Mommy's girl [Zayn] (CZ) ✔

-12-

Víte jak si po tom co se stalo připadám? Jako laciná kurva. Opět jsme se sešli v jedné místnosti, ale ne tak jak bych si představovala. Měli jsme na sebe křičet a nenávidět se za ten Instagram. Nemělo to skončit sexem u něj doma. Vůbec jsem neměla souhlasit, neměla vystupovat a už vůbec jsem si neměla užívat jeho doteky. Neměla jsem ani sama chtít ochutnat a zkoumat jeho božského potetovaného těla.  Mělo mě hned napadnout co měl v plánu. ,,Hej posloucháš mě?" řekl zvýšeným hlasem Zayn. Naskočila mi z toho hlavu husí kůže. ,,Co?" nasupeně jsem řekla. ,,Můžeš to zopakovat?" už klidným hlasem, hned jak jsem napočítala alespoň do pěti. ,,Dal jsem ti dostatečný důvod?" zeptal se Zayn, který už dávno stál u postele a oblékal si černé kalhoty. ,,Dal si mi důkaz, že si nikdy nemám brát silonky." odpověděla jsem mu s úšklebkem. Vzpomněla jsem si na moment, kdy se s tím vůbec nesral a prostě je rozerval napůl a shodil z mých boků pryč na zem. On se jen uchechtl. ,,Chtěla si důkaz. Přece se nebudu zdržovat, když si mi sama psala, jak tvrdě to máš ráda." kývl na mě. Nadechla jsem se, ale nevěděla co odpovědět. Měl pravdu. Svěřila jsem se mu jak to mám ráda, co ráda dělám a co bych chtěla vyzkoušet. I on se mi z dost věcmi svěřil. ,,Takže jak mi odpovíš?". Znovu jsem se nadechla. ,,Kamarádi s výhodama?" nadzvedla jsem obočí. ,,Kamarádi s výhodama." přikývl. Uchechtla jsem se. Sedla jsem si do tureckého sedu a zabalila se do deky. Ještě pořád jsem byla nahá a v jeho posteli. ,,Co?" zeptal se mě. ,,Nevím zda chci být kamarádka na zavolání." pokrčila jsem rameny. ,,Nikdo neříká, že jsme kamarádi." odpověděl mi se smíchem. ,,Debile" hodila jsem po něm jeden z milionu polštářů. ,,Však je to pravda. Nemáme se v lásce. Pořád mi nadáváš. Uděláme službu jeden druhému. Dostaneme chuť. Zavoláme, dojedeme, zašukáme a jdeme si každý svou cestou.". Chvilku jsem nad tím musela zapřemýšlet. Sex bez vztahu je něco, co každý hledá, ale nechce to říct nahlas. Budeme v tom dokud se neobjeví city. Vždycky jeden začne chtít něco víc. Jeden z milionu důkazu je film Kamarád taky rád. Tam to oba řekli krásně. Mila Kunis měla pravdu! Sakra ale i Justin Timberlake. Ale zpět k věci!
Máme věk na hrátky. Na vážné věci máme oba času dost. Sakra, jsme dospělí. Můžeme si dělat co chceme. Nikdo nás soudit nemůže. Nikdo ani nebude vědět, že něco takové provádíme. Bude to tajemství. Nemusím se chovat podle vysněných představ maminky či tatínka. V jejich společnosti jsem taková jakou mě chtějí.
,,Připrav se chlapečku." odpověděla jsem po delší odmlce. Zayn se zasmál ,,Připrav se holčičko. Nejsem typ co šuká jednou za týden. Mám to rád i 3x denně." poslal mi vzdušnou pusu a začal si pomalu zapínat knoflíčky na košili. Zaskočilo mi. Začala jsem kašlat a dusit se. Ne z toho co řekl, ale z toho jak u toho vypadal. Zayn se začal smát. ,,Klid, budu nežněj." smál se. ,,Debile." řekla jsem a vstala z postele. Chtěla jsem jít na druhý konec místnosti, kde se válelo moje oblečení, ale byla jsem zastavená. Zayn mě chytl za boky a přitáhl si mě k sobě. ,,Naše malé tajemství jasný?" mrkl na mě a víc si mě k sobě natiskl. Mé nahé tělo se o něj opřelo. ,,Budeme si hrát." zasmála jsem se mu do tváře. Nic neřekl, jen se mi díval do očí a poté se pomalu zohnul a spojil naše rty. Přišlo mi to dost přes čáru nato že jsme jen kamarádi, ale nechala jsem ho.
,,Ráda bych pokračovala, ale musíme jet. Je pozdě a já už tam dávno měla být." řekla jsem hned jak jsem odstoupila od Zayna, který jen nadzvedl zvědavě obočí. Odstoupila jsem o něj a šla si pro spodní prádlo a zbytek věcí. Hotová jsem byla během chviličky.
