Seděl jsem na židli. Můj mozek to nebyl schopný zpracovat. Koukal jsem před sebe a myslel jen na jednu věc. Na pomstu.
Před hodinou se mi zhroutil celý svět. Stále tomu nemůžu - možná že jen nechci - uvěřit.
Jak se ti z minuty na minutu může takhle zničit život?!
Už je to hodina co jsem se dozvěděl tu zprávu. Už hodinu mnou lomcuje vztek, zlost, nezkrotná touha vidět umírat toho, jež to celé zavinil a smutek. Smutek který mé srdce láme na kusy a tupí smysly. Ale žádné slzy. Nezmůžu se ani na jedinou slzu. Vztek který mnou lomcuje to nedovolí.
ČTEŠ
ADVENTNÍ KALENDÁŘ - Hraničářův Učeň 2020
Short StoryAch jo. Napsat popis... 🙄 Teď by trochu hřejivé trávy nebylo od věci... Třeba by to s dokonale vygumovaným mozkem šlo líp. No ne?😅 Z nejhlubšího plna mého srdce... Wille tys mě nakazil tvou neschopností napsat proslov - v mém případě tedy popis p...
