc experimentovat proto jsem zvolila jednoduchou variantu a to losos na másle. Přes telefon jsem si pustila jakýsi náhodný playlist na spotify čímž mi vaření utíkalo strašně rychle.”Co by jsme od tebe jiného mohli čekat že” Martinovu narážku jsem úspěšně odignorovala a všem jsem naservírovala.”Dneska přijde brácha tak se nelekněte” jen co z jeho úst vyšlo ono ďábelské jméno jsem obličej zkřivila do ne moc spokojeného výrazu.Tony se tomu zasmál a i Martin pochopil na co mířím."Tak já se radši někde schovám"  se smíchem jsem prohlásila a byla rozhodnutá být zavřená v pokoji,abych byla upřímná nestojím o to se s ním bavit, v prvním setkání na mě působil jako kretén.Jen co jsem dojedla a schovala všechno nádobí do myčky se  bytem rozezněl zvonek. Tony který byl dveřím nejblíže šel otevřít a já si pobírala své věci abych si nejrychleji mohla zmizet. Marně. "Á Ostravačka se vtírá do postele " jeho hlas se mi zhnusil ještě víc hned po tom co na mě promluvil. Měla jsem chuť vzít nůž a zapíchnout ho do jeho srdce. "Nikomu do postele neleze, je to naše kamarádka, tak proč by s námi nemohla bydlet" Martin po něm hnusně prsknul a on zvedl ruce v obraně. Já radši nic nekomentovala a zamířila jsem k sobě do pokoje.