Ve Willově doprovodu jsem na koni vjel na nádvoří hradu Redmontu.
Unaveně jsem seskočil ze sedla.
Baron Arald k nám vykročil, ale já ho jednoduše obešel.
Můj pohled totiž spočinul na ženě, kterou jsem miloval celý život a teprve před pár lety se stala mou ženou.
Ještě před týdnem jsem se ve svých světlejších chvilkách, kdy na chvíli pominuly účinky jedu, s touto ženou v duchu loučil.
Nedoufal jsem že ji ještě uvidím. Rychle jsem se rozešel jejím směrem. Bylo mi jedno kolik lidí tu je.
Paulina teď byla to jediné, co mne zajímalo.
Nechybělo moc a už bych ji nikdy nemusel vidět.
,,Paulino!" vydechl jsem a před zraky všech jí políbil.
ČTEŠ
ADVENTNÍ KALENDÁŘ - Hraničářův Učeň 2020
Historia CortaAch jo. Napsat popis... 🙄 Teď by trochu hřejivé trávy nebylo od věci... Třeba by to s dokonale vygumovaným mozkem šlo líp. No ne?😅 Z nejhlubšího plna mého srdce... Wille tys mě nakazil tvou neschopností napsat proslov - v mém případě tedy popis p...