Stáli jsme se výtahu, každý na jedné straně a koukali na sebe. Výtah pomalu jel dolů. Měla jsem otočenou hlavu na bok, abych se podívala na noční NY. Zayn toho využil a natiskl se na mě. Otočila jsem na něj hlavu a koukala do těch nádherných hnědých očí. Spíš jsem se v nich topila. Oba jsme se nadechovali, že něco proneseme, ale cink výtah. Docela jsem si oddechla, prožoe na nějaké výlevy citů nemám teď náladu. Zayn mě chytl za ruku a šel se mnou halou k východu.
Poslíček mi otevřel dveře. Gentleman Zayn mě nechal jít první. Při tom jak mě pouštěl před sebe, mi položil ruku na kříž. Okamžitě mi po zádech přejel mráz. Před budovou už čekalo Zaynovo auto. Jako správný gentleman se choval i nadále, když mi otevřel dveře od spolujezdce a pomohl mi nastoupit. Obešel auto a nasedl na místo řidiče. Tentokrát jsem ještě před odjezdem řekla přesnou adresu, kam jsem měla dorazit už před hodinou a pár minutek k tomu.
Po cestě měl Zayn ruku na mém stehně po kterém zlehka přejížděl. Tentokrát mu nepřekážely žádné silonky. Párkrát zajel i pod sukni, aby mě provokoval. Cesta uběhla značně rychle. Dojeli jsme před dům mého otce, Zayn zastavil na kraji u chodníku. ,,Dostanu pusu na rozloučenou?" ,,Nevím. Dělají tohle kamarádi?" nakrčila jsem čelo a u toho se usmála. Zayn se ke mně naklonil a spojil naše rty. Jen pusa z toho nakonec nebyla. Polibky nabíraly na intenzitě a chtíč se také pomalu dostavoval, ale museli jsme přestat, když nás vyrušilo světlo u vchodových dveří. Byla jsem i ráda. Naposled jsem mu dala pusu, tentokrát na tvář a vystoupila. Ze zadních sedadel jsem si vzala tašky a šla se přivítat s tátou s úsměvem na rtech. Táta stál u vchodových dveří a díval se na mě podezíravým pohledem. Na prsou měl založené ruce a koukal směrem k autu, které pomalu odjíždělo. Pozdravila jsem ho s úsměvem a chystala se ho obejmout, když mě zastavil. ,,Tvůj přítel? Kdo to je? Proč nešel dál?" zeptal se. ,,Ne tati, tohle byl můj kamarád a spěchá zpátky do města.". ,,Nevypadalo to že spěchal. A navíc takhle oblečená chodíš ven s kamarádem a ještě takhle v noci? Není to trošku krátký?" svraštil čelo. Pořádně si mě prohlédl. ,,Celá maminka." nespokojeně kroutil hlavou. ,,Klid tati" usmála jsem se na něj a konečně ho objala. Když jsme zacházeli dovnitř, táta prohodil poznámku. ,,To auto odněkud znám". Myslel si, že ho neslyším, ale měl smůlu. ,,Nemůžeš znát. Tolik aut a tolik lidí." odpověděla jsem mu a šla najít svou "druhou maminku". Řečeno hodně v uvozovkách. Alice mou matkou rozhodně nikdy nebude. Hah, jak kdyby má matka někdy pořádně byla. Alice je skoro stejná věková kategorie jako já, je o 5 let starší. Mám s ní i tak dobrý vztah a rozumíme si. Je mi jedno co dělá nebo nedělá s mým otcem. Je to jejich život, do kterého se motat víc než doteď opravdu nebudu.
Seděla jsem v kuchyni a cpala se zmrzlinou, když za mnou přišel táta. Šel si uvařit čaj na spaní. Prý poslední dobou špatně usíná. Něž se uvařila voda, prohodil se mnou pár důležitých slov. ,,Jak jde škola?" ,,Dobře. Mám po zkouškovém, tak alespoň chvilku klid." usmála jsem se na něj se lžičkou v puse. Zrovna jsme si dávala další porci do pusy. Čekala jsem na jeho typickou otázku. ,,A jak dopadlo zkouškové?" nadzvedl oboří. Je to tu. Zasmála jsem se. ,,Můžeš hádat. Vše za A." culila jsem se. Táta byl nadšený. Taky aby ne. Musím mít dobré známky. Dlužím mu to. Za školu dává velký balík a mě to, i když to nerada přiznávám, i baví. Sice si neumím představit, že bych jednou měla převzít tátovu firmu, ale i tak. ,,Jen mám na tebe tati menší otázku." ,,Povídej." ,,Měla bych jít na stáž na půl roku. Zapojit se do chodu firmy, pomoct s projekty a vytvořit svůj harmonogram firmy. Jen nevím kam jít." ,,To rád slyším. Hned zítra se mnou půjdeš do práce. Mám důležité jednání, ze kterého by sis mohla něco málo odnést. Tak už se necpi zmrzlinou a běž spát. Dobrou" dal mi pusu na čelo a s čajem v ruce kráčel do horního patra.
