ADVENTNÍ KALENDÁŘ - Hraničářův Učeň 2020

3.

Krásný třetí prosinec...🖤

Alyss seděla u zamřížovaného okna. Byla už několikátým dnem uvězněná na hradě Macindawu. Koukala do noci a vyhlížela až od  Grimsdellského lesa začnou blikat světla. Byli s Willem dohodnutí že až zajde měsíc, tak začne vysílat signály. Teď tam blikala světla, které měla strážné zmást a odvést pozornost.

Alyss uslyšela zahoukání sovy - tedy spíše Willa - a uviděla jak pomalým tempem Will začal signalizovat. Byla to tajná kurýrská šifra, kterou umělo pouze malé množství lidí. Vytáhla pergamen a pero a začala si zapisovat co signalizoval. Občas opatrně, aby si toho hlídky nevšimly, svou vlastní lampu přesunula z rohu do rohu nebo s ní zakývala z hora dolů.  Will zasignalizoval konec a Alyss si přečetla krátkou zprávu.

Nestůj v úrovni okna.

Alyss se tedy přesunula na postel a čekala co se bude dít. Po pár minutách uslyšela jak vzduch proťal hvizd. Do protější stěny se zabodl šíp. Chvíli vyčkala aby se ujistila že nepřiletí i další. Pak se rozběhla a vzala šíp.

Všimla si že na šípu je malá schránka a vytáhla z ní zprávu. Ta jí zahrála u srdce.

,,Milá Alyss,
Snad se máš v rámci možností dobře.
Na tvé záchraně se pracuje dnem u nocí.
Měj se hezky.
Tvůj Will."

Byla krátká. To ano, ale když pomyslela na to, jak to psal, musela se usmívat. Přestavila si Willa, jak mu vlasy padají do obličeje, jeho hnědé oči jezdí po papíře a jak je jeho obličej stažen v zamyšleném výrazu. Jak nejistou rukou píše slova, která vlastně nic neřeknou, ale zahřejí u srdce a odeženou pocit beznadějně. Když si uvědomila že je od sebe dělí vlastně jen pár mil, srdce jí poskočilo.

Někde tam dole Will vymýšlí jak jí zachrání. Neměla nejmenší tušení jak to chce provést, ale věřila mu.

Už to nebyl chlapec se kterým vyrůstala.

Byl to hraničář.

Byl to hraničář kterého milovala.