Ráno jsem měla víc energie než jsem očekávala. Nasoukala jsem se do šedých pouzdrových šatů, které jsem doplnila černým opaskem. K tomu jsem si vzala černé vysoké lodičky s černou větší kabelkou. Musím poděkovat Alici za zapůjčení doplňků a kabelky. Kdybych si sebou měla brát všechny mé outfity, které tu za těch pár dní vždy vyměním, tak bych nejela s dvěma taškami, ale rovnou stěhovákem.

Něž jsem vyšla z domu, hodila jsem na sebe ještě černé sáčko. Venku sice nebyla zima, ale pofukoval studený vítr. Za městem je úplně jinačí počasí než ve městě.
Táta čekal před domem a bavil se se sousedem. Musela jsem se zasmát, protože stál venku jen v županu, který byl sepraný do růžové barvy. V ruce držel noviny a v druhé pudlíka na vodítku. Obou jsem popřála dobré ráno a sedla si do tátova auta. Táta mě po chvilce následoval.
Vstoupila jsem do firmy a byla překvapená, kolik se toho změnilo od mé poslední návštěvy. Výtahem jsme vyjeli do 14 poschodí, tátova kancelář. Po cestě mě každý zdravil s úsměvem a já jim to oplácela. Bylo příjemné tu být. ,,Musím říct, že ti to dnes opravdu sluší. Jsi rozená šéfová." chválil mě táta, když si sedal za svůj stůl. Já si zatím sundávala sako, které jsem si pověsila vedle dveří na věšák. ,,Děkuji. Na šéfování si budu muset ještě chvilku počkat." zasmála jsem se. Posadila jsem se na židli naproti tátovi a začala se pomalu nořit do práce. Po hodině seznamování se s tátovým programem na dnešní den a se speciálním softwarem, někdo zaklepal na dveře. ,,Dále" řekl táta. Dovnitř vstoupila postarší dáma. ,,Dobrý den pane, slečno Sheen. Omlouvám se, ale za malý moment Vám začne jednání v konferenční místnosti." dopověděla. ,,Děkuji Sophie. Hned jdeme." odpověděl táta s úsměvem a už vstával od stolu. Zapnul si knoflík na saku a spolu se mnou se odešel k již zmíněné místnosti. Připadala jsem si jako jeho ocásek. Pořád chodit za ním a sledovat co dělá a hlavně poslouchat.
První jsem vstoupila do místnosti, kde byl obrovský konferenční stolek, na kterém už stáli připravené sklenice s vodou. Na pokyn táty, jsem se usadila vedle něj. ,,O jaké jednání půjde?" zeptala jsem se. ,,Jsou to mladí kluci, velmi úspěšní ve svém oboru. Řekl bych, že snad jedni z nejlepších. Zajímají se o grafiku, dizajn a umění. Budu je zastupovat v jejich dalším projektu. Finance, administrativa, účty, kalkulace. Spolupracujeme spolu už po několikáté. Vlastně jsem to kluci skoro ve tvém věku." zasmál se táta. ,,Aha" jen jsem pronesla. Nevím co si o tom myslet. Studuji obchodní administrativu a nevím jak v tomhle odvětví můžu být nápomocná. Táta přede mě hodil složku, kterou jsem si měla rychle přečíst. Nestačila jsem ani otevřít složku, když se místností rozeznělo klepání, po kterém následně dovnitř vkročil klučina. Typovala bych mu kolem 30 víc ani náhodou. Měl na sobě šedý oblek a černou košili. Vlasy vyčesané nahoru a na tváři široký úsměv. ,,Zdravím Vás Bennette." potřásl si rukou s mým otcem. ,,Jak se daří Louisi? Tohle je moje dcera Melissa." potřásl si s dotyčným rukou a poté ukázal na mou osobu, stále sedící za stolem. ,,Doufám, že nebude vadit, když se zapojí do našeho jednání. Studuje a bude nastupovat ke mně na stáž. Určitě se do tohoto projektu zapojí." dodal otec. ,,Ale vůbec ne. Jsem rád že tu bude. Další názor je vždy vítán." usmál se mým směrem Louis. Udělal pár kroků a stál na druhé straně stolu. ,,Zdravím. Jmenuji se Louis Tomlinson." napřáhl ke mně ruku. Postavila jsem se a trochu si upravila přesezené šaty. ,,Zdravím. Melissa Sheen, ale klidně mi říkejte Mell." zdvořile jsem se usmála a potřásla si s ním rukou. ,,Dobře Mell, od teď jen Louis., prosím." zazubil se a posadil se naproti otci. Něco vykládali, ale já nějak nevnímala. Měla jsem plnou hlavu Louisovi vůně a jeho tetování, které šlo vidět na konečcích prstů. ,,Za chvilku dorazí, šel odnést papíry, o kterých jsme se bavili minule.". Bylo jediné co jsem zareagovala, když jsem si řekla, že civění bylo už dost. Místo toho abych blbě zírala na Louise, jsem svůj zrak zaměřila na otevřenou složku přede mnou. Chvilku jsem četla, když se místnosti rozezněl klepot a hned potom mužský hlas